Dva Američané a jeden Islanďan cestují po Evropě s jedním batohem a obrovským odhodláním vychutnat si evropské pití, evropské drogy i evropský sex. V Bratislavě

se jim však přihodí něco, z čeho už se těžko vzpamatují. Už jen proto, že dva z nich budou mrtví. V hostelu se totiž seznámí s dvěma sexy, povolnými slovanskými děvčaty a než se stačí rozkoukat, už jim někdo přeřezává achilovky.
Nejsem z těch, které by na Hostel přilákal úvod „Quentin Tarantino presents“ nebo láska k žánru. Jsem z těch, kteří jsou spíš na Jackie Brown než na Kill Billa. Pevně věřím, že v Tarantinovi vězí něco opravdu úchylného, a proto se nepozastavuji nad jeho nadšením z Hostelu, ať už je to s jeho údajnou výkonnou produkcí ve skutečnosti jakkoli.
Scénáristovi a režisérovi Elimu Rothovi se podle jeho slov nelíbí, že dnes už nikdo kromě Japonců (asi má na mysli Takeshiho Miike a jeho krváky) netočí pořádné horory. On prý přináší něco nového, šokujícího, originálního. To si ovšem fandí, protože v případě Hostelu to rozhodně neplatí. Nechci tvrdit, že Roth je stejný jako jeho tupí a nadutí krajané, které sám kritizuje, ale právě podobné řeči vzbudily očekávání, která jeho film nemůže naplnit. Tvrdí, že scénář napsal za dva týdny. Což přesně odpovídá tomu, jak špatně je film napsaný a jak je nedotažený. I nejzabedněnějšímu divákovi brzy dojde, kdo hrdiny firmě „zabij si sám“ dodal, a snad každý pozvedne obočí nad hrdinou, který se po pracném útěku vrátí do mučírny jen kvůli vzdálenému dívčímu křiku. Navíc téměř všechny nechutnosti jste už někde viděli, i když (jako já) na filmy podobného ražení

nechodíte. Prsty se řezaly i v Anglickém pacientovi a o motorovou pilu snad ani není třeba zmiňovat. Kromě první scény film postrádá jakoukoli hororovou atmosféru. Celá první polovina filmu (!) se totiž omezuje na dialogy o sexu a ačkoli jsou docela zábavné, nic jako diskusi o Like a virgin na začátku Reservoir dogs nečekejte (i když Tarantino se prý na dialozích podílel). Humoru (záměrného) je ve filmu dost. Road movie plná drog a sexu by zjevně byla dopadla mnohem lépe než horor bez napětí s jednou jedinou drsnou scénou.
Pro Čecha či Slováka má však Hostel další rozměr, díky kterému stojí za shlédnutí. Můžete se rozčilovat nad tím, jak jsme my „východoevropané“ ve filmu zobrazeni. Ale nemá to smysl. Dobrá, zkorumpovaná policie mlátí lidi a máme tu dětské gangy, které za žvýkačku klidně někoho ukamenují. Děvčata jsou u nás po hříchu pěkná, ale můžete kvůli nim skončit na kousky v rozpálené peci. Ale stejně tak by si mohli stěžovat Němci, které, zdá se, ani dětská prostituce neuspokojuje, i Američané, které Roth ukazuje jako naivní omezence, kteří se zmůžou tak na větu: „Prague´s cool… Kafka.“. Vlastní jméno Slovakia zazní ve filmu asi třikrát, takže turisté se možná pohrnou spíš do Slovinska. Eli Roth prý hodně cestuje a rád

poznává nové kultury. Pokud je to pravda, pak je škoda, že si nedal větší práci s detaily. Proč mazat háčky a čárky v nápisu Poříčany, když je stejně řeč o Bratislavě? A proč mají v Německu nápis Praha – Hlavní nádraží? Proč ve filmu nejsou anglické titulky, když se mluví česky, slovensky, rusky, islandsky nebo německy? Třeba by někoho zajímalo, co to anglicky znamená „jděte do p**i“ :-)). A díky té občasné ruštině se zdá, že „mučírna“ je jakýsi východoevropský nadnárodní podnik. Takže se neurážejme a bavme se poslechem úryvků Teamu a Michala Davida, pohledem na slávistickou vlaječku (v Bratislavě :-)) a dalšími česko-slovenskými nesrovnalostmi, které pramení z toho, že se natáčelo v Čechách. Tato zábava sice vylučuje jakýkoli hororový zážitek, ale aspoň něco.
Hostel je špatně napsaný a lajdácky natočený film. Ale Jay Hernandez (Šílená/Krásný) je docela fešák, obnaženými ženskými přednostmi se to ve filmu jen hemží a to může někomu stačit… Legrace je to slušná, ale ohlášená resuscitace hororového žánru se nekoná.
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2005, 95 min
režie: Eli Roth
hrají: Jay Hernandez, Derek Richardson, Eythor Gudjonsson, Jana Kaderábková, Barbora Nedeljáková, Jan Vlasák, Rick Hoffman, Takashi Miike, Paula Wild