Autor: 70 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
EMPIRE OF LIGHT / ŘÍŠE SVĚTLA -

EMPIRE OF LIGHT / ŘÍŠE SVĚTLA

Sam Mendes natočil poctu kinu. Poctu místu určeném k časoprostorném úniku, místu, kde se zříkáte kontroly a reality.

Empire of LightJméno Sam Mendes už máme spojené převážně s Bondovkami nebo v posledním případě válečným „jednozáběrem“ 1917. Říše světla je film malý, i když s velkými jmény před kamerou i za ní, a zdánlivě bez velkých ambicí. Ačkoli napsat a natočit poctu kinu a vlastní matce je vlastně ambice velká. Asi jako ta moje napsat krátkou, kotečkovskou recenzi. Obstojím lépe než Sam Mendes?

Pokud se v Říši světla něco děje, děje se to mezi provozní malého kina Hilary (jako vždy odzbrojující Olivia Colman) a mladým uvaděčem Stephenem (Micheal Ward). Zamilují se, chvíli si to užívají v chátrajících prostorách dříve velkého a působivého kina, ale její psychické zdraví, jeho barva pleti a doba jim lásku nedopřejí. A pak je tu spousta věcí okolo, v pozadí a v pocitu, který máme, když v kinosále zhasnou světla a objeví se ten kouzelný kužel světla.

Empire of LightMendesovo podání ústředního vztahu je vcelku ploché, nejde o žádné velké vzplanutí, žádné velké drama. Z hlavních postav je cítit určitá šablonovitost, které si nelze nevšimnout ani přes bezchybné herecké výkony. Celý film je spíš o jakémsi jednolitém, pomalu plynoucím pocitu. Pocitu dokreslovaném kamerou, kterou držel v rukou Roger Deakins, takže tady není co řešit. Svou troškou do filmového mlýna přispívá písňový i hudební doprovod (Reznor/Ross) a výprava, cílená především na britské diváky. Osobně bych proto filmu nevyčítala ani kolísající tempo ani to, že se snaží pokrýt příliš mnoho těžkých témat (psychické zdraví, rasizmus, politika, zdravotnictví…). Protože si myslím, že se o to nesnaží.

Pocta filmu, na které především je postavená marketingová kampaň filmu, je spíše poctou kinu. Ať už jde o Tobyho Jonese procítěně popisujícího části filmové promítačky, nebo Olivii Colman plačící u filmu v prázdném kinosále, časoprostor kinosálu je tu časoprostorem úniku. Film si tu nemůžete zastavit a jít si otevřít další pivo nebo vypustit to právě dopité. Nemůžete si rozsvítit. Zvuk nemůžete ztišit. Nemůžete tu třídit vyprané ponožky. Můžete odejít, můžete se nudit, nebo se můžete na dvě hodiny zříct kontroly a reality. Co si budeme povídat, o tom to je a vždycky bylo. O tom pocitu. Dalším pocitu, který spoluvytváří audiovizuální pocit, který Sam Mendes nazval Říše světla.

Smutné je to, že film jsem viděla v posteli na mobilu. Žádný potemnělý sál, žádný kužel světla, žádný totální útěk z reality. Ach jo.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

aktuálně

diskuze