Již více než před rokem Dying Passion vydali tuto třetí –pro mnoho kapel rozhodující- desku, a to znamená, že momentálně je vlastně již skoro dvě léta stará. Ze svého třpytu však, troufám si tvrdit, prakticky neztratila. DP na ní v rámci možností experimentují nejen zvukově, ale i hudebně a troufám si říci, že jdou nejen za své hranice, ale i žánrové, které jim ta škatule (ne Zuzka :o)) doom/rocku doplněného o přívlastky jako post, alternativní, snivý, hravý nebo třeba hardrockový nabízí.

DP se zbavili flétny a nahradili je klávesami Ladi Špičky, který mne svou hrou, nejen pro práci se zvukem a celkovým aranžmá, velmi potěšil. Pod muzikou si totiž svobodně ale účelně plyne, jak nám daný čas. DP také využili hnedle několika hostí, čímž dle mne trefili hřebíček na hlavičku, protože zrovinka třeba ty kousky s trubkou (Velvet Confesions – zasněná dramatičtější věc s klavírem proložená brnkačkou, Tender Renown, Him Faraway) mne naprosto dostávají! Na Sweet :-)isillusions se prostě nacházejí skladby, které z ní dělají zajímavou desku po všech stránkách, jelikož zde jsou skladby rockově svižné s hitovými ambicemi (Song of Liberty – až pop, disko-retro a Skuny, nejtvrdší From Them – s harmonikou a klarinetem, šlapavým rozjezdem a sekaným riffem připomínajícím Guano Apes a cikánskou vsuvkou, nebo High on the Blind Speed – mírný odrhovák s klávesami jak z hokejového utkání :)), pak emotivnější v klidném tempu (Tender Renown – doomovka s trubkou a hammondkami, Summer Dream – jen klávesy se zpevěm, skladba působí odchodem z tohoto světa, což je nakonec jen sen, Within Reach – barovka v intim osvětlení, procházka ulicí za pouličního světla luceren, Sweet Disillusions – znělka z tv seriálu, stopáž 1:21 Twin Peaks), ale i ty experimentálnější, kde se kapela nezavírá do jasně definovaných škatulí. Za tyto budiž příkladem Do You Want to Fly?, která jest takovou tajemnější skladbou (s tekoucími atmo „depkoidními“ plochami, nakonec vygradovaná do táborovky se ságem, zvukově jiným virblem a basovou podlinkou) hodící se klidně do repertoáru Souvenirs, nebo třeba Him Faraway

(ústřední motaný motiv a celkově zajímavá skladba s mnoha změnami, téměř avantgardní s kontrabasem).

Zapomenout zmínit bych samozřejmě neměl ani Zuzku, protože nejen její dospělý hlas je emotivní a jistý, ale i projev je silný a klidný, skloubený s bezproblémovým měněním intenzity hlasu a využití jeho výrazových možností, rozšiřuje tvář Dying Passion ještě o další složku nálad. K tomu připočtěte moc moc pěkný bůklet a super interaktivní stopu s klipy, bonusy, galerií… made by st@lker.cz a máte tu jednu z nej desek loňského roku domácí provenience.

Uf, a teď jsem se vyčerpal, a proto si Sweet :-)isillusions pustím ještě jednou, uvelebím se a zpočnu, uklidním, zrelaxuji…