Začátkem ledna se naskytla možnost v několika českých multiplexech zhlédnout mimo jiné i tento snímek Roberta Sedláčka v rámci obnovené premiéry českých filmů, které byly uvedeny v uplynulém roce a budou se ucházet, respektive mají tak příležitost, o nominaci na ceny ČFTA Český Lev.

Oficiálně šel film do distribuce v polovině října loňského roku. Nemám k dispozici žádná konkrétní čísla o jeho návštěvnosti, domnívám se však, že zcela nezaslouženě se na něj pravděpodobně davy nehrnuly. Nejinak tomu bylo i začátkem ledna při jeho již zmíněné obnovené premiéře. Pravděpodobně tedy další ze snímků, podle mě velice talentovaného a nadějného Sedláčka, který bohužel stihnul stejný osud - nevalný divácký zájem, který ovšem rozhodně nelze svádět na nekvalitu snímku. Stejně jako u Sedláčkových předchozích počinů (Pravidla lži z roku 2006 nebo naprosto skvělý Největší z Čechů z 2010) pravděpodobně opět selhala reklamní kampaň, kdy téměř nikdo netušil, že film existuje. Za sebe doufám, že se filmu dostane ještě patřičné publicity právě ve spojitosti s Českým Lvem a diváci si k němu najdou cestu. Rozhodně si to totiž zaslouží, i když se samozřejmě nejedná o typicky „divácký“ film a má samozřejmě i své nedokonalosti, jako mj. poněkud nevyjasněnost žánru či chvílemi opravdu zvláštní hudbu.

Málokterý ze snímků natočených v poslední době tak trefně a přitom poměrně nenásilně vystihuje situaci, která je momentálně tak aktuální a odráží panující poměry. Film je v mnoha ohledech opravdu „přesný“, ale přemýšlivý zároveň, a pokud nejste úplní ignoranti společenského dění, pravděpodobně Vám snímek zůstane v hlavě ještě několik dnů i týdnů.

Jak naznačují titulky v traileru k filmu, jedná se o opravdu netypickou roadmovie, tak trochu výlet, tak trochu dovolená, tak trochu útěk. Vysoce postavený manažer bankovní instituce Libor už tuší, že ho čekají poslední dny na svobodě a rozhodne se je strávit se svou rodinou právě na zmíněném „výletu“. Film se rozjíždí pomaleji a poměrně neosobně, kdy si Libor (Igor Chmela) srovnává věci v hlavě a prochází světem (zde je to především vesnice Pyšely kousek od Prahy, kde si za „nakradené“ milióny postavil pro rodinu moderní vilu) poněkud nezúčastněně. Dost nečekaná, avšak o to výstižnější je scéna, kdy konečně v českém snímku někdo skutečně nazvrací sám na sebe a to opravdu doslova. V danou chvíli se tomu nejspíš zasmějete, ale jak film dále pokračuje, dojde Vám, že to rozhodně k smíchu nebylo. V prostřední pasáži filmu je zajímavá konfrontace rodiny Libora s rodinou jeho bývalého spolužáka z vysoké školy, kdy si tak nějak podvědomě budete pro sebe říkat, která z rodin je (byla, bude?) na tom asi momentálně lépe. S největší pravděpodobností to asi nebyl Sedláčkův záměr, ale opravdu Vás to bude nutit. Není to ale ani zdaleka jediná z otázek, které Vám během sledování filmu vytanou na mysli a na které si budete chtít dřív nebo později odpovědět.

Rodina je základ státu končí tak, jak asi každý od začátku očekává, ale přesto i během závěrečných scén postavy poměrně překvapí. Racionalita jde poněkud stranou a co Vám nakonec (ne)zbude a na čem opravdu (ne)záleží, je rodina. Písnička během závěrečných titulků to celé výstižně uzavře.

Sedláček do svých filmů obsazuje poměrně stejné osazenstvo, ať už je to Igor Chmela, Simona Babčáková, Marek Taclík nebo Jirka Vyorálek, a můj názor je, že to snímkům na kvalitě rozhodně neubírá. Proč neustále měnit herecké představitele, když ti dosavadní fungují zcela dostatečně? Možná se časem taky okoukají, ale zatím to rozhodně nehrozí především díky pestrosti charakterů, které se v Sedláčkových filmech objevují. I do představitelů Liborových dětí se Sedláček výborně trefil, hlavně pak malá epileptička Týna má během jinak neveselého snímku pár dětsky vtipných komentářů. Možná je trochu i škoda, že děti o něco více prostoru nedostaly.

Osobně se na další Sedláčkův počin velice těším a věřím, že to nebude dlouho trvat. Nezbývá než doufat, že se mu tentokrát dostane větší pozornosti a najde si větší množství příznivců mezi českými diváky než právě Rodina je základ státu a Sedláčkovy předchozí filmy. Jejich přehlížení je skutečným hříchem.

---- --- -- - -- --- ----

Česko, 2011, 106 min
Režie: Robert Sedláček
Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel, Jana Janěková, Jan Novotný, Luděk Jelen, Jiří Strejček, Matouš Outrata, Petr Opluštil, Sylvie Krupanská, Filip Štolfa
Námět: Robert Sedláček
Scénář: Robert Sedláček 
Kamera: Petr Koblovský 
Produkce: PRODUKCE RADIM PROCHÁZKA, S.R.O. ´
Střih: Matouš Outrata 
Zvuk: Radim Hladík ml. 
Hudba: Michal Rataj, Lenka Dusilová, Beata Hlavenková