Pohled českého fanouška na muziku z Ukrajiny může být dvojí. Zatímco kolem Charkova působí silná, nacionalisticky založená blackmetalová scéna (jmenovat snad nemusím), hlavní město a zbytek produkuje spíše méně „závadnou“ muziku. Část fans bude znát určitě brutal dm spolky jako DATURA nebo ACEPHALA. A k nim se letos (díky Prokošově labelu Nice To Eat You) přidávají i SACRIFICE JUSTICE.

Kvarteto z metropole se věnuje ryze brutálnímu provedení death metalu, avšak... Z propagačních materiálů lze vyčíst, že na své si přijdou zejména příznivci DYING FETUS či MISERY INDEX. S tímto tvrzením bych víceméně souhlasil. Kapela se skutečně orientuje v první řadě na kombinaci technických pasáží, prokládaných pěkně brutálním growlem ve stylu výše jmenovaných. Místy dokonce připomíná jejich muzika ruské KATALEPSY. Ale v momentě, kdy se už zdá, že budeme svědky absolutního zvěrstva typu CEPHALOTRIPSY nebo GUTTURAL ENGORGEMENT, se z ničeho nic vrátí k „lehčímu“ pojetí death metalu.

A jsem u toho, proč jejich album působí roztříštěně. Nepochybně z jejich výkonu poznáte, odkud čerpali. Inspirace SACRIFICE JUSTICE sahá až někam do dob, kdy kraloval Chuck Schuldiner. Potud vše v pořádku. Jenže se nemohu zbavit dojmu, že těch „příměsí“ a všeho okolo je v jejich muzice přece jen příliš. Abych to zjednodušil – prostě netuším, na jakou konkrétní část publika kapela míří.

Tak teď tedy k materiálu Someone Speaks Shit. Ukrajinské „cimbálové“ intro vzápětí vystřídá song Problem Child. V pohodě, klasická deathmetalová sypačka, která zhruba uprostřed zpomalí, aby se ve střídání temp dobrala konci. Dobrá úvodní pecka. Collapse nastupuje ve více brutálním kabátku a nebýt poměrně vysokého tónu kytary v hlavním motivu, jedná se o totální bdm, kde nechybí ani prasečí vokál, který známe z grind desek. Album půlí až hardcore kousek Messenger from Cunt. Zajímavé je určitě zjištění, kam až dokáže zaplout díky střídání poloh vokálů. Z bookletu jsem nevyčetl, zda se ho chopil i někdo jiný kromě hlavního řvouna Antona Ševčuka a kytaristy Andreje Malikova. Pokud tohle předvádí jen oni dva, smekám. Právě v tomto songu se díky nim přehoupnete od HC až někam do období DEATH (ve 2/3 až nápadně moc). Hibrid se vrací do více brutálních vod (včetně zpěvu) a znovu mi vnukají myšlenku, že vlastně nevím, kam s nimi. Je to jako byste poslouchali dvě kapely. Jedna valí brutal death metal a druhá deathcore. Ne snad, že by se tenhle mix nedal jednou za čas strávit, jen mi nějak u SACRIFICE JUSTICE chybí vlastní ksicht. A takhle vlastně vypadají i následující dva kousky. Výjimku pak tvoří závěrečná Boiling Point. Ta už je na hranici punku a HC - netuším, nechápu. Nechci tady tlachat cosi o pejskovi a kočičce vařících dort, ale tohle už je fakt moc. Navíc na závěr opět sólo à la Chuck… uff.

První album spolku z Kyjeva má všechny bolesti debutu. Zároveň však slušně zní, skupina rozhodně umí hrát to, co si zamanula. Navíc dokáže ozvláštnit nahrávku skutečně různorodým pojetím vokálů, což považuji za plus. Hudebně se však musí (samozřejmě nemusí, ale měla by) tahle smečka poněkud zklidnit. Ne ve smyslu brutality, ale na úkor poslouchatelnosti. Talent hrát jakýkoliv styl tihle hošani totiž rozhodně mají. A pokud se dokáží správně rozhodnout, jejich druhé album klidně může být událost. Takhle je to zatím všechno a nic.