Na prvních dvou sólových deskách houslistky a zpěvačky Maarji Nuut se potkávala (upravená) estonská tradiční hudba s klasickým minimalismem. Elektroniku (efekty) využívala asi jen pro smyčkování a vrstvení. Pak vyšly dvě nahrávky, na nichž spolupracovala s elektronikem Ruumem a loni improvizační album s psychedelikem, (nejen) kytaristou Sun Arawem, kde ovšem syntezátory hrály stejně významnou roli jako housle a kytara (viz. název desky).

Nuut na své třetí sólovce všechny tyhle zkušenosti využívá a uvedené i další vlivy dovedně mísí. Hinged je z její diskografie dosud nejvíc elektr(on)ické album. Maarja si na něm hraje hlavně s modulárním synťákem (Eurorack), starými elektrickými varhanami (Vermona) a svým hlasem, který porůznu upravuje. Housle tentokrát zní (asi) jen ve čtvrté Mees, Kes Aina Igatses. Převážně je to hudba stále spíše minimalističtější, je to ale poměrně propracovaný (post-)minimalismus. Nápaditě se zde propojují různé zvuky, vrstvy a rytmy – vlastně ani moc nepřekvapí, resp. dává smysl, že ve třech skladbách hostuje bubeník Nicolas Stocker (Nik Bärtsch's Mobile), jeho jazzová hra i syrový zvuk bicích sem skvěle sedí. Vše ostatní nahrála autorka sama ve svém studiu (mix Evar Anvelt, master Rafael Anton Irisarri).

O některých skladbách se snad dá (do jisté míry) říci, že jsou to písničky, byť s poněkud rozostřenými obrysy (výstižný obal desky) a nedodržující očekávatelná schémata, jiné jsou spíše skladby s hlasem. Každá je trochu jiná, propojují se zde elementy ambientu, popu, trip-hopu, nu jazzu, IDM, minimal techna atd., občas je to i celkem psychedelické a sympaticky podivné. Estonka samotná se hlásí(/la) mj. k inspiraci v tvorbě svého krajana Arvo Pärta, v indických rágách, ale i Björk, což je tu do nějaké míry slyšet. Já jsem si místy vzpomněl i na některé věci Coil, Do Shaska!, nebo i klidnější polohy NIN. Maarjin hlas se mi líbí, v pár chvílích je její zpěv možná až příliš líbezný, ale většinou je to tak akorát, nebo tu líbivost vyvažuje dostatek divnosti a/nebo severského chladu. Poslouchat estonštinu je osvěžující (oproti všudypřítomné angličtině). Hezká deska.

Kromě výše zmíněných doporučuji FFO: Anja Garbarek, Fever Ray, Islaja, Jenny Hval, Waterflower.