Album měsíce, listopad 2010

Album měsíce, listopad 2010

‎1. Deathspell Omega - Paracletus, 2. Atheist - Jupiter a opět spousta další tpů pro Vaše lačná ouška..

article_1153_px2

1. Deathspell Omega - Paracletus

Francouzští fantómové si získali srdce MJC, ohledně první příčky nalezla shodu téměř polovina hlasujících. Dle Suda „post-metaloví blackoví Ulcerate s čertovským jazykem až na koberec“. Těžko říct, jak to s tím ovlivněním bylo – kolikrát se stává, že o ostatních skupinách nemají dotyční ani tušení a finální soudy jsou nakonec kalkulací posluchačů. Zasunout CD do přehrávače a nevědět o kapele nic, tak si člověk nejspíš řekne, že Deathspell Omega už nemá - vyjma havraního vokálu - s blackem mnoho společného. Neutěšená tritonová disharmonie silně načichlá tvorbou Gorguts, do níž se v klidnější místech vkrádají post-metalové vybrnkávačky skoro jako od Mastodon, psychedelie notně přitvrzených norských Virus, to je Paracletus. Kakofonická fúze, v níž zůstává kus řádně metamorfovaného blackového odéru, textová stránka plná teologie a metafyzických biblických interpretací. Deska, kterou má smysl zkoumat, a to nejen po hudební stránce.

article_1153_px3

2. Atheist - Jupiter

Sedmnáctiletá albová odmlka řádně natěšila i ty nejzabšklejší skeptiky a donutila je zabývat se novým materiálem legendárních Atheist. I po těch letech jsou to stále oni, poznáte je hned, ale nedá se zrovna říct, že by kapela přehrávala předešlé šablony. Jupiter nezní archaicky, má vybroušený moderní zvuk a mnohdy do svého technického pojetí thrashe začleňuje ne úplně očekávané momenty (viz řada až „nablacklých“ motivů). Loomis, znalec poměrů, to vidí tak, že Jupiter je pomyslným mezičlánkem mezi Piece of Time a Unquestionable Presence. Zároveň je zde i dost slyšet Gnostic. „Flynnova bokovka s deskou Engineering the Rule může být klidně brána i jako takový malý prequel pro Jupiter, byť se ubírá více melodičtějším směrem.“ Přese všechno, každý správný škarohlíd utrousí, že to není taková bomba, jak někteří ve skrytu duše možná doufali. Jasné ovšem bylo, že Atheist těžko vydají něco podprůměrného - oprávněný strach z jejich stále panujícího kultu je patrně řádně namotivoval a oni dřeli a dřeli... Výsledkem je deska, která skalní nadchne, zasvěcené potěší. Buďme za tyto dary rádi!

---------------------------

article_1153_px1

Dál se velectěné panstvo (kromě posledních desek Insanie a Enslaved) již neráčilo shodnout. Takže postupně..

Lunaris si podle očekávání lebedí v blackových obskurnostech a tentokrát jeho sluchovody propaluje německý projekt Horn s deskou Distanz, o němž troufale prohlašuje, že nemá v metalovém světě obdobu. „Epický black metal protkaný atmosférou hustých lesů, luk a širokým spektrem nálad pohybujících se od vyloženě depresivních přes temně romanticko-melancholické až k těm skutečně radostným. Nabízí kvalitně vystavěné skladby s dostatečně proměnlivou kytarovou hrou a pro jednočlenný projekt vcelku netypické živé bicí, což poukazuje na schopnosti skladatele této hudby Nerratha.“
Jukl pro změnu tlačí svou krautrockovou káru s Electric Orange a příznačně nazvanou deskou Krautrock from Hell. „Fajnové připomenutí toho, že krautrock to ještě neodpískal. Jasně čitelné kořeny a respekt k nim, ale i solidní porce know-how, to jsou Electric Orange. Zábava zaručena, tydydy, zaručena, tydydy, zaručena, tydydy, zaručena, tydydy, zaručena......tydydy...“ A to je konec, přátelé! Jen dodám, že chlapci jsou z Německa a mají to tak (alespoň vzdáleností k místu původu stylu) ke krautrocku setsakra blízko. První moje seznámení s kapelou se neslo v duchu „ty vole, to jsou Tangerine Dream“, ale byl by to příliš ukvapený závěr, přiznávám... Pro ty, kteří by se rádi seznámili s grupou, odkazuji na její Myspace profil (myspace.com/abgelaufen), který nebylo vůbec snadné najít.
Loomis se toho nebojí a k na bedně stojícím Atheist přidává další matadory

article_1153_px4

přeživší 80. léta – Mekong Delta. Tři roky po comebackové placce Lurking Fear to letos zkouší znovu s Wanderer on the Edge of Time. A nyní již Loo: „Nejtechničtější německá kapela v tichosti připravila další skvost. Předchozí sestava opět doznala změny, ale ono je jedno, kdo tam hraje, když dirigentskou taktovku pevně v ruce svírá basák Ralph Hubert. Hudební koncepcí se Mekong Delta vrátila hluboko ke svým kořenům (nebál bych se to přirovnat až někam k The Principle of Doubt nebo Dances of Death) a velké plus je protentokrát i vyvážený zvuk, což ve výsledku dělá možná i nejlepší desku v historii kapely.“ Na závěr pan autor dodává, že Wanderer… v jeho osobním žebříčku málem sesadil i Jupitera. No vida.
U pana Black_Handa jen krátce. Blut Aus Nord a Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars. Co dodat. „Nejde o to vám omlátit hlavu o kladivo, spíš si postupně užívat různé atmosféry, rozmáchlou strukturu, čistě prokreslené, dobrodružné kytary doprovázené bicími, u nichž občas nevím, jestli jsou strojové nebo je namlátil bubeník z masa a kostí.“ Přihřívám si polívčičku a odkazuji na můj text zde. Ale rád bych zmínil ještě jeden Blackhandův tip – The Senseless (myspace.com/thes3ns3l3ss). Ač je jejich deska In the Realm of the Senseless z roku 2007, stojí za upozornění. Desku nabouchal Leon Macey z Mithras. Víc vám však nepovím, chci vás taky trochu napnout, zkuste si tu desku poslechnout...
Tak jako máme Lunarise pevně přirostlého k black metalu, i Annal si jede po té své smrt-koleji. Tentokrát tu máme Humanity Falls s fošnou Ordaining the Apocalypse (myspace.com/humanityfallsband). „Už u demáčů mi bylo jasný, že se objevila další experimental/tech/death naděje. Ordaining the Apocalypse = obscurní období Gorguts říznutý vesmírnejma psilocybulačkama od Gigan trochu ohozený mathcore špínou. Humanity Falls nejsou peklaři jako Gigan nebo Ulcerate, ale nejedná se žádnou matfyz onanádu. Zvuk je špatnej, ale ta upřímná bezprostřednost má svoje kouzlo (jako u kapely ve zkušebně). Objev roku.“ Howgh.
A stylová otočka s panem Gorthem. Natural Snow Buildings se Slayer of the King of Hell: „Tři skladby na hodinu a půl? Proč by ne. Bastard drone a folku? Rozhodně ano! Špína a bahno a mezi nimi krásné melodie znící z nezvyklých nástrojů... Mohl bych plácat něco o podzimní melancholii, ale už je zima a pořád mě to baví.“ Tedy pro nepřátele instrumentální ekvilibristiky jasný tip.
Brosquička a jeho indierockové doporučení s The National a jejich deskou High Violet. „Naprosto nepopírám, že se jedná o módní indie rock. Taky naprosto chápu, že se někomu zdá, že se jedná o trendovou, umělou záležitost. Emo pro slečinky. Po několika prvních posleších mě to ani nebavilo. Ale já jsem si vždycky potrpěl i na obyčejné písničky a tak silné songy jsem pohromadě hodně dlouho neslyšel (viz Sorrow). Klidný, hluboký baryton, který dělá minimálně padesát procent zážitku, to on je motorem melodií a vytváří zasmušilou náladu High Violet. Pro určité posluchačovy nálady album k nezaplacení, které v současnosti okupuje vrchní příčky mého letošního topu.“
LordSnape trochu mimo zdejší akční rádius vyzdvihuje poslední desku Infinity germánských gotiků Crematory. „Tahle kapela je prostě úžasný protipól všech těch ubrečených a trapně nasládlých gothic slaďáren se zpěvačkami s velkým výstřihem,“ pravil Lord. To by stálo za polemiku, což?
Gianni se nám snaží vysvětlit, proč věnovat svůj drahocenný čas s Henker a jejich albem Slave of My Art. Technická záležitost ve stylu Necrophagist, The Faceless se špetkou Beneath The Massacre. „Šílený tempa a melodie, nicméně je to hraný hlavou.“ Zkuste to.
Na závěr ponechám slovo Trymovi a jeho komentáři k hiphopovým nestorům The Roots a jejich How I Got Over. „The Roots jako jedni z mála fungují jako regulérní kapela, čili bez samplů a beatů, zato s živými instrumenty ve funk/soulovém ladění. Na aktuální desce pokračují v nakročené cestě, na níž se pomalu vzdalují hiphopovým klišé a míří spíše do klasické černošské muziky výše zmíněných žánrů. Namísto dřívější agrese a politické agitace se dočkáme jemných kusů načichlých decentní barovou atmosférou, s piánem jako vévodícím nástrojem. Standardem jsou soulové vokály hostujících interpretů v kombinaci se sebejistým rapem dvorního MC Black Thoughta, který ač nedští oheň a síru, neubral nic z "conscious" cítění. Na video k Dear God 2.0 se můžete podívat hned..

Další tipy:
Ah Cama-Sotz - Blood will Tell
Malveillance - Consentir A L'absurde
Burzum – Belus
Solefald - Norrøn Livskunst
Nicki Minaj - Pink Friday
Crippled Black Phoenix - I, Vigilante
Negură Bunget – Om
Enslaved - Axioma Ethica Odini
Robin Guthrie/Harold Budd - After the Night Falls
Harold Budd / Elizabeth Fraser / Robin Guthrie / Simon Raymonde - The Moon and the Melodies
This Mortal Coil - It'll End in Tears
Steve Roach - Dreamtime Return
Lost Sphere Project - Verse XXIV
Disentomb - Sunken Chambers of Nephilim
Psycroptic – Initiation
Dan Bárta & Robert Balzar Trio – Theyories
Decrepit Birth – Polarity
Enditol – Enditol
100 Knives Inside - Moral Fabrication
Insania - Kult Hyeny
Envy – Recitation
Burn My Shadow – Havoc
Stereophonics - Keep Calm and Carry On
We Followed Tigers - And Then We were Killed
Tyrant Of Death - EP 2

aktuálně

diskuze