Autor: 75 Uživatelé: 75 Tvé hodnocení: hodnoť
III:Trauma

HARAKIRI FOR THE SKY - III:Trauma

Rakousko světovou scénu pravidelně zásobuje kvalitní porcí post/depresivní odnože černého metalu, ale Trauma to nebude mít snadné. Do temnotou lapené mysli se dostal paprsek ubíjejícího světla.

Harakiri for the SkyHarakiri for the Sky platí za jednu z nejvýraznějších kapel na současné post/depressive blackmetalové scéně. Od roku 2011 rakouské duo J. J (Karg, Seagrave) a M.S (Anomalie, Bifröst) nahrálo dvě alba, přičemž na obou se projevila velká dávka potenciálu. O něm můžeme hovořit i v případě zaměření pohledu na spřízněnou Anomalii a poslední fošnu Refugium, nebo Seagrave, nový projekt zpěváka J.J, a album Stabwound, v němž propojil black metal s hardcorovými prvky. Nyní se blíží vydání dalšího alba, které to nebude mít zrovna snadné.

III:Trauma to nebude mít lehké především z důvodu nedosažení kvality předešlé, vynikající fošny Aokigahara, která nabídla svým posluchačům ne jen velmi výrazné písně, ale také soupisku zvučných jmen zastávajících úlohu hostů, jež zastupovali zpěváci z kapel jako Hereotir, Agrypnia, Whiskey Ritual. Harakiri for the Sky tehdy svůj bezejmenný debut rozervali na cáry jako dopis sepsaný před rozhodnutím přejet si čepelí přes žíly.

Deska spouští svůj nářek jedenáctiminutovou skladbou Calling the Rain, známou z dřívějšího vydání. Co trkne do ucha každého posluchače jako první, je grandiózní produkce. Výsledný zvuk zní oproti dřívějším počinům hodně nabroušeně. Je jak ostří žiletky. Pročištěnost v tomto případě však neznamená, že uslyšíte všechny střípky myšlenek dua po prvním poslechu. Osobně jsem nejprve byl z alba velmi zklamán, jelikož jsem v prvních pár dnech vpichování si této smrtící injekce měl pocit, jako bych poslouchal pouze „vyšperkovanou“ hudbu. Dál ale nic víc. Prostupovalo mnou zklamání, že neslyším ty pro kapelu typické kytarové melodie, melodie pocity vyvolávající a upoutávající mysl k vlastní podstatě, a z toho jsem opravdu měl náběh na trauma, neboť smrtící dávka emocí se tu prostě nikterak neprojevila… 

Harakiri for the SkyNyní, s odstupem, však III:Trauma vnímám zcela jinak. Najednou, pod intenzivní a skvěle nazvučenou bicí palbou, slyším tolik chtěné elektrizující melodické linky věznící ve svých spárech emotivní vokál zpěváka J.Je jako deprese mající lapenou vaší mysl. Jeho projev oproti dřívějšku nezní tak výrazně, působí dojmem ozvěny výkřiku v dáli, je tu prostě jen jedním z instrumentů. Dvojice skladby žene v rychlejších tempech, mění je dle potřeby do jemné melancholie, ale také do melodičtějších, utahanějších stop. V detailech se album posouvá kupředu a nacházím v jeho hloubkách i pokusy o jemné experimenty. Třeba smyčce a čistý zpěv v Thantos.

Ale. Novinkové album by potřebovalo osekat, neboť jeho délka je popravdě ubíjející. III:Trauma je silné zhruba do své půlky. Skladby poté jsou ještě těsným nadprůměrem, ale napětí postupně slábne, aby se ke konci s posledními dvěma kompozicemi vytratilo úplně a vy ulehli do hlubokého spánku… jako kdyby mysl polapená temnotou procitla a dostal se do ní paprsek ubíjejícího světla. 

Nové album to opravdu nebude mít snadné, neboť mnoho lidí tu šanci, jakou jsem desce dal já, nevěnuje a odsoudí materiál jako slabší odvar Aokigahara. Nechejte ale muziku Harakiri for the Sky uzrát a ona vám časem své cennosti nabídne. Jsou to klasičtí Harakiri for the Sky, jen trochu nepřístupnější. Fanoušci kapel jako Agrypnia, Psychonaut 4 či Karg, zbystřete.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

III:Trauma, Harakiri for the Sky, depressive black metal, post-black metal

aktuálně

diskuze