Autor: 45 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Onryō II: Her Spirit Eternal

SAIDAN - Onryō II: Her Spirit Eternal

Kýčovitý pokračovatel nadějného debutu. Potenciál black metalu s tématikou japonského folklóru přeměněný na trendovou křeč.

SaidanNynější americké duo Saidan se ve svých počátcích prezentovalo jako klasická rawmetalová enigma – žádné texty, žádné informace o členech nebo zemi původu. Posluchač se tak musel zorientovat jen podle zvuku, na základě vizuálu, potažmo pomocí zastřešujícího labelu.

Vydáním prvního dema Saidan nastražili trochu mystifikující vodítka. Přebal Onryō: Vengeful Spirits in the Eastern Night z roku 2020 připomínal promo fotky Lamp of Murmuur, kteří ve stejné době zažívali v americkém undergroundu nebývalý boom. Neodlišoval se ani zvuk: zastřená produkce skrývající nasypanou surovost s únosně melodickými kytarovými linkami a dungeon-synthovými podkresy vycházející z obskurnějších amerických těles jako Orgy of Carrion a Sanguine Relic, ale i věhlasnějších Leviathan. Oba projekty výrazněji oddělovala jen tématika – Saidan tvorbu zastřešují japonským horrorovým folklórem, že by tedy side-project Lamp of Murmuur v tématice temného orientu?

Debutová Jigoku: Spiraling Chasms of the Blackest Hell dilemma rozřešila – Saidan patří stejnojmennému členovi z Nashvillu, kterého posléze začal doprovázet Hunter Valentine z Vampirska za bicíma. První dlouhá nahrávka vykazuje posun, nezní už pouze jako Lamp of Murmuur podrobený temné japonské mytologii. Saidan zlehka očišťují zvuk, přijatelnější produkci doprovází barvitější songwriting s výpady mimo black metal a únosnými melancholickými mezihrami. Poutavý černobílý cover souzní s nádechem hudby. Celek evokuje ilustrace ke Kwaidan, souboru duchařských příběhů na pomezí pohádek a horroru Lafcadia Hearna, ale i ujetější výjevy z filmografie Takashiho Miike. Název samotné desky poté odkazuje na báseň, která, pokud dojde ke čtení nahlas, má fungovat jako kletba.

Dle názvu novinky by se mohlo zdát, že novinka naváže na syrovější podobu prvotního dema, Onryō II: Her Spirit Eternal je však v každém ohledu úplně jinde. Kýčovitý cover doprovází nové, úměrně nevkusné logo (prvotní kruhová podoba z přebalu dema působí z pohledu estetiky o dost lépe) – kombinace, která by snad mohla fungovat u tuzemských Jig-Ai, ale v případě „vážnějšího“ podání blackmetalové kapely působí obojí jako paskvil.

Se „vstřícnější“ vizuální stránkou desky souzní i hudební obsah. Onryō II se poslouchá jako špatný druhý díl. Saidan zachází v rámci libozvučnosti a produkční péče moc daleko. Kapela sice stále servíruje kvalitní riffy, které navíc umocní svérázná atmosféra, ale do funkčního, z minula zachovaného mustru háže přehršel blbostí – takřka deathcorovou zpomalovačkou v Queen of the Haunted Dell počínaje, kytarovým motivem působícím jako variace na znělky Naruta a Dragonball Z v I am the Witch konče.

Aktualizované směřování Saidan působí podivně záměrně, jakoby projekt chtěl groteskními tvůrčími volbami nasrat takzvané blackmetalové elitáře, jakoby kapela projížděla diskuzní vlákna Redditu a na jejich popud začala dělat hudbu ověnčenou anime-memes (domněnky nejvíce sílí během mezihry Kate). Nic proti ničemu, je jen škoda, že potenciál debutu zabíjí tendence pro bouření se tradicím. Zároveň skomírá vyladěná orientální aura, která debutu pomáhala a odštěpovala jej od ostatních žánrových nahrávek. V případě, že je sarkastický záměr nahodilý, pak jde o neukočírovanou práci s blackmetalovou melancholií, která sama o sobě představuje tenký, ne však nezdolatelný led.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze