Pojmenovat se po slavným matematikovi nepatří ke komerčně nejprůraznějším strategiím. Cílovka, kterou podobnej tah nadchne, je od základu úzká, a průsečík obdivu matiky a zapálení do muziky už tak malou množinu ještě podstatně zmenšuje. Spíš než pokusem o přitáhnutí fanoušků je tak název vzdáním pocty počítání, což při poslechu starších nahrávek celkem sedí.

Staví se na mathrockovejch základech, ze kterejch vyrůstaj pěkný popový melodie - naschvál trochu falešný, aby se tak rychle nezajídaly, a zahraný se správně nakoplou rock‘n’rollovou energií, která Gauss posílá do malejch umaštěnejch klubů místo rádiovejch stanic. Přičíst je potřeba i dobrej vokál a citlivý zapojení méně tradičních nástrojů, ať už jde o trubku nebo housle.

Novinka Whale Fall zastihla Gauss uprostřed problematický vývojový etapy mathrockovejch kapel, a to sice dospívání. Mladická rocková intenzita ustupuje do pozadí, rozdováděný rytmy a riffy najednou nestačej, a hledají se jiný cesty, jak zaujmout. Rozcestník má spoustu tras a cílů, ale většina z nich se vejde do dvou hlavních směrů: hrocení čím dál divnějších experimentů nebo příklon k tradičnější, písničkovější formě. Gauss si vybrali tradičnější směřování, a tak je Whale Fall především sbírkou takovejch trochu divnějších pop-rockovejch písniček.

Což není vůbec myšleno ve zlým, písničkovější formát totiž Gauss sluší. Místo instrumentální ekvilibristiky se soustředí na náladotvorbu někde na pomezí melancholickýho rozjímání a rozklížený psychedelie. Pomáhá jim hlavně cit pro silný nosný motivy a neotřelou melodiku, která uchu lahodící noty umně vyvažuje divnějším lazením a občasným uskřípnutím. Odminula se hodně zapracovalo i na zpěvu, kterej je takovej sametovější, aniž by sklouzal ke zbytečnýmu cukrkandlu. Na rádio jsou ty písnčky asi pořád moc rozpitý, ale prosvětlit sychravý zimní odpoledne dokážou skvěle.

P.S. Jen teda škoda, že se proces dospívání na kapele asi podepsal víc než je zdrávo, protože Whale Fall je pro Gauss labutí píseň.