Egyptští ODIOUS se zformovali roku 1998 a o dva roky později vydali svépomocí první demo nesoucí název Summoned by Night. V tu dobu si rochnili v doom metalu, ale pro ně to ještě stále nebyl onen správný šálek čaje. A tak roku 2003 je tu další demo kupodivu pod stejným názvem, kde se ODIOUS přeorientovali na black metal. No a v roce dvoutisícím sedmém debutují albem Mirror of Vibrations, jehož ohodnocení není věru jednoznačné. Ale o tom až na závěr.
Intro Silver Sea ještě neodhalí na jakouže vlnu se má posluchač naladit, ačkoliv se dají tušit náznaky, které se potvrdí nástupem druhé skladby.

Zvuky arabského bazaru nikoho nenechají na pochybách, že na téhle desce se black metal řízne orientálními prvky. Vůbec celou deskou se proplétají typické arabské postupy s black metalem staré školy, který tvoří jakýsi základ. Oldschool blackem míním pojetí, které bylo ke slyšení řekněme do roku 1996, s jeho typickými vysoko položenými kytarami, vokálním skřehotem a celkovým plochým zvukem. Členové ODIOUS se netají zálibou v hudbě třeba i DIMMU BORGIR, kteří jsou v jejich vlastní tvorbě skutečně slyšitelní (tedy alba do desky z 96-tého), pochopitelně krom jiných spolubojovníku zmíněné doby. Dovolím si myšlenku, že s tímto už posluchačeRozhodně nechci rovnou házet tuto desku přes palubu, některé momenty jsou příjemně poslouchatelné (nejvíce ty rychlejší rozverné s orientální melodií), ale na ty nejvyšší příčky hudebních sbírek to opravdu nemá.zřejmě jen tak neudiví. Naštěstí jsou tu pěkné (zvlášť pro nás Evropany neohrané) orientální motivy, jimiž dle hesla „všechny ruce k čerpadlům“ potápějící se bárku do hlubin (pod)průměru drží na přijatelné úrovni – hladině. Sympatická je také práce s rytmem, co člověka nutí chtě nechtě uznale poký(vá)vat hlavou. Co tedy ale vůbec není dle mého gusta, i když chápu, že ortodoxní blackař na to bude mít jiný názor, je naprosto placatý zvuk. Nevýrazné (až na opravdové výjimky) klávesy, papírové bicí a naprosto neslyšitelná basa budiž toho důkazem. Fakt bych chtěl vědět, co nutí tyto egyptské hudebníky mít v roce 2007 produkci deset, dvanáct let starou. Určitě je to škoda, protože si myslím, že nebýt toho, nahrávku by to pozvedlo a ucpalo i nějakou tu díru ve dně.
Rozhodně nechci rovnou házet tuto desku přes palubu, některé momenty jsou příjemně poslouchatelné (nejvíce ty rychlejší rozverné s orientální melodií), ale na ty nejvyšší příčky hudebních sbírek to opravdu nemá. Jistě stojí za

zmínku předposlední skladba (Upon the Broken Wings), jež se objevila na všech počinech ODIOUS, a tedy pozorný čtenář z toho vyvodí, že původně měla doomový kaboš. Docela rád, jen tak pro zajímavost, bych si ji v té staré verzi poslechl. Mým favoritem je však skladba č. 4, která má vnitřní náboj, pěkně šlape a celkově se mi zdá nejdotaženější (bohužel však na jejich mySpace není). A pokud příští deska bude kráčet ve šlépějích tohoto tracku, budu žádostiv si ODIOUS opět poslechnout.