JK FLESH - PI11

recenze
kotek
Hodnocení:
8

Pomalá, zatěžkaná elektronika někde na rozhraní techna a dubu od Justina K Broadricka.

JK FleshBroadrick měl tenhle rok rozhodně napilno. Vlastně ani nevím, jestli mám zmapovaný všechny činnosti, ale krom nový desky Godflesh je určitě potřeba zmínit mravenčí práci na temným technu pod alter egem JK Flesh, se kterým vydal nahrávky letos hned tři. Tu poslední si schoval do časů, kdy hlad po hlasitý muzice, která vymaže hudební podklady z okolí a vyčistí mozek, náhle sílí – totiž do doby předvánoční.  A troufám si tvrdit, že π​11 plní roli protijedu ke koledám více než obstojně, a i nějaký ten vánoční nebo silvestrovský určitě pomohlo oživit. Stačí vydatná konzumace alkoholu, nenápadný dovrávorání k bedničkám, volume doprava a napálit tam remix PI11.2 (Ancient Methods Remix). Garantuju, že se tě každej druhej účastník zeptá, jestli se nerozbilo rádio.

Ale konec odboček a zpátky k hudbě. Na π​11 se Broadrick naplno oddává svý lásce k pomalý, zatěžkaný elektronice někde na rozhraní techna a dubu. Základním stavebním kamenem jsou tvrdý, pravidelný beaty a hluboký basový dropy, který se točej dokola v pomalejch tempech. Obměny jsou minimální, dopady jsou maximální, rytmy pravidelný, čas se natahuje, tep se zpomaluje, dostáváš se do tranzu. Ale základy u JK Flesh nikdy nejsou tak stabilní, jak se na první pohled zdají. Nahlodává je zvukově vymazlená práce s nenápadnejma ruchama, skřípotama a pavoučíma nožkama, u který je potřeba ocenit zejména delikátní cit pro plíživou paranoiu. Tenhle podvratnej proud stavební kameny soustavně naleptává, a tak ti postupem času dochází, že tenhle trip možná dobře začal, ale určitě dobře neskončí.

Pravda, špatnej trip je přirovnání tak oblíbený, že už jsou podrážky ze samýho nadužívání prošoupaný až na kůži. Ale zrovna k π​11 se hodí náramně. Stačí si představit obrovskej klub, kterým hučí techno, požití látek, který ti neudělaly zrovna dobře, a žádnej východ. Beaty se začnou zpomalovat, basy prohlubovat a divně kroutit, stroboskop už nezvládá prořezávat tmu okolo a z temnejch zákoutí se začínaj ozývat čím dál divnější ruchy a šelesty. Čelo se potí, v jedný ruce se klepe teplý pivo, v druhý odpadává komínek z cigaretky, paranoia nabírá grády. A pak to přijde – rovnej industriální beat, poctivá přirážka na každou druhou dobu, agresivní elektro, který se ale nějak přepálilo v bednách. Ano, to je ten remix od Ancient Methods, kterej JK Flesh přetavuje do poctivý klubový nakládačky.

Vložit komentář

AddSatan - 02.01.24 12:58:39
je to opět fajn, zase trošku jiný, trefný s tím, že to není "až tak" stabilní resp. jednoduchý, v rámci minimalismu zajímavě detailní, má to atmosféru (byť až nějak silně paranoidně to na mě nepůsobí), remix od Ancient Methods nakládá nejvíc, byť souhlasně přikyvuju celou dobu, hypnóza ale (teď už) předloňská Sewer Bait mě bavila víc - mj. ta titulní věc je možná největší "hitovka" od debutu (Earthmover aj.) - chytrá na/skládačka, ještě víc citu pro vrstvení a dynamiku, kanální zvuky atd.

Zkus tohle