Už od začátku nepokrytě přiznávám, že Fear Before The March Of Flames (dále už jen FBTMOF, nevýhoda dlouhých jmen) fandím měrou více než vrchovatou. Jednak

kvůli jejich muzice samozřejmě, což ovšem probíhá u všech mých oblíbenců, ale je tu i druhý, taktéž velmi pádný důvod. Odvaha. Odvaha zkoušet něco nového, odvaha odhodit vydobytou pozici a přesunout se do jiných hudebních dimenzí. Abych to trochu osvětlil a vypodložil jmény, daty, informacemi: minulé album FBTMOF nesoucí název Art Damage přineslo velice šťavnatou, energickou porci techničtějšího hc, a pak už se jen sklízely hrozny úspěchu, v rámci žánru si kapela vydobyla pozici ve výkladní skříni. Pánové ale evidentně nemají zájem o to, aby se na ně prášilo pořád v jedné a té samé výloze, a tak na novém album otočili směr když ne o stoosmdesát tak alespoň o devadesát stupňů. Zkrátka přeskočili tu více, tu méně širokou žánrovou propast a na novince The Always Open Mouth vymetají rozjímavější, zadu(nebo oo, jak chcete)manější post hc rohy a zákoutí. A zkazím vám veškeré chvilky napětí, když už předem odtajním, že si při tom věru nevedou zle, ba dokonce si při tom vedou víc než dobře, o tom už podrobněji o odstavec níže.
Post hc v podání FBTMOF je především krásně proměnlivé, během patnácti skladeb se budete proplýtat spletitým labyrintem melancholie, rozjímání, smutku, deprese a vzteku. Skličující, pocitem beznaděje protkaný Cult of Luna, zamyšlené mír do duše vznášející vybrnkávačky, plochy zvukových experimentů, vypjaté emo party i odrazy

nasranosti Art Damage, přísady mazaně a s citem pospojované v jeden celek. Skladby neoplývají nějakou veledlouhou stopáží (ale zase je jich na post hc až neobvykle vysoký počet, 14), následují poměrně v rychlém sledu. Stejně tak nálady a atmosféra se mění vcelku svižně, takže když topíte hluboko pod hladinou deprese, pomalu už si vážete smyčku a hledáte přes co přehodit lano (třeba při The Waiting Makes Me Curious), dřív než si to všechno stihnete rozmyslet a připravit se vynořit na hladinu, kde si užíváte chvilky rozjímavosti, občas nějaký melodický emo part, nebo si naopak musíte dávat pozor, aby s vámi nezametla nějaká nenadálá nachaotičnělá bouře, hlavně ke konci desky se totiž o slovo začnou přihlašovat i nějaké ty našlápnutější reminiscence na Art Damage. Ještě něco ke zvučení a instrumentálním výkonům, zvuk fajn, živé nástroje taktéž, občas se vloudí i nějaká ta doplňující vkusná elektronická linka, prostě bez výhrad. Co ale vyčuhuje s přehledem nejvíc jsou skvostné vokály, poloh se dočkáte všemožných i nemožných, tuším, že ze dvou slavičích hrdélek, s takovou variabilitou jsem v tomhle žánru už dlouho čest neměl, vlastně mě teď ani nic s podobným rozsahem nenapadá, zkusím ještě popřemýšlet ale nevim nevim, v tomhle ohledu bude The Alwys Open Mouth těžko k překonání.
Celý opus začíná-uzavírá stejně laděné in-outro, FBTMOF vás vyhazují tam, kde vás nabrali. Na první pohled by se zdálo, že stopařům se jezdit s tímhle modelem nevyplatí. Naivní představa. Pravda, končíte tam, kde jste začali, ale to, co si během jízdy prožijete, na vás své stopy určitě zanechá a za trochu toho promarněného času bezpochyby stojí. Možná ještě budete prosit, aby vás nechali nasednout znova. Třeba já sem se hned při prvním setkání svezl třikrát v řadě, a hned další den znova...
Tak a několik shrnujících slov na závěr, konec, schluss: FBTMOF prokázali, že

strach ze změn rozhodně nemají a tak jedno z nejlepších post hc roku vzešlo z míst, odkud by to jen málokdo čekal. Příjemné překvapení v luxusním balení od mladé, dynamicky se vyvíjející kapely, nezbývá než doporučit všema devíti. .::. 9/10

Aktuální počin donedávna ještě zběsilců Fear Before The March Of Flames pro mě znamená jedno obrovské překvapení. Hned řádně zatěžkaný nástup druhého úvodního songu následující otevírající stopu mi vyráží dech. Nikdy bych nečekal, že zrovna FBTMOF ve mně budou evokovat Will Haven! O co jsou starší desky agresivnější a zběsilejší, kde si tihle pacholci rádi pohrávali s nápady kulminujícími ve zběsile chaotických konstrukcích, o to je novinka náladově hravější, pestřejší a žánrově mnohem otevřenější. Celý materiál se zklidnil a to, co by jeden mohl nazvat pubertálním běsněním (v žádném případě nechápat pejorativně!), kdy bezhlavě skotačíte a freneticky mlátíte vším, co se dá nazvat úd, na všechny strany, již není základním stavebním kamenem jejich hudby. Kde se při poslechu Open Your Mouth necháváte unášet na plynulém energickém toku zatěžkaném o překvapivě mohutný basový základ, může následovat nečekaně zklidněná melancholická zpověď člověka odevzdaného nevlídnému světu, či překrásně vygradovaná pasáž s klenutým emotivně vyhraněným vokálem, někdy balancující na prahu pláče a řevu. Spektrum poloh zpěvákova hlasového projevu je mnohem pestřejší a umně koresponduje s celkovým pojetím. Vyplive na vás svůj hlen hořkosti, takřka se utopí v sebelítosti, aby se následně odevzdaným polomluveným hlasem ujistil, zda-li jeho úděl vůbec někdo sdílí s ním. Tihle muzikanti disponují citem pro zdůraznění naléhavosti. Umně si zde pohrávají s náladově odlišnými kolážemi, každá skladba dýchá životem. Životem, který vás možná bude přitahovat tolik jako mě.
Dospěli? Možná. Nebo naopak? Možná. Fear Before The March Of Flames do světa nevypustili v rámci žánru nijak objevné dílo, nad jednotlivými pasážemi i celkovou atmosférou se však vznáší neskutečně působivá aura autenticity. Tenhle podzim bude hodně uslzený. .::. 8.456466/10