Ani si nevzpomínám, jestli se mi někdy stalo, že bych doopravdy točil kolem dokola nějakou českou deku a ejhle, kolem dokola se najednou točí Okolo. A cesta to překvapivě snadná, stačil jeden poslech a další točení Okolo dokola bylo samozřejmé, žádná námaha a přemáhání, jak se říká, láska na první ohled, omotání kolem prsu.

Okolo se točí v mírnějších vodách, není to nahrávka, která by nějak šmelcovala intenzitou, alespoň ne tou prvoplánovou. Ponoříte se nejdříve jen zlehýnka, ale jen uplyne pár minutek a postupně se do rafinovaně nastraženého očko čím dál víc utahuje, nenápadně, neškodně, ale najednou zjistíte, že noha už je pevně chycená a zajíček nemůže ven. Základ basa, bicí (nádherně jazzově nalámané), kytara, klávesy vytváří vrstevnaté psychedelické rockové plochy s nezaměnitelně hypnotickým rukopisem, uhrančivost, které se drží po celou nahrávku, ať už se zrovna rozněžňují nebo burácí, kličkují nebo jdou přímo, přemýšlí nebo se bez rozmyslu řídí intuicí. Nálad a postupů se na desce vystřídá doopravdy spoustu, ale pořád během nich zůstáváš v tom zvláštním transu, který nikde netlačí, ale postupně se utahuje až je najednou natěsno obemknutý kolem nožky.

Do tohoto základu je pak na desce rozeseto spousta drobností, zajímavostí, ruchů, skřípání, zkrátka perliček, které skýtají pro hledače spousta příjemně stráveného času. Jen pro příklad: v první písničce přichází dokonalé vrstvení vokální rovin, Lavina zas odstartuje kvákavým samplem a veprostřed tě ztrestá zvuk z her na 386ku, na závěr pak nad intenzivním virválem kvílí vítr, občas se překvapivě zapojí i další nástroje (pozoun, klarinet), dál ve výčtu snad už ani nemá cenu pokračovat, jednak je toho hrozně moc, druhak zbytečně připravuju o překvapení, pryč od toho.

Snad jediným zádrhelem můžou pro někoho být vokály, těžko je nějak popisovat, takový specifický český rockový underground, ne až tak zpěv jako spíš řev, ani ne tak řev jako spíš recitál s občas zvýšeným hlasem, zkrátka nemusí každému sednout. Mně osobně některé polohy taky ne úplně voní, nicméně jich není tolik a jejich ne úplné mazlení pro uši je vyváženo kreativní prací s frázováním a dynamikou, bez které by prostě nebylo Okolo úplně tím, čím je.

Nebyla by tak úplně hypnoticky kreativní deskou světové kvality, která v Čechách nemá takřka žádnou konkurenci. Spousta nálad, příjemných překvapení, přitom celé vyvedené osobitým písmem, které vrství, pomaloučku stahuje a uvádí do tranzu. Nic není víc než Dixxx, ale OTK se blíží.

Pro pobavení si tady užijte report, doporučuju i s diskuzí.