Noise a hip hop je dobře prověřená směs, která si prošla pěknou řádkou let vývoje čítající industriální vály od Dälek, barevnější hitovky od Death Grips, hororovou stylizaci od Clipping, nebo třeba srážku s nasraným technem u Dreamcrusher. Prison Religion jsou v porovnání s výše zmíněnejma na scéně nováčci, první album až v roce 2017, to už byly základy nejen žánru ale i jeho různejch pododnoží dávno položený, a je to znát. Hard Industrial B.O.P. totiž pilný studium předchůdců nezapře, tady se poctivě po večerech šprtalo, a to jak v ranejch industriálních základech, tak ve srážkách s agresivní elektronikou. Snad jen dodám, že šlo o poctivý studium bez okatýho opisování, a je tu i trocha tý vlastní invence, takže by tahle nahrávka mohla potěšit víc než jen pár zarytejch fanoušků žánru.

Abych byl konkrétnější, Hard Industrial B.O.P. by mohl potěšit zejména ty posluchače, kteří si rádi skrz hudbu ventilujou frustraci. Ideální hodinu na poslech bych viděl ve čtvrtek večer po práci, zejména pokud už jsi tenhle týden: a) dělal přesčas kvůli práci, která se ‘prostě musí dodělat dneska’, ačkoliv k tomu není žádnej zdravej důvod, b) měl schůzku s klientama, kteří mají absolutně zcestný nápady, ale taky neoblomnou vůli pramenící z pocitu vlastní geniality, c) měl kárnej pohovor se šéfem, kterej podělal svojí práci a teď maže hovna kam až dosáhne, aby to nebylo poznat, d) píchnul kolo po cestě do práce a nestihnul si dát ranní kafe. V tomhle případě ti Prison Religion poskytnou ideální materiíál pro odreagování – tvrdý hiphopový beaty, nasraný elektro, hlučnej industriálek a bestiální vokál poskládaný dohromady tak, aby ti vypálili díru do hlavy.

Podobný nahrávky občas trpí na jejich úzký zaměření – sice se ti po černým dni v práci uleví, ale krom terapeutický pomoci vlastně nemají moc co nabídnout. Tvrdost a agrese zavedených postupů se vytáčí na maximum, ale děje se tak na úkor ostatních složek hudby, který jsou důležitý, když zrovna není červenej hadr před očima. Prison Religion jsou naštěstí při vybíjení frustrace poměrně vynalézaví a snaží se o něco víc, než jen utopit obehraný postupy ve hlukovejch stěnách, i když se jim to ne vždy úplně daří. Zvukově jsou poměrně zajímaví, kromě přímočarý vzteklosti se dokážou dotknout i něčeho hlubšího, ať už jde o hororovej děs nebo existenciální zmar. Dobře pracujou i s dynamikou beatů, těžký hiphopový doby se míchaj s kulometnou kadencí techna a hloubkou dubu. Ne že bys to už předtím neslyšel, ale maká to slušně. Zkrátka, nahrávka obstojí i při pozornějším poslechu bez zvýšený hladiny testosteronu.