Klub La Boite. Skoro bych řekl, že lepší místo na koncerty jsem zatím v Madridu nenašel. Ani ne moc velký, ani ne moc malý, veprostřed schůdek tak, aby se dalo vidět i zezadu, nahoře diskokoule a za pódiem osmibitová grafická produkce pro trochu infantility, volnej bár s poměrně (na madridský poměry, rozuměj 4E za třetinku) laciným pívečkem, co víc si přát.
A pro tenhle večer naprosto ideální zahájení v podání Rosvity, kapely, který je tenhle prostor šitej na míru. Slušná lokální základna fandů, který ideálně zaplňujou prostor a už od začátku noise pop protkanej nitkama dětský hravosti. Naivňoučký klávesový melodie, pod tím se valí hlučně mručivá basa a lehce trhaně tancujou bicí figury. Obrovsky pozitivní atmosféra a

nakažlivá hravost už od první noty a show jak se patří. Na první pohled seriózní pán za klávesama se okamžitě proměnuje v potrhlýho sci-fi fandu, kterej poprvý v životě zkouší tancovat v lokálním disko klubu, pán za bicíma si nehraje na nic seriózního už od začátku, jelikož přichází ve vyparáděným joggingovým outfitu s čelenkou Terryho Foxe, jen basa se drží seriózních not. V závěru vystoupení přichází i trochu romance od zlomenýho atleta s bříškem, vylití srdíčka na podlahu a šupky zpět za bicí dělat zábavu. Tomu se řiká dělat muziku pro radost.
Po Rosvitě přichází další kapela s úsměvem na tvářích, Tinnitia. Tady už budu trošku stručnější, páč né že by to snad kluci odehráli zle, spíš se pilo ze šálků, který mi až tak nevyhovujou, takže jsem poslouchal tak nějak na půl ucho. Z půl ucha to pak vyzeralo následovně: metalová avantgarda, kde se mísily všemožně nemožný prvky, tu jazz, tu metal, tu lounge, tu hardcore, tu latinský rytmy, popravdě bylo toho moc. Pejskokočičkovskej syndrom, kdy se sází na to, že čím víc přísad, tím lepší pochoutka v případě Tinnitia nefungoval příliš úspěšně, a tak zajímavý pasáže

často střídala nuda a hlušina. To ovšem nic nemění na faktu, že si páni vystoupení užili s úsměvem od ucha k uchu a celkově šlo o příjemnej set. Místo muziky mi ale v hlavě zůstalo spíš romantické intermezzo obou kytaristů, kdy nejenže se hrálo na parťákovu kytaru, ale i nějaký to láskyplný hlazení bradavek proběhlo, zakončený ostrým otočením bradavky doprava, čímž metalová romance získala zcela novou dimenzi.