LALA &CE, LOW JACK - Baiser Mortel

recenze
kotek
Hodnocení:
8

Sladší r’n’b se utápí v pošmourný elektronice, poslední záblesky párty se rozpouští před klubem ve čtyři ráno.

Lala &ce, Low JackDohánění restů z minulýho roku krz různý žebříčky je příjemná novoroční povinnost, díky který se dozvídám zejména o deskách z žánrů, který pravidelně nezvládám sledovat. U elektroniky už tradičně projíždím topy na Boomkatu, kde vždycky zavadím alespoň o pár vynikajících desek mimo svojí běžnou pastvinu. Loni to byl třeba leden ve znamení pošmournýho r’n’b od Dawuna, letos točím z podobnýho soudku Baiser Mortel od rapperky Lala &ce a producenta Low Jack.

Přístupem k sobě tyhle desky nemaj daleko. Sladší hip hop a r’n’b motivy se utápí v pošmourný elektronice, poslední záblesky párty se rozpouští před klubem ve čtyři ráno. Svítá, ale ještě není světlo, make-up je rozmazanej, podpaždí zapocený, lehce chčije, táhneš poslední cigárko a vydáváš se na cestu domů. Ale zatímco s Dawunou se zastavíš na mastnej kyblík smaženýho kuřete, v morální kocovině setřeš studenej pot z čela a polituješ se, Lala &ce a Low Jack se soustředí víc na tu tajemnou, křehkou náladu brzce ranních hodin. Tu a tam osamělej chodec někde mezi bděním a spánkem, pár problikávajích neonovejch nápisů po cestě domů, noční autobus, kde vyčerpanej borec z techno párty sedí vedle setřičky před ranní směnou, melancholický rozjímání nad tím, jak stárneš po cestě ze zastávky domů.

Jasně, už z předchozího odstavce by mělo bejt patrný, že Baiser Mortel je dost arty deska, a někdo bude možná ohrnovat nos. Koneckonců, celá nahrávka je původně soundtrack k divadelní hře, jejíž popis zní lehce nabubřele (směs baletu a městskýho folklóru, zvukovýho umění a soap opery, óóó...). Ale výsledek si naštěstí přes veškerý umělecký ambice a experimenty zachovává syrovou upřímnost. Beaty umně balancujou mezi jemně zasněnejma vrškama a až překvapivě zatěžkaným spodkem, kterej místy připomene třeba produkci Andyho Stotta nebo Demdike Stare. Vokály jsou prohnaný přes různý autotune modulace, který by mohly bejt otravný, ale nejsou - křivení zpěvu je udělaný chytře, tak aby zdůrazňovalo křehkost a zranitelnost. A tak můžu Baiser Mortel s čistým svědomím doporučit jak posluchačům, kteří rádi trochu toho experimentování s formou vyjádření, tak těm, co vyhledávájí hlavně kousek obnaženýho srdíčka.

Vložit komentář

Zkus tohle