MOAAN EXIS - Necessary Violences

recenze
mIZZY
Hodnocení:
7

Novinka Moaan Exis je krátká, ale dostatečně tvrdá a energická. Kapele se konečně podařilo přiblížit se zvuku svých živáků.

Moaan ExisS Moaan Exis jsem se seznámil naživo, konkrétně na Audiotrauma festivalu v roce 2017. Tehdy se pro mě neznámé francouzské duo stalo nejlepší kapelou dvoudenní akce. A když do Prahy přijeli na stejnou akci o rok později, zničili mě úplně stejně, i když jsem už moc dobře věděl, co od nich čekat. Musím ale říct, že i přes naprosto likvidační koncerty jsem nikdy nepropadl jejich studiové tvorbě.

Co vlastně Francouzi hrají? Jejich hudba je poměrně primitivní, ovšem velice úderný mix tvrdého techna, industrialu a rytmického noisu. To ale platí primárně pro jejich živáky. Na albech působí poněkud klidněji, i kvůli zvuku, který logicky při domácím poslechu není tak mohutný a nabasovaný, jsou některé jejich pasáže až lehce ambientní. Jasně, pořádně ohulit bedny a přidat basy si sice můžete i doma, ale stejně to není úplně ono. A jelikož se nejedná o kdovíjak zvukově bohatou rychtu, k jejich dřívějším nahrávkám jsem se nikdy moc nevracel.

Na jejich druhé řadovce Postmodern Therapy ‎z předloňského roku, která jako poslední vyšla u labelu Audiotrauma, se to ale postupně začalo měnit. K synťákům a bicím se přidal poprvé i vokál a začaly se objevovat digital hardcore prvky. Upřímně ale říkám, že já z této desky stále nejsem moc nadšený.

Na loňské nahrávce Necessary Violences, kterou Moaan Exis zatím vydali jen digitálně, však přitvrdili ještě více. Víceméně všechny prvky z prvních alb zůstávají zachovány, ale podstatně více se zde řve, zvuk je rovněž mohutnější a celkově má novinka větší koule. První song Everyday is a Simulation je sice celkem rozvážný a funguje jako takové intro, ale už od druhého tracku Alone Together jedou na plný plyn a nezpomalí až do konce. A i když si nepamatuji, že bych na jejich koncertech kdykoliv slyšel vokál (kterého je zde místy až moc a trochu ruší), celkově na mě Necessary Violences konečně působí podobně jako jejich živáky. Sice poněkud přímočaře, ovšem dostatečně úderně, dokonce i trochu násilně. Rytmus je dostatečně výrazný, tempo nakopnuté a šlape zkrátka skvěle (má přítelkyně novinku párkrát přirovnala i k ruskému hardbassu).

Celá nahrávka má něco málo přes půl hodiny a závěrečný track je vlastně remix songu Divine Automation, který se na Necessary Violences rovněž nachází. Vzhledem k živelnosti produkce Moaan Exis je ale tato stopáž úplně dostačující a album během ní splní svůj účel. Kvůli jisté předvídatelnosti a repetitivnosti se fakt nejedná o hudbu, kterou byste poslouchali několik hodin v kuse. Když ale potřebujete elektronickou jednohubku na probrání nebo naopak energickou tancovačku na párty, určitě splní svůj účel.

Vložit komentář

mIZZY - 21.03.21 20:28:22
Jo, já si taky moc nedovedu představit, že bych tohle poslouchal nějak častěji. Ona je to prostě taková tvrdší rychta na párty, která má dobrou energii, je aji docela chytlavá, ale tím to končí. Vlastně nebýt těch výborných živáků, nevěřím tomu, že bych tuhle kapelu sám od sebe začal nějak více zkoumat. Ty vzpomínky na Audiotraumu jsou ale dost silné, a tohle je první deska, která mě od nich baví jako celek. Z těch starších věcí se sem tam vrátím jen k nějakému singlu, třeba Invok nebo Transcendence, což byly asi nejlepší songy live.
bizzaro - 18.03.21 12:39:04
feel zlejch NIN a nasranyho Munkebyho, trosku 3teeth. kdyby byla deska svistela jak druha Alone Together, sednul bych si na ..., ale i tak bavi cely
kotek - 18.03.21 10:21:38
Vcera jsem to schvalne znovu slechl, a jo, neni to spatny. Ke konci ty pulhodinky se mi teda zacina hudba uz trochu zajidat, prilisny opakovani hodne podobnejch postupu. Ale maji soudnost, prilis to nenatahujou, takze to jde. Jen si teda nedokazu predstavit ze bych to poslouchal nejak casto, spis jednou za cas se potrestat. Nazivo si dokazu predstavit ze to dobre kope.

Zkus tohle