Druhé album Det Eviga Leendet mi udělalo velkou radost. Jejich pojetí black metalu s přesahy k post-blacku je hodně odlidštěné, technické a v náznacích odkazuje i k psychedelii (a to nejen obalem).

Když před čtyřmi lety vyšel debut „Lenience“, nijak velkou díru do světa neudělal, ale přesto se pravidelně objevuje v tipech na neprávem přehlížené desky ne úplně známých kapel. Doufám, že Mystíkaos jako jeden z nejprestižnějších elitářských blackových labelů udělá pro propagaci novinky poněkud více, protože materiál si to podle mě zaslouží.

Z poslední doby mě napadají dvě kapely, mezi které bych zvuk Det Eviga Leender zařadil, a to je Aversio Humanitatis a Paulus Somni. Det Eviga Leendet hrají technický, mírně disonantní metal, který si sice od kmotrů žánru občas něco půjčuje, ale svérázných momentů je dost na to, abych jim spílal do tuctových nebo snad dokonce vykrádajících spolků. Jejich fest rychlá poloha, která vrcholí nasypanými bicími v asi nejlepší skladbě „Estrange“, mě oslovuje asi víc než atmosféričtější (post?)black, který převáží hlavně v závěrečné jedenáctiminutové skladbě „Yield“. Mezi těmito krajními polohami se klene zbytek alba.

Zatím jsem album protočil opravdu mnohokrát a nemůžu se ho nabažit. Jsou to jemnosti v práci s riffy, které jej vyvyšují dost vysoko nad žánrový průměr. Jakkoli mi více sedí ortodoxnější black metal, Det Eviga Leender bude zatím pro letošek tou první deskou, která mě opravdu hodně pobavila a ke které se určitě budu průběžně vracet.

Pro zajímavost – název kapely znamená „věčný úsměv“ a pochází z názvu expresionistického depresivního dramatu nobelisty Pära Lagerkvista, které je o skupině mrtvých lidí, kteří nemohou nic než plkat, aby si ukrátili čas v temnotě věčnosti.

Stranou ještě dodám, že vokály na novince obstaral Jakub Buczarski (Mare Cogitum, Acathexis), který společně s Kristoferem Jönsonem album ve studiu s kapelou nahrávali. Pozor tedy nyní musí dávat cenzoři a strážci před levicovým, nikoli pravicovým extrémismem.