Hoax jsou jako kopanec do ksichtu. A to doslova. Kapela z prostředí nové generace nasraných punks, jež se zformovala v posledních několika letech v New Yorku, je vyhlášená především svými ultradivokými koncerty, na kterých je poměrně snadné přijít k úrazu. Společně např. s Crazy Spirit, Perdition nebo Raw Nerves tak navazují na původní punkový přístup, který byl všechno možné, jen ne plný všeobjímající lásky. Muzika plná frustrace a vzteku jako únik z každodenní reality generovala přirozeným způsobem divoké prostředí, kde mnohdy neplatilo moc pravidel, ale zase se mohl přidat úplně každý fakan z ulice v čemž bylo a je to největší kouzlo. Když tady byli v létě Crazy Spirit, byla to prostě parta mladejch kluků, který cestovali Evropou v jedněch hadrech, těžkejch botách a bez spacáků, ale jak začli hrát, tak vás to úplně smetlo. Hoax jdou pak v mnoha ohledech ještě dál a jejich muzika je opravdu ultranasranej likvidační hard core/punk s maximálním nasazením. Změt zpětných vazeb je co chvíli rozprášena drtivým a soustředěným náporem ultratvrdých pasáží, při kterých dochází ke ztrátě kontroly. To nejlepší, co nabízela bostonská scéna na počátku 80. let je tady pouze výchozím bodem k ještě větší zlobě a to už je fakt, co říct. Hoax si berou  trochu i z ranných Agnostic Front nebo Urban Waste, případně Void, ale od prvního dema jedou zcela neomylně svojí cestou. Občas mi to celé připomíná srážku SSD, pomalejších věcí od Siege a Das Oath s maximální dávkou nihilismu a fuck you přístupu. Intenzita téhle kapely jasně dokazje, že Hoax v klidu obstojí i bez současného hypu a rozmláceného čela, i když i na to s největší pravděpodobností dojde. Každopádně, jak se můžete přesvědčit na videích níže, stát se může cokoliv. Tak na to buďte připravený.