Ukrajinu jsem si odjakživa spojoval více s černěkovotepeckou metalurgií a výbuchem Černobylu, než se smrtmetalovými kořeny, z nichž v novém tisíciletí

vyrostlo hned několik průbojných výhonků. Po experimentujících FLESHGORE, ortodoxních MENTAL DEMISE a v současnosti asi nejobletovanějších REPULSIVE DISSECTION se s odstupem dvou let setkávám už s druhým albem žánrově spřízněných kolegů z východního cípu země. Album jim po personálních obměnách – týkající se hned dvou postů – nově vychází pod hlavičkou expandující ruské značky SFC.
Po vzoru CANNIBAL CORPSE, DISGORGE (principální múza ukrajinských) či ranných DYING FETUS si to ACEPHALA se zvukem prázdné garáže bez větších okolků namířilaJak se ani do války nechodí s nenabitou zbraní, tak se ani na trh nechodí s ostychem a podřadným zbožím.přímo do středu posluchačovy lebky. Tam mu ovšem neudělá ani z poloviny tak velký nepořádek jako američtí kolegové. S přibývajícími minutami se materiál orientuje v identických kolejnicích vyjetých jako stará polní tady u nás za humny. Častá opakování a pocit, že jednotlivé motivy k sobě vůbec nesedí; to vše si vybírá svojí daň v nedostatku celistvosti díla. I to je příčinou, proč si posluchač záhy uvědomí, jak důležité je mít ve svém středu schopného skladatele.
Klady? Reprezentativní úvod (Class Antagonism) a grindověji znějící

nástup v Satan's Asshole. Jinak ovšem v lehce nadprůměrných měřítkách se pohybující křivolaký zpěv, ba ani obskurní lyrická tématika, zabývající se hrubozrnnými oplzlostmi a bezpáteřními kombinacemi smrti a násilí konaným na lidech, nesvede se sterilním materiálem mnoho. Nezbývá, než jej ponechat monotónně se pohupující mořské hladině, s jejíž pomocí se z alba velmi brzy stane jen hluchá zvuková kulisa. Kulisa bez srdce, pocitů a emocí, bez nichž nelze v tomhle odvětví dlouho přežít.