Autor: 55 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Severance

NETHERLANDS - Severance

Horská dráha, kde se nadšení pravidelně střídá s dávivým reflexem.

NetherlandsNejdřív nadšení, pak zklamání. Nejdřív nadšení z toho, že promo na novou desku mi konečně dovolí na Marastu představit Netherlands - nezbedy z New Yorku, co už nějakej ten pátek míchaj výbušný koktejly ze sludge metalu, post punku a elektra. Pak zklamání při poslechu, že je musím představit zrovna s první deskou, kterou od nich mám problém doposlouchat, protože konečně prorazili za hranici kýče, kterej jsem jim schopnej odpustit. Ale vezměme to pěkně popořadě, ať případnýho posluchače alespoň zvládnu navnadit na starší tvorbu, když už se mi to nepodaří s novinkou.

Netherlands se svojí hudbou vždycky rádi provokovali. To je jasný už z jejich promo materiálů, kdy se přirovnávaj ke srážce Swans a Dio (já bych přidal ještě Prodigy) utopený pod horou MDMA. Takže spojení, který bude trkat jak fanoušky z jedný tak z druhý základny, a tohle trkání a boření zavedenejch zvyklostí si Netherlands užívají s gustem. Fanoušky Dia spolehlivě vytáčej zamotanou rytmikou a tvrdě podlazeným zvukem, pro fanoušky Swans (potažmo i Prodigy) bude červenej hadr zejména uječenej vokál a obligátní hardrockový riffovačky. Potenciál nasrat obě fanouškovský základny tu určitě je, ale hlavně díky spotřebě psychedelik a nezbedný hravosti se třeba na předešlý Kali Corvette tyhle světy spojily v překvapivě zábavnej celek. Občas se mi sice z některých heavy postupů začal zvedat kufr, ale bylo tu dost nadhledu a podvratnejch tendencí, aby člověk stoupající slinu rád zase spolkl.

Nicméně co se nepodařilo včera, to se může podařit dnes. Severance totiž potenciál nasrat posluchače napříč spektrem různejch rockovejch odnoží naplňuje s větší vervou. Pro mě je tu hned pár věcí, který už nepolknu. Hodně uječenejch vokálů a stadiónovýho hardrocku, rozkrok se potí v koženejch slipech. Laciný crossover riffy spojený s rapovým frázováním – ano, vyškrabaný až ze dna zahnívajícího kyblíku nu-metalový slávy. Texty, kde už fakt nevím, jestli je to nadsázka, nebo náctiletá jalovost nejhrubšího kalibru (Animal Liberation Right Now vyřvávaný agresivní fistulí nad riffem jak z dílny Limp Bizkit!!!). A pak je tu dost věcí, který já rád, ale fanouška heavy věcí asi nepotěší. Mocný doomnoisový riffovačky jak z dílny The Body. Rozsekaný matematický riffovačky načichlý agresivním duchem Prodigy. I nějaký ty hezký progresivní atmosférický pasáže (tam se asi moje a Loomisovo srdíčko potká).

Problém je, že kde se různý vlivy dřív slejvaly do hravýho celku, teď často sklouzávaj buď do jednoho, nebo druhýho extrému. A tak je místo provinilýho potěšení, který občas trochu zašimrá vzadu v krku, výsledkem horská dráha, kde se střídá nadšení a přímá blitka.

P.S. S přibývajícíma poslechama si zvykám, a už i ty nejdebilnější pasáže s určitou mírou potěšení koušu. Jen nevím, jestli je to krok správným směrem.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

sludge, heavy metal, noise rock, electro

aktuálně

diskuze