Třetí album kanadských Outre Tombe vyšlo bez bombastických frází koncem října – na Dušičky, a jestli vůbec zachovává kvalitu své dřívější, kupodivu poměrně už známé tvorby, je otázka.

Outre Tombe na nové desce hrají především přímočaře. Bicí jedou až na úplné výjimky naprosto rovné linky a jednoduché rytmy. Rozumím tomu, že pro bubeníka je to těžší zahrát, a proto je potřeba uznat jakousi technickou kvalitu, nicméně pro posluchače je pak těžké neusnout. Abych pravdu řekl, i podruhé už mi byla půlhodina „smrtelné propasti“ nekonečná.

V melodiích a sólech (která se mi z aktuálního materiálu líbí asi nejvíc) uslyšíme vlivy a přihlášky k Death (suchý vokál ve stylu Chucka Shuldinera taky patří na desce k tomu lepšímu) i k Morbid Angel. Outre Tombe si ale jednoduchostí v rytmu zachovávají vlastní tvář. Hororová atmosféra, která je trochu přiznaně kýčovitá (zdaleka ovšem ne tolik, jak by mohl napovídat příšerný obal) tuhle jednoduchou hudbu trochu zachraňuje a staví do kontextu Mortician nebo Impetigo. Tím pro mě osobně propast dosahuje svého smrtícího dna, a nemám vlastně chuť nějak dalekosáhle dál rozebírat nuance. Na druhou stranu zvukově to je jasně v linii Asphyx nebo Grave a celkový OSDM feeling desku zachraňuje.

Pokud je tedy revival starého death metalu věc, která vás zajímá, má pro vás patrně poslech Outre Tombe nějaký smysl, protože v současné vlně se neztratí. Na druhou stranu, existuje mnoho zajímavějších desek, které se s dědictvím Autopsy vyrovnávají daleko lépe.