Tentokrát se vrátíme o pár let zpět, konkrétně do roku 2007, kdy se jako blesk z čistého nebe zjevilo tohle minidílko od naprosto neznámé party bláznů a udělalo si doslova trhací kalendář z většiny desek těch nejvyhlášenějších ikon v branži, které tenkrát vyšly. A že jich ten rok nebylo zrovna málo, jen tak namátkou třeba Ire Works a Minus the Herd. Když tyhle dvě desky zpětně postavíte vedle The Gaze Inward, vypadají jako směšná hračka pro kojence. A mohl bych jmenovat i další. HUNAB KU (mayský bůh stvořitel) vás svým zvráceným pojetím hudby na ploše okolo dvaceti minut bez milosti vykostí svými hráčskými výkony a hlavně nápady.

Album obsahuje tři regulérní skladby (stopáží poměrně rozmáchlé) a čtyři experimentální vsuvky, kde se kapela neštítí opravdu ničeho. Houdini's Achilles Heel hned od začátku ničí extrémními math brejky naroubovanými na grindový spodek hraný v nehorázném tempu a nasazení. Netroufám si identifikovat zvíře za mikrofonem, ale jedno je jisté, zpěvák má nepochybně papíry na hlavu. Mike Patton by asi koukal. Do toho všeho jsou pak zakomponované různé zkroucené elektro-jazzové pasáže a skladba končí „křehounkou“ dohrou. Během pěti minut se dozvíte tolik informací, že vás z toho bude hlava bolet ještě týden. Následují tři kratší mezihry, kde se míchají lámané elektro beaty, různé kytarové pazvuky a disharmonie a dokonce i jakési kabaretní flašinetové (hádám) melodie, dávající materiálu až abstraktní formu. Tempa jednotlivých fragmentů kolísají od extrémního až prakticky k nulovému, přitom energie celku zůstává konstantní, tedy enormní. Pecking Out My Stained-Glass Eyes pokračuje ve směru daném úvodní skladbou, takže opět technické týrání strun a hlasivek s výlety do světa jazzu a elektroniky. Nehorázná palba. No a přes další hrůzostrašnou mezihru Midnight Assassin se už dostáváme k finální Teetering on the Edge of Nothingness, kde pánové pouze potvrzují fakt, že asi nemívají zrovna klidné spaní.

The Gaze Inward v překladu znamená „Upřený pohled dovnitř“ a nezbývá než souhlasit. Naskýtá se zde jedinečná možnost nakouknout směrem dovnitř, do duše, do těch nejčernějších zákoutí samotného nitra psychicky labilního jedince. A snad ještě o kousek dál, kam by se už ani Freud neodvážil. Slabší jedinci, ruce pryč.

Tahle nervní mašina úspěšně spojuje všechny možné i nemožné prvky napříč veškerými žánry (nejen) extrémní technické hudby. Noise, grind, math, jazz, death a další, to vše tu je, připravené vás paralyzovat. Pokud holdujete podobným kombinacím, berte The Gaze Inward jako absolutní nutnost. Bohužel, HUNAB KU se nikdy nedočkali (a určitě ani nedočkají) nějakého většího úspěchu, stačili vydat ještě jedno minialbum The Rewiring Process a poté se po nich slehla zem. Snad to ještě definitivně nezabalili a někde ve sklepě montují další atomovku.