Autor: 95 Uživatelé: 90 Tvé hodnocení: hodnoť
True Nature Unfolds

CALLISTO - True Nature Unfolds

Jsi uvnitř labyrintu perverzních vůní a slepých cest k utrpení. Roztoči smutku odříkávají tupé modlitby hluboko v tvé mysli, plkají polopravdy a pololži uprostřed

review_509_px2

beznaděje. Cítíš mezi lopatky, v záhybech kůže plné vřídků, bolest po tetovací jehle. V ruce svíráš chladný, na pohled odpudivý a tupý skalpel. Všechna zrcadla jsou rozbita. Křikem! Tvým křikem. Je jen jedna cesta …

Babráte-li se rádi v posloupnostech tónů, jejichž četnost zdá se být v periodě blížící se posunu sekundové ručičky hodin. Odkrýváte rádi perleťově se třpytící tajemství skryté pod slupkou, jenž může odrazovat svou všedností. Polykáte s radostí doušky temných pocitů, topíte-li se pod hladinou, kterou kolem vás vytvořil nádherný dar vnímat hudbu. Chce se vám žít a umírat zároveň. Radujte se s finskou kapelou Callisto a jejím počinem True Nature Unfolds. Deska je dlouho hrajícím debutem, který zprvu vydalo vydavatelství Fullsteam Records (mimochodem stáj parádních Koma) v roce 2004, aby poté předalo štafetu obru Earache, který pošoupl Finy dále do světa roku 2005. Možná firmu povzbudil všeobecný úspěch Cult of Luna a tedy neváhá objevovat další a další posmutnělé zvěstovatele.
Callisto hrají hudbu, v které se nese základ starého dobrého doom metalu s prvky temného HC, který je prokládán vkusnými osvěžujícími momenty – smyčce v Limb: Diaspora, pohodově barová náladička v Cold Stare, ženský zpěv, který nechá vzpomenout na spojení Neurosis a Jarboe v Limb: Diaspora a Storm, švitoření dětských hlásků přecházející v nářek ztrácející se v dálce ve Storm, instrumentální Caverns of Khafka, kde kvílí snad samotná Kafkova Proměna, čistý mužský zpěv v Like Abel’s Blood Cried for Revenge, ženský hlas hlásící skrze vysílačku Worlds

review_509_px3

Collide, jednoduše geniální melodie ve Worlds Collide a The Great Divorce. Kapela si doslova pohrává s náladami, které lze prostřednictvím klasických nástrojů (kytary, basa, bicí) a různorodého řevu vyjádřit. Ví, kdy zhutnit, kdy se valící těžkotonážní rify přeženou silou sněhové laviny. Ví, kdy zjemnit, vytvořit ukrýt, kde se lze za zvuků dopadajících vodních kapek z všudypřítomných krápníků ochránit před bílou smrtí. Křik provázející jednotlivé skladby se leckdy přibližuje k té metalovější doom-death poloze, jindy více k HC ukřičenosti. Tu a tam je vkusně doplněn echem, které podtrhuje jeho naléhavost. K nalezení je i vytrvalá gradace, která nechá vzpomenout na Isis, avšak prrrrr(del), Callisto nejsou žádnou kopírkou, přes počáteční rozpaky si dovolím tvrdit, že jsou svojskou a originalitou zářící hvězdou na nebi černých děr. Nejbližší srovnání snesou s už zmiňovanýma Cult of Luna, avšak… dyť vy víte. Pochvalu zaslouží instrumentální zdatnost všech muzikantů, obzvláště bicí mi učarovaly svou zdánlivou nepestrostí, o sehranosti tandemu kytar není pochyby, jednoduchost (v níž je síla) melodických linek je spoutávající a nádherná. Co pecka, to žádný čas k nudě, plných „skorem“ šedesát minut spokojeného (v blaženosti) krvácení. Žádný systém sloka-refrén-sloka nečekejte, Callisto jsou nepředvídatelní jako sám osud. Dozajista svůj díl na celistvosti desky má producent, který žel už není mezi námi, ano, je jím/byl člen grindcore bohů Nasum, Mieszko Talarczyk. Pro ověření kvalit, lze doporučit tento link, kde lze objevit na desce čtvrtou pecku v souboru coldstare.mp3. Opět se potvrdilo, že tam na Severu sakra umí, Finsko!!!

… pramínky krve malují rudá žhnoucí slunce na žluklou zem, když se snažíš získat klíč.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 8.2 out of 10.

Svatá prostato! Viteqlina opět exceluje a zasazuje smrtelný bodec i k mému čtenářskému srdci :) Callisto s sebou vskutku nesou základ

additional_review_3751_50_px4

starého dobrého doom metalu s prvky zpomaleného potemnělého HC, v které jsou různě zakompono-vány třeba smyčce (Limb: Diasporas, v Cold Stare zní jak ságo), ženský zpěv či čistý mužský (Like Abel’s Blood Cried for Revenge) nebo občasný ruch. Patrná je zde také ale jakási až snad blacková nálada, trochu odlišný přístup k melodii, který mi upomíná na Buried Inside a samozřejmostí jsou galony smutnění v jakémkoli balení, ačkoli je v něm stále svoboda a naděje. Jen jsem zvědav, kdy se i o tomto směru, stejně jako o metalickém Dillino-core, bude mluvit jako trendu.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Callisto

aktuálně

diskuze