1) SPOTIFY playlist: červen 2021 - 67 skladeb a přes 7 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(6) PESTILENCE - Exitivm (06/2021) 

- spokojenost největší od comebackové Resurrection Macabre. Závan Spheres, ale nesrovnávat! Mameli pořád umí dát dohromady dobrou desku. (piTRs)

- vypůjčím si část svého textu z Hadeon: „Hoblovačka od začátku do konce, sice skvělý zvuk, jasně čitelný Mameliho rukopis, o vokálech nemluvě, ale... Ale čím je poslechů více, tím více vyplouvá na povrch, že tohle je prostě jenom další deska, která především neurazí, ale ani nenadchne.“ Je to výrazně lepší, nutno říct, že v některých momentech už jsem doufal ve větší „sférovitost“ (obzvlášť po nadějných singlech), ale ne, Patrick to vždycky zatáhne. (LooMis)

- tak se to tlučhubovi Mamelimu konečně povedlo, po třech utrápených kolovratech konečně něco co šlape. Ty orchestrálky si teda mohl nechat, ale jinak palec nahoru, protože tak nějak ty svoje hoblovačky usměrnil, nehraje si to na bůh ví co a prostě to valí, ale už se připravuji na srpen do Josefova na nával „motherfuckers“. (brutusáček)

- další pokus Patricka Mameliho o návrat do dob Testimony of the Ancients. Jo, je to rozhodně lepší než předchozí Hadeon, ale Mameli stejně jede pořád tu svou odrhovačku - čtyřakordový riff, refrén, zase tupá sloka, refrén, fusion sólo, opět refrén a konec. Popáté to už prostě slyšet nechcete. (onDRajs)

- holandská deathmetalová klasika rozhodně nemůže zůstat stranou. Agresivní ataky protkané technickými sólíčky a orchestrací na pozadí vytvářející příjemně temnou atmosféru. Vypadá to tak na nejlepší album od réunionu kapely v roce 2008 a místo v žánrovém topu roku. (DarkXane)

- nejdřív jsem si myslel, že jde o nejlepší návratovku, ale pak jsem trošku vychladl. Ale jinak Exitivm maká, docela spokoš. (bizzaro)

(5) FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon (06/2021)

- FU – tohle se občas ještě ozývá jako pozdrav mezi „Marasťáky“. FU jsou na třetí desce UFFFF. Gojira a Fallujjah jsou jasný, ale třeba v těch rozmáchle thrashingových pasážích skoro až cítím vliv mocných Grip Inc. Neuvěřitelně nadupadá, nenudící, pestrá deska. Deska měsíce a TOP se mi rozrůstá o černého koně. (LooMis)

- solidní, jen to prostě má zase problém udržet mojí pozornost, což bude chyba na mém přijímači. (brutusáček)

- naprosto úžasná záležitost. Čekal jsem výbornou desku, ale tohle je klenot. U Gojiry jsem dostal stagnaci, zde naprostou invenci. (Kory)

- třetí splašené fantastické progresivní orgie z Galie, nechybí saxofonní jízdy. Roste s každým dalším poslechem. Jasný vítěz června, ale nejen to… (DarkXane)

- uf, deska desetiletí? Jsem z toho úplně vykloktanej - forma, nápady, fúze, nálada, skladby. Prog death až do art rocku a vytyčený nový cesty. (bizzaro)

(4) DARKTHRONE – Eternal Hails...... (06/2021)

- prostě nový Darkthrone, povinnost, i kdyby to byla sračka. Což teda není. Je to spíše pomalejší, dost doomy a chytlavá věc s až líbezným koncem. Jen asi i nadále budu tvrdit, že jejich nejvíce heavy období zakončené albem The Underground Resistance bylo lepší než poslední tři desky, kde se aspoň částečně vrací k black metalu. (Bandcamp) (mIZZY)

- ty vole, tak jakože to bude ještě o level níž než agropunk, na kterým jsem vyrůstal jsem nečekal, ale má to svojí patinu, která mi teenage dobu připomněla. (brutusáček)

- zde invence žádná a stagnace také žádná. Od těchto pánů prostě dostanete přesně to, co očekáváte. Baví mne to, ale minulé album mne trošku bavilo více. Přesto novinka je super. (Kory)

- jo, Fenriz a Nokturno Culto tady budou věčně ze severu na nás mrazivě vát a halekat a respekt si zaslouží také kreativita stojící za další epickou heavy black/doomovou novinkou. Poté co se Fenriz loni v říjnu pošťoural v minulosti prostřednictvím kompilace pod hlavičkou Isengard, tahle šleha nostalgicky sestoupila k nám z temného trůnu přímo z metalového a hardrockového „pravěku“. (DarrXane)

(4) HELLOWEEN - Helloween (06/2021)

- ani triumf, ani průser. Hraje to, obstojné nápady (často s jasnou vazbou na osmdesátkové opusy) tady jsou. Celku ale (tradičně) neprospívá stopáž a nevyrovnanost materiálu. (piTRs)

- ale jo, docela to baví, jsou tu nějaké příjemné vibrace a nostalgické reminiscence k počátkům kapely. Ale opět – očekávání předčilo výsledek. Za mě pokrátit, vynechat lyrický cajdáky, vrátit se k ostrému zvuku a nechat zpívat jen Kiskeho s Hansenem. (LooMis)

- no jedinej kdo mi tohle bude věřit bude Šéf, ale tohle je první deska Helloween co jsem kdy slyšel, možná jsem si ale neměl pouštět hned limitku, dědkům to ale valí to zas jo. (brutusáček)

- eponymní album po takřka 40 letech na speedmetalové scéně… skutečná epická lahůdka nejen pro všechny dýňové uctívače nesmrtelných kompozic a Deris, Hansen a Kiske na jednom pódiu a v jednom studiu. Reminiscentní povinné ukájení pro každého, zvláště pokud přestal tak trochu hamburské dění minimálně v posledních deset letech sledovat. Negativním komentářům o jednorázové bombastické komerční akci se mi nechce věřit a dočkáme se tak snad této elitní sestavy v dalších letech nejen na pódiích. Nakonec tedy slušně kvaltující erupce nápadů a nad očekávání ucelené dílko. (DarkXane)

(3) FEAR FACTORY - Aggression Continuum (06/2021)

- jestli je tohle konečná, tak je hodně důstojná. Rozhodně z té lepší půlky diskografie, Disruptor potenciální koncertní tutovka - počkejte, ony ty Burtonovy falše nakonec budou chybět! (piTRs)

- Burtonova vokáloní derniéra u Továrny strachu, oficiálně odešel v roce 2020, vokály jsou nahrány ještě z roku 2017. Hudebně je Továrna tak nějak na úrovni tří předešlých desek, ale přiznám se, že kolem mě jen tak prolétly. Doba Fear Factory je dávno pryč, loučení je to ale takové... důstojné. (brutusáček)

- průmyslově kovová nálož pod osvědčenou značkou a s číslovkou 11 zanechala zatím silnější dojmy než poslední mašina Genexus z roku 2015. Bohužel ještě před jejím vydáním dal po třiceti letech kapele vale Burton C. Bell, takže poslední možnost si jeho zpěvy a lyriku užít v rámci kovotepecké žánr definující legendy. (DarkXane)

(3) THY CATAFALQUE – Vadak (06/2021)

- po výborné desce Naiv podstatně tvrdší, kytarovější a celkově metalovější album. A i když je méně pestré a hitové než předchůdce, zábavné opět je. (Bandcamp) (mIZZY)

- furt typičtí Thy Catafalque, jen v metalovější podobě. (bizzaro)

- celkově tvrdší a ne tolik chytlavé jako předchozí album, nicméně opět kvalitka, která dává na frak valné většině prog-avantgarde fúzím. (sicky)
 
 
 
 
 
 
(2) AIRBRUSHER - Dirndl to Go (05/2021)

- historicky první Štormovina, kde nejsem hned polapen. Cítím únavu materiálu a plíživost sebeopakování (koneckonců, pět desek Master´s Hammer v téměř přísně dvouletých intervalech má nárok si nějakou tu daň vybrat), fekální humor (jak se tady zpívá) mě nějak nebaví, a hlavně je z materiálu postaveného primárně na synťácích zřetelné, že František je především kytarista a tady si možná ukrojil sousto velké už přespříliš. Texty aspoň místy velmi v cajku, jinak spíš rozpaky.(piTRs)

- synťákový Mortal Cabinet aneb další oprášení jedné historie? Franta má asi Pokustónův klobouk, ze kterého místo králíků tahá nápady a texty. Občas sice nějaký ten ušák není úplně běloskvoucí, taky vás občas rovnou ohodí sprškou moči a kanonádou bobků, ale to k tomu tak nějak patří. (LooMis)
 

(2) ALLUVIAL – Sarcoma (05/2021)

- už vidím, jak se to tady bude plést s Alustrium, tak bacha. Nuclear Blast, atmo/death metal a druhá deska. Tady se to ale hemží poměrně zajímavými jmény. Tím prvním je kytarista Wes Hauch (ex-Faceless a Black Crown Initiate). Na první desce mu hostoval Keith Merrow, Sarcoma už nahrála regulérní kapela: nazpíval Kevin Muller (ex-Pyrexia), basuje Tim Walker (živě Entheos) a za bicími Matthew Paulazzo. Víc se tady seká, je to víc „core“, hudba je celkově těžkotonážnější. Výborná záležitost ale Alustrium se svým proggy přístupem válcují víc. (LooMis)

- takhle má znít moderní death metal, který bez úskoků uspokojí příznivce žánru a přitom dokáže oslovit nové posluchače. (bizzaro)
 
 

(2) AMENRA - De Doorn (06/2021)

- těžko jmenovat desku, na kterou bych se v posledních letech, vyjma Alcest a jejich Spiritual Instinct, těšil jako zmučený vězeň na vodu po týdenní dehydrataci. Dojmy si nechám na až chystanou recenzi. Potřebuji, aby si emoce sedly jako rozvířený prach v prostoru. Potřebuji, abych desku poznal také v rámci trvanlivosti. Zatím můžu prozradit jen to, že jsem nečekal až takové dílo s velkým D. Amenra mi připomněla, proč tak rád soustředěně poslouchám a naslouchám. Spotify (Radek Chlup)

- já nechci říct zklamání, to ne, jen mi ta mluvná první část tolik nesedí, ale moc rozumím, proč šli touhle cestou. Koncert na podzim asi nakonec jo. (brutusáček)
 
 
 

(2) ATVM – Famine, Putrid and Fucking Endless (04/2021)

- poměrně dobrý tip pro fanoušky Death a různého prog deathu. Už delší dobu mě podobná nahrávka takhle nebavila. (Bandcamp) (mIZZY)

- tradiční, ale neortodoxní a oldschoolem nezastydlý technický a vlastně i progy death metal s nějakým tím thrashingem a plno melodiemi v dlouhých, rozvětvených skladbách, které místy připomenou už asi zapomenuté Holanďany Polluted Inheritance. A chápete, že ATVM mi doporučil mIZZY?! (bizzaro)
 
 
 
 
 

(2) EDREDON SENSIBLE – Vloute Panthere (04/2021)

- ten úvodní skřek mě trochu vyděsil, ale vyklubal se z toho slušnej jazz hlukovej trans. Bere si to jak třeba ze Sons of Kemet, tak i z noiseovějších rozkladů á la Zs na Acres of Skin. (YouTube) (Kotek)

- jakýmkoli směrem nesvázaný a nespoutaný namotávající minimal jazzík navozující pocity tranzu. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(2) FLOTSAM AND JETSAM - Blood in the Water (06/2021)

- Eric A.K. a Mike Gilbert jsou neskuteční tahouni. S Flotsam And Jetsam momentálně vydávají desky nadupané, veskrze pádící kupředu a celkově splňující nejpřísnější kritéria. Na druhou stranu se na nich málokdy objeví vyloženě silný, zásadnější moment, jakými byl svého času zaplněn třeba majstrštyk Cuatro. Kapela pro ty, kdo hledají neortodoxní thrash nejvyšší jakosti, ale víceméně bez nadstavby. (piTRs)

- produkční tým Knutson/Gilbert nezklamal. Tady je třeba oproti Pestilence vidět, že fakt dobrý desky jde točit i po třiceti letech. Nesnažit se zbytečně ohlížet zpět, nekalkulovat, ale dělat ji od srdce, a tím pádem samozřejmě, klidně i občas zaexperimentovat. (LooMis)
 
 

(2) INFERNO – Paradeigma… (05/2021)

- za mne jedna z nejlepších záležitostí tohoto roku všeobecně. Slova nestačí, to se musí slyšet. (Kory)

- jasně, to už tady proběhlo, ale nevadí, i za mě povedená věc. (sicky)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) SEPUTUS - Phantom Indigo (06/2021)

- bočák Pyrrhon, ten rukopis je tam cejtit, ačkoliv se tady bavíme spíš o těch atmosféričtějších plochách. Poslouchá se to fajn. (YouTube) (Kotek)

- společný jmenovatel je Pyrhon, takže je jasný, o co běží, vyzrálejší než debut (zvukově hlavně), ale pořád kazajkovina s hřebama do hlavy, ty lidi jsou mimo. Každopádně bych se nebál trochu říct že aktuální Seputus > Pyrrhon. (brutusáček)

piTRs

PAČESS - Poupě (05/2021)
- po dlouhé době domácí věc, která stojí za opakované stisknutí tlačítka PLAY. Vcelku funguje i mateřština, přiznávající určité ovlivnění štormovskou poetikou. Fajn záležitost.

vaněna

RIEXHUMATION - Final Revelation Of Abaddon (05/2021)
- nejlepší death metal za dlouhou dobu. Kupodivu z Itálie, ne-kupodivu na Lavadome. Parádní deska.

DISKORD – Degenerations (08/2021)
- zajímavej norskej death metal. Celkem zábavně pojatá avantgarda. Uvidíme, kam se to s dalšími poslechy vyvine, ale zatím baví.

CRIMSON DIMENSION - Crimson Dimension (06/2021)
- přidám se k šéfovi z minulé desky měsíce, tohle je blackovej Opeth.

AddSatan

CHRIS SCHLARB & CHAD TAYLOR – Time No Changes (05/2021)
- něco mezi jazzem a folkem, asi částečná (?) improvizace/rága, lehce psychedelická. 6 a 12 strunná akustická kytara, bicí, mbira (africký drnkací nástroj) a špetka moog/hammond organ podmazu. Přibližně na půl cesty mezi Ralphem Townerem a Popol Vuh. Pěkné, příjemné. (Bandcamp)

ADOCT – Ouvre-Glace (04/2021)
- ADOCT = TOC (Ternoy/Orins/Cruz – viz březen) + saxofonistka Sakina Abdou a klavíristka Barbara Dang. Avant/free jazz/improvizace, s vlivy klasického (post-)minimalismu, klidnější, atmosférická, ambientnější, i nervní a divočejší. 2x piano, saxofon, akustická kytara, bicí. Připomíná mi to (mj.) i The Necks. Loňské Indoor od TOC mě asi baví trochu víc, ale i tohle je celkem dobré, zajímavé a jiné. (Bandcamp)

mIZZY

VOID MEDITATION CULT – Our Necrotic Revelations (05/2021)
- jedna z nejzásadnějších nekromancií z USA. A i když se jedná pouze o demo nahrávku, tedy logicky není tak super jako řadový debut Utter the Tongue of the Dead, opět to je více než slušný materiál. (YouTube)

FYRNASK – VII: Kenoma (04/2021)
- přidávám se k Vaněnovi, kterému se tahle deska fest líbí. Dřívější materiál mě moc nebavil a ani naživo mě Fyrnask moc neoslovili. Novinka ale smrdí o něco více Islandem (tentokrát v dobrým slova smyslu), není tak monotónní a celkově má příjemnou atmosféru. Neříkám, že je perfektní od začátku do konce, ale docela silné momenty má. Ván records navíc vydali moc pěkný vinyl, jen tedy nechápu, proč 2LP neudělali jako gatefold, který by byl určitě ještě hezčí. (Bandcamp)

GOSUDAR – Morbid Despotic Ritual (05/2021)
- velmi slušný oldschool death z Ruska. Hutný, odporný, s brutálním vokálem a poměrně zlý. Co chtít více? (Bandcamp)

GALVANIZER – Prying Sight of Imperception (07/2021)
- druhá deska od finského death grindu. Díky méně zahuhlanému zvuku zní podle mě mnohem lépe než debut a více jako live podoba kapely. Šlape to jak cyp, to je hlavní, ne? (Bandcamp)

DEAD AND DRIPPING – Miasmic Eulogies Predicating an Eternal Nocturne (05/2021)
- docela ok brutal death. Ne, že bych z toho padal na prdel, ale pár poslechů mě to bavilo. (Bandcamp)

LooMis

ALUSTRIUM - A Monument to Silence (06/2021)
- už vidím, jak se to tady bude plést s Alluvial, tak bacha. Unique Leader, prog/tech death metal a třetí deska za poslední dekádu a předtím se jmenovali Altered Image. Hudebně čekejte fantastický koktejl chytlavých melodií (a brilantních kytarových sól), které můžou upomínat tu Fallujah, tu Between The Buried And Me, ale nikdy nesklouznou do nějaké kopie. Jen se o to tak otřou. Za bicími je novej chasník (Kevin Corkran), který tomu nemálo prospívá. Nebýt FU, měl bych za tento měsíc těžké rozhodnutí.

Radek Chlup

BOSSK - Migration (06/2021)
- do Bossk jsem letos vkládal nemalé naděje. Jejich úspěšná deska Audio Noir před cca pěti lety rezonoval post-rockovou scénou. Kamenem úrazu na novince Migration však paradoxně jsou přizvaní hosté Johannes Persson (Cult of Luna) a Josh Mckeown (Palm Reader). Bossk kompozice ušili příliš na míru těmto dvěma frontmanů. Přitom ale migrovali ze svého charakteristického rukopisu. Jelikož jde o téměř dvě jediné masivně kytarové skladby (pak ještě epická Lira) a zbytek tvoří hlomozící industrial, něco jako synthwave a ambient, ovšem na místo pro kapelu typického post-rocku, tak se neděje nic unikátního jako na Audio Noir. Deska se ale pyšní významnými pozitivy. Více v chystané recenzi.

HVOB - Live in London (04/2021)
- dunivé beaty a opojná atmosféra rakouského dua HVOB ve stopáži o téměř dvou hodinách. Husina!

NOCTURNAL PESTILENCE & NOISEBLEED - Chirality (05/2021)
- i v tomto případě si své výlevy nechám až na recenzi. Snad jen zmíním to, že jak u Nocturnal Pestilence, tak Noisebleed je na místě hovořit o kompozičním i zvukovém progresu a já jim to žeru i s navijákem.

ERA C - Deliria (05/2021)
- ERA C je projekt Mirza Ramice z německého, až nepochopitelně aktivního elektronického projektu Arms and Sleepers (Pelagic Records) a Sofie Insuy z žánrově drzých Easy Easy. Výsledkem je příjemná elektronika s výrazným, místy odzbrojujícím hlasem. Alternativní popina pro fajnšmekry.

Kotek

LEOPARDO – Malcantone (06/2021)
- letní pohodová, trochu podivná popina, třeba pro fanoušky Appalache. (YouTube)

KEVIN RICHARD MARTIN – Return to Solaris (06/2021)
The Bug a jeho představa, jak by měl znít soundtrack k Solaris od Tarkovskýho. Zatím to vstřebávám, je to chladný, je to tajemný, ale začíná se to zažírat pod kůži. Myslím že to půjde. (YouTube)

MURCOF – The Alias Sessions (05/2021)
- zas jeden návrat po letech, příjemná temnější náladovka. Rukopis pořád rozpoznatelnej na 100%. (YouTube)

brutusáček

RED FANG – Arrows (06/2021)
- já to nepochopil, to tu desku nahráli ve zkušebně?

HANNES GROSSMANN - To Where the Light Retreats (06/2021)
- tak dalo by se to odbýt, že je to příprava na novou desku Obscury, kde Hannes dřív bubnoval, ale jeho sólovka a Obscura jsou přece jen trochu jinde. Hannes je víc progres v tom slova smyslu, že“ tolik“ nepřiznává vlivy Death či Cynic. Hráčsky brilantní, odsýpá to, jen já mam u těchto desek problém se mi skladby splývají…

CATHEXIS - Untethered Abyss (06/2021)
- nuda, respektive jak říká Šéf: Hrát to Češi, tak jsme nadšení, takhle spíš nač chodit ke kovaříkovi, když můžu zajít ke kovářovi.

onDRajs

METHAROMA - Pipe Dreams (Through the Alley) (03/2021)
- půl roku jsem bojoval s tím, že se mi prakticky nic nového nelíbilo. A kór u BDM, tam desky vypínám většinou u třetí skladby. Jenže Metharoma mě vyvedla z míry. Jde vlastně o takový smrťácký mezinárodní all-stars band, za jehož vznik asi můžeme vděčit pandemii. Nečekejte nic nového pod slunce, BDM jako ze škatulky, ale nasazení, provedení (basa Jacoba Schmidta z Defeated Sanity vládne!), síla riffů a zvuku mě vždy strhne. Asi nejlepší žánrová věc od Nucleus z pera Lindmarkových Deeds of Flesh.

Kory

PORTAL – Avow (05/2021)
- hrůza a děs v dobrém slova smyslu. Plno lidí nadává, že starší alba jsou lepší, ale já jsem spokojen. Na alba této kapely se recenze blbě píšou, protože po poslechu to prostě nejde.

DarkXane

CRYPTA – Echoes of the Soul (06/2021)
- Fernanda Lira, společně s Luanou Dametto již chybějící na lednovém počinu Nervosy, samozřejmě nelenily a máme zde celkem očekávaný debut. Do sestavy přibraly ke kytarám třetí Amazonku Taináu Bergamaschi a holandskou světlovlasou kometu Soniu Anubis. Výsledkem je vysoce atraktivní uskupení a jeho prezentace staromilského melodického death metalu, včetně hutně nablacklých seancí, kterým mimochodem Fernandin vokál perfektně sedne. Rozhodně stojí za pozornost a nabírá mě víc než aktuální produkce vycházející z lůna torza původní Nervosy.

DESASTER – Churches Without Saint (06/2021)
- Odin s Infernalem začernalý thrash nepřestávají drhnout ani po 33 letech a potvrzují také novinkou nadále v daném ranku své pevné postavení na německé scéně. Novicem za bicími je od roku 2018 Hont a Satanicův vokál pořád nakládá. Pekelná parádička, která potěšila a intenzivně nalákala na živou vichřici v Plzni první zářijovou sobotu na Armageddon of Decibels, kde mezi jinými také roztočí mlýnské lopatky tamního Kalikáče.

RHAPSODY OF FIRE – I’ll BeYour Hero EP (06/2021)
- italští symfo-power klasici dračích fantasy světů jako přípravku před na podzim avizovaným plnohodnotným albem Glory for Salvation vyslali před létem tohle EPéčko, na kterém ovšem jediným čerstvým kusem je pouze titulní skladba. Dále nechybí předělávka slavné středověké hitovky Where Dragons Fly z roku 1998, dva živáky a čtyři verze ve čtyřech jazycích baladického songu The Wind, The Rain and The Moon z předchozího alba. Takže úplně nadšení z celku se tedy nekoná, ale jako promo na nové album posloužilo.

TORTHARRY – Altars of Ignorance (06/2021)
- třicet let na deathmetalové scéně a na oslavu jubilejní desátá placka, tak to je novinková pecka od tuzemské trojice poctivých valivých smrt-tepců. Povedená pomalejší věc v červnu stylově pokřtěná, kde jinde než na bezvadném otvíráku festivalové sezóny MetalGate Czech Death Festu, který se nakonec zaplať všem nesvatým konal a díky za to.

bizzaro

COGNITIVE – Malevolent Thoughts Of A Hastened Extinction (07/2021)
- moderní death techničtějšího střihu v brutálnějším hávu. Fans Viscera nebo třeba TBDahliaM.

SUR AUSTRU – Obârșie (02/2021)
- Negura není, Dordeduh se rozbředl. Máme tu Sur Austru!

NOCTAMBULIST -The Barren Form (07/2021)
- Willowtip Records tentokrát nevydali tech/math death, ale v optimálních otáčkách šlapající blackened death nezaleknuvší se ani delších skladeb. Atmosféra i tlak included.

ASHEN – Godless Oath (08/2021)
- groovující old school death z Austrálie se zvukem až praskaj trámy.

ODD CIRCUS - Arch Nova (06/2021)
- improvizační ságo-basa-bicí avant-rock, kde je toho ke slyšení mnohem víc. Psychedelie, garage, fusion, noise, prog.

TRIALOGOS – Stroh Zu Gold (06/2021)
- Trialogos píší, že jsou experimental/cinematic rock, a asi budu souhlasit. Minimalističtější forma experimentální hudby nejbližší snad zvukově nezastydlému rocku s hutným i „dronujícím“ zvukem.

VEILBURNER – Lurkers in the Capsule of Skull (09/2021)
- label Trancending Obscurity Veilburner zařadil jako dissonant death/black a nasměřoval ho fanouškům Imperial Triumphant, Sigh, Blut aus Nord, Portal, Deathspell Omega, Esoctrilihum. Odvážné tvrzení. Nejdřív jsem se chtěl vysmát, ale ono na Veilburner nakonec krom „Evil Dead vokálů“ něco je. Doporučuju začít posledním trackem Dissonance in Bloom.

BRILLIANT COLDNESS - The Ultimate Dream. Plan B Disposal Of Humanity (07/2021)
- tahle deska vychází na konci měsíce. Nestrhne žebříčky, ale ukrajinská skvadra s bývalým bubeníkem Jinjer dala dohromady velmi slušný technický death.

ALCHEMY OF FLESH – Ageless Abominations (08/2021)
- Morbid Angel worship na pár poslechů.

sicky

IOSONOUNCANE - Ira (06/2021)
- pomalu ubíhající hudba, která je chvíli chillout, chvíli psycheledic, místy trip hop. Originální mix elektra a živých nástrojů jenž dokáže pohladit ale i neuroticky podráždit.

YEAR OF NO LIGHT – Consolamentum (06/2021)
- bezútěšná, instrumentální post-hudba, kde desetiminutové skladby moc neutíkají k post-rockovým brnkačkám a spíše vyznávají hrubou post-metalovou tvrdost.

KING BUFFALO - The Burden Of Restlessness (06/2021)
- stoner / psychedelic záležitost, ve většině času spíš pomalá zadumaná hudba, ale v onom hypnotickém flow se skrývá podmanivá síla.

AddSatan

THIRD EAR BAND – Alchemy (1969)
- psych/prog/avant/free/experimental (?) folk v obsazení hoboj, housle/viola, violoncello, perkuse, flétna (a v Area Three hraje na brumli John Peel). Zní to, jak kdyby středověcí hudebníci improvizovali a zkoušeli hrát indické rágy, a/nebo byli ovlivněni i jinou asijskou/africkou/balkánskou (?) tradiční hudbou, případně atonalitou „klasiky“ 20. století a avant-jazzem. Zvláště na rok vzniku je to správně podivné. A vyhovuje mi, že je to jen instrumentální, protože ve folku té doby mě zpěvy většinou štvou.

Radek Chlup

OVTRENOIR - Fields of Fire (10/2020)
- jak by zněla Gojira, kdyby vydala sludge desku? Asi jako Ovtrenoir na debutu Fileds of Fire. Album je temné, plné tak spalující energie, až po poslechu přichází vyčerpání jako po 40 minut trvajícím dušení se v dýmu na ohnivé hranici, která zdobí artwork. Ovtrenoir je neznámé jméno se známým jménem vně svých řadách. Na kytaru zde hraje a doprovodnými vokály pozitivní mysl terorizuje Dehn Sora (Throane, Treha Sektori), což je záruka kvality.

HOTEL BOOKS - Run Wild, Young Beauty (04/2015)
- Hotel Books je projekt poety Camerona Smithe, který se obklopuje hudebníky pro účely živých recitací. Čtete správně, Hotel Books je smutná poezie o zlomeném srdci, hledání sebe sama, ale i růstu a hledání cesty, tedy opravdové básně z pera Smithe. Doprovází jej minimalistická rytmika a post-rockové, občas překvapivě hravé kytary a výlety k post-hc. Run Wild, Young Beauty patří mezi to nejlepší z jeho diskografie, která jinak doplácí na početnost alb a jejich podobnost kvůli svázanosti zvoleného stylu. Přitom by stačilo vydávat méně desek a snažit se o experimenty. Každopádně zajímavá emařina.

onDRajs

REALM OF CHAOS - The Seed (2020)
- dal jsem na doporučení Bizze a také jsem zažil pořádný šok. Narvaný death metal s atmosférou a řadou zvratů. To fakt vzniklo u našich bratří? Zkuste to, neprohloupíte. V tomto ohledu taky musím zmínit našince Cranial Carnage, kteří loni vydali povedenou fošnu Crown of Impiety. Pokud máte rádi Hate Eternal, jděte do toho.

P.O.O.R. - Glutton for Punishment (2019)
- druhou desku amerických grindcoristů jsem zaznamenal opožděně. Prý to mělo vyjít už v roce 2015, ale borci přišli při nahrávání o bicí a vokály, takže museli začít znovu. P.O.O.R. stále ctí tradici - kromě grindu se dočkáte old school thrashingu a smrt kovu jako z přelomu 80./90. let. Debut mi ale zatím přijde o fous lepší.

CONJURER - Mire (2018)
- tihle Angláni to měli rozsekat už loni na jaře před Car Bomb, leč covid nám to zařízl. Přesto Mire považuju za jednu z nejlepších věcí z ranku sludge metal/hardcore/doom za poslední roky. Riff za riffem, fantastický zvuk, těžkotonážní masírka evokující nejlepší roky Crowbar.

INTEL AGENTS - Intelligence (2002)
- už jsem to sem jednou dával, ale vracím se k tomu, když potřebuju dávku pozitivního hip-hopu, který ctí své kořeny.

PUBLIC ENEMY - Fear of a Black Planet (1990)
- uf!!! Jeden z největších hip-hopových nátěrů, co znám. Tahle deska je k nezastavení, hodina tak intenzivního lomozu a radikálních rýmů, že si připadám tak sesmahnutý jako při poslechu grindcoru. Totální vyhlazení!

DEATH - pel mel
- Death si pouštím tak nějak už od zimních měsíců a ne a ne přestat. Hlavně Symbolic jsem neslyšel roky. Human, Individual Thought Patterns (nejvíc!) a už zmíněná fošna na mě stále dýchá neuvěřitelnou svěžestí, jako by to vyšlo včera. Chuck je prostě král. Mrkněte na Youtube na Live in Japan), tam je to jasně slyšet.

DAVID SYLVIAN - pel mel
- další srdcovka, ke které se musím vracet. Stále se mi utvrzuje můj letitý omyl, že 80. léta znamenala kulturní úpadek (i když předchozí dekády ci cením mnohem víc). Mám spíš radši starší, v aranžmá košatější a tajuplnější Sylvianovy věci, Gone to Earth je nepřekonatelná, pozdějším deskám (např. Manafon) už chybí ta zasněná atmosféra.