O thrilleru Inception (česky přeloženo jako Počátek, ačkoli v dialozích překládáno jako vnuknutí) prý režisér Christopher Nolan snil od doby, kdy jako chlapec pochopil pojem sen. Po finančním mega-úspěchu Temného rytíře se k němu konečně dostal. A co se letošní produkce týče, na málokterý film se lidé píšící o filmu těšili více.
Vítejte ve světě, ve kterém existuje technologie umožňující jistým lidem

vstoupit do podvědomí druhých. Ve snech. Protože ve snech ztrácí náš mozek zábrany. Rozvíjí schopnosti, které jsou v bdělém stavu omezeny vědomím. Muž jménem Cobb (Leonardo DiCaprio) se živí tím, že na zakázku krade lidem ve snech myšlenky. Po smrti manželky (fantastická Marion Cotillard) je v USA hledán policií, nemůže se tedy vrátit ke svým dětem. Tuto možnost mu nabídne japonský byznysmen Saito (Ken Watanabe), pokud pro něj vnukne Robertu Fisherovi ml. (jako vždy bezchybný Cillian Murphy), že má zničit zděděné obchodní impérium. Cobb a jeho tým se však musí dostat do jeho hlubokého podvědomí (několikerého „snu ve snu“), což není z mnoha důvodů bez rizika.
Jedním z motivů filmu je to, že když sníme, sen se nám zdá skutečný. Nolan nemá obecně zelené plátno příliš v lásce (vzpomeňme na Balea stojícího na vrcholku jednoho z hongkongských mrakodrapů), proto svůj štáb vozil po šesti zemích světa, nutil ho prohánět se marockým tržištěm či lyžovat vysoko v horách. Kontrast mezi lokacemi je také dobrým vodítkem pro orientaci diváka v jednotlivých realitách. Při troše snahy není tak složité se v nich vyznat. Uslyšíte-li někde o samoúčelnosti akce, pusťte to druhým uchem ven. Nolan nenatočil další Matrix. Ano, máme tu souboj ve stavu beztíže

a extrémně zpomalené záběry. Ale toto všechno propracovaně zapadá do architektury režisérova světa. Pokud něco v jedné realitě trvá 5 vteřin a v další 20 minut, pak zpomalení jedné reality minimálně dává smysl.
Zatímco první polovina filmu nás provede světem postav a vrstvených realit, druhá je strhující jízdou druhých mezi prvními. 148 minut uteče jako voda, nudit se zaručeně nebudete ani vteřinu. A kdybyste náhodou začali mít pocit, že je všechno až příliš dokonalé a vypiplané, pak je tu emocionální stránka, která film více než úspěšně polidšťuje. Prý byla zčásti přínosem Leonarda DiCapria. Vrchol filmu, tedy vnuknutí samotné, trvá desítky minut a Nolan v jeho rámci naprosto mistrně buduje napětí podporované výtečnou hudbou Hanse Zimmera, které nakonec trvá pro diváka až nesnesitelně dlouho. Postavy se pohybují střídavě ve 3 – 4 úrovních snu, ve kterých čas ubíhá rozdílným tempem. Časové proporce Nolan dodržuje stejně jako všechna ostatní pravidla, která si pro svůj svět stanovil (logičtí hnidopichové, tentokrát na to kašlete, zkazíte si zážitek!).
A myšlenkový obsah? Sebevražda, nicota, ztráta schopnosti rozlišovat mezi snem a realitou...to jsou zatraceně filosofická témata. Nejsou však podávána bez charakterového pozadí, nemluví se o nich přímo. Jsou prožívány, proto

Počátek „vtahuje“ mnohem víc než Temný rytíř. Jedná se rozhodně o Nolanův nejkomplexnější, nejnápaditější a nejosobnější film. Akce, psychologie, myšlenková hloubka a všechno podáno v balení, které je atraktivní a zařaditelné do škatulky hollywoodský film. Nicméně, sen je možná místem činu (z plakátu), ale tohle opravdu není kriminálka či heist movie. A Nolan by nebyl správným Britem, kdyby jeho filmu chyběla špetka humoru.
Jak je u Nolanových filmů zvykem, herecký ansámbl je bezchybný, soustředěný a je mu rozdělen čas na plátně relativně spravedlivě. Leonardo DiCaprio opět (po Prokletém ostrově a Nouzovém východu) ztělesňuje muže procházejícího psychickým peklem. Pokud vás nedokáže emocionálně vtáhnout do děje, pak máte, nezlobte se, místo srdce kus kamene a místo nervů ostnatý drát. V Marion Cotillard Hollywood konečně našel francouzskou herečku, jejíž angličtina je více než ucházející a která nevyniká zdaleka jen svou krásou. Ačkoli by se zdálo, že těžko může předvést více než Edith Piaf, je čím dál tím lepší. Ellen Page konečně dostala příležitost ukázat svůj talent v čistě dospělé roli. Její postava je jako jediná během filmu zasvěcována do světa snů a práce s ním, je tedy svým způsobem divákovým průvodcem, odtud jméno Ariadne. Role Saita byla napsána přímo pro Kena Watanabeho a v závěru filmu se ukáže, že byla mnohem důležitější, než se zpočátku zdálo. Nicméně hlavním pozitivem hereckých výkonů je, že celek je lepší než součet jeho částí.
Inception je intelektuálně i emocionálně náročný film. Není to žádná oddechovka, musíte se soustředit a dávat pozor, ve finále se pohybujete v pěti realitách! Navíc témata jako vina, manipulace či sebevražda vám na klidu také nedodají. Máte-li osobní zkušenost se „zlobivým“ podvědomím, budete k filmu mít

o to blíže (což byl také případ Scorseseho Prokletého ostrova). Christopher Nolan je intelektuál, který dokončil svou cestu k ideálnímu spojení myšlenkového a významového obsahu a hollywoodského velkofilmu, na které se tak daleko dostal jen Peter Jackson v Návratu krále (jenže za podpory J. R. R. Tolkiena, Počátek je film autorský). A že je tahle recenze plná superlativů? Přiznávám, po prvním shlédnutí jsem nadšená. Další jsou v plánu a uvidíme, co s mými dojmy udělají. Nic se však nezmění na tom, že pokud byste měli vidět jen jediný letošní film, musí to být Počátek.
---- --- -- - -- --- ----
USA / Velká Británie, 2010, 148 min
Režie: Christopher Nolan
Hrají: Leonardo DiCaprio, Joseph Gordon-Levitt, Ellen Page, Tom Hardy, Ken Watanabe, Dileep Rao, Cillian Murphy, Tom Berenger, Marion Cotillard, Pete Postlethwaite, Michael Caine, Lukas Haas, Taylor Geare, Talulah Riley