Cannibal Corpse nahráli novou desku a tím by to mohlo skončit. Jedná se o třináctiskladbovou kolekci klasických CC, nic nového se neděje a možná bych ani nechtěl, aby se toho moc měnilo.
Solidní je rozjezd desky, který je v docela ostrém tempu a trochu připomene jejich podle mě nejlepší počin Vile. Ortodoxní fans bandy budou určitě hodně spokojeni. Co se mne týče, jsem z toho vcelku chladný, přijde mi to pouze jako další deska kapely, která má co se hlasu, kytar, basy jednu z nejsilnějších sestav vůbec a neuvěřitelně průměrného bubeníka. Pro přiblížení je to jako kdyby na nových King Crimson bubnoval Peter Criss. Rozdíl mezi Mazurkiewiczem a zbytkem kapely je opravdu propastný, vím, že jedna věc je tvorba stylu kapely, ale druhá věc je ta, že zbytek kapely patří do totální elity, kde se to hemží jmény jako Hoglan, Culross, Yeung a mnoho dalších… Vím, že spousta lidí by namítla cosi o totální změně stylu CC, ale došlo by tím i k renesanci jedné z největších death band vůbec. To bychom měli k největší slabině desky, která je jinak hodně obstojná a čas od času se k ní rád vrátím. Už kvůli panu Corpsegrinderovi jehož barva hlasu, rychlost a preciznost frazování a hlavně srozumitelnost desku zvedá kvalitativně hezky nahoru. V případě kytar dospějete k dalším vysokému kladu jak po stránce hráčské, kompoziční či zvukové, to samé mohu poznamenat k výkonu Alexe Webstera, který je prostě famózní. Produkci mají taky ošetřenu dobře slušně.
Obal a texty řešit moc nehodlám, protože CC klišé se v tomto případě bude jen horko těžko měnit a vlastně by od nich nebylo ani trošku moudré to měnit, když s tímto modelem tuhle přebrali nějakou sračku za prodaný milion desek, ale do druhého melounu by mohli vyrazit bubeníka a angažovat nějakou vhodněji promazanou mašinu. CC tradičně ok, jen mám pocit, že mají na to, aby točili desky ještě o hodně lepší.

13 / 44:29