Brian, vokalista Gutrot a Mutilated, je evidentně člověk neposedný a posedlý brutalní muzikou. Jeho dosavadní aktivity mu nestačily, a tak na světlo světa přivedl své vlastní dítko pod trošku klišovitým názvem Syphilic. Jedná se o čistý (až na pár hostovaček za mikrofonem) one man project, kde si Brian skutečně vše obstaral a nahrál sám. O evropskou distribuci tohoto chorobného debutu se postaral český label Cephalic Records.

Když jsem mluvil o klišovitém názvu, nutno podotknout, že pohled na obal cd měSyphilic by se dal přirovnat k bandám vycházejícím na Unmatched Brutality (namátkou mě napadají Heinous Killings a podobná zvěrstva), což znamená, že se jedná o extrémní, prasácký brutal death s kanálním vokálem.vyděsil ještě o trošku víc. Tohle se skutečně nepovedlo a naštěstí je hudední obsah přeci jen daleko povedenější. Brian je evidentně velký milovník těch největších deathmetalových sraček, a tak je deska Erotishock Therapy v pravém slova smyslu kanální brutal death, jak to ti největší zvrhlíci milují a vyžadují. Syphilic by se dal přirovnat třeba k bandám vycházejícím na Unmatched Brutality (namátkou mě napadají Heinous Killings a podobná zvěrstva), což znamená, že se jedná o extrémní, prasácký brutal death s kanálním vokálem, který ovšem dle mého patří k tomu nejhoršímu na celé desce. Jednotvárný praseční ryk po chvíli začne nudit a nezachrání to ani vcelku zajímaví hosté: Justin z Orchidectomy, Blue z Guttural Secrete nebo Adam z Goratory. Právě prvně jmenovaní Orchidectomy jsou hudebně v lecčems Syphilic podobní a přesto, že Justinův vokál se také podobá sýpajícímu praseti, zní Orchidectomy i vokálně mnohem zábavněji a variabilněji. Mé další výhrady směřují k bicímu automatu, který prostě nemám rád a nejinak je tomu i zde. Čest výjimkám, kteří dokáží nahradit živého bubeníka k mé plné spokojenosti, ale to bohužel není případ Syphilic a příliš uměle a nepřirozeně znějící bicí mi dojem z nahrávky podstatně kazí. Intra a různé vsuvky bych také s čistým svědomím oželel, poslech zbytečně kouskují a navíc působí dost nudně a úmorně.

Daleko lepší je Brianova práce s kytarami, které jsou oproti již zmiňovaným bandám pod Unmatched přeci jen mnohem techničtější a pestřešjí, snaží se neustále držet posluchačovu pozornost, a to je velice důležité, protože u podobných bdm desek je přílišná jednotvárnost veliký problém a stupidní opakování tří riffů celou desku přestane hodně rychle bavit. V tomto ohledu je placka Erotishock Therapy poměrně zábavná a pestrá – kolikrát Brian překvapí až vyloženě melodickými plochami (Prog), jindy příjemně zasóluje, v důsledku čehož nepůsobí ty povinné „hoblovačky“ a slammy tak jednotvárně a nudně.

Erotishock Therapy není špatná deska. Lépe řečeno Brian rozhodně nemá nejmarnější hudební nápady, a kdyby stejně pestře jako ke kytarám (a částečně vlastně i k rytmice) přistoupil i k vokálům a třeba sehnal živého bubeníka, myslím, že by to nemuselo být vůbec zlé. Už nyní to má občas parádní švih.