1) SPOTIFY playlist: květen 2023 - 67 skladeb a téměř 8,5 hodiny hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(7) CATTLE DECAPITATION - Terrasite (05/2023)

- kočičí vokály jsou jedinou chybičkou jinak parádní desky. (vaněna)

- CD nikdy nenahráli slabou desku, spíše naopak. Drží svou laťku hodně vysoko a novinka ji zcela s přehledem udržuje. Ovšem 10minutový opus Just Another Body bych od nich vážně nečekal. (Kuba)

- cool nářez, melody momenty cením, škoda jen (opět) debilního obalu. (sicky) 

- od minula neproběhla žádná razantní změna. Většina skladeb samotných je v pořádku, poslechu alba jako celku ale chybí jakási lehkost, samozřejmost, něco jako jiskra v (Chidlingově) oku. (Herelson)

- chlapcům s časem ubylo na brutalitě, na druhou stranu na dramatičnosti jde do tuhého. To je pořád ok, spíš mi trochu vadí navýškovaná produkce s přílišnou kompresí. Je to samozřejmě o vkusu. Klasický decap spád si udržují. (vihkav)

- Kettl rozehrávají další hru, kde lidstvo podrobují důsledkům jeho konání. Pokud se někomu tahle kapela vzdaluje, tak Terrasite bude další krok dál. Zvuk je čistej a vypiplanej, ale neztrácí sílu, vokály jsou místy hlubší, než kdy Travis dával, zároveň ubylo skřetího vokálu, ale zas tu je zpěv. A pak je deska docela hozená do atmosférična a využívá blackened poloh, čímž snižuje svou extremitu, ačkoli je místy rychlá as fuck, McGraw je pán. (bizzaro)

- parazitické lidstvo na této planetě je kalifornským stále více trnem v oku a výjimku netvoří ani desátá řadovka. Poslední tři alba se blackened progressive death/grinders celkem překonávají. Novinka je jakoby natriggerovaná a zkomprimovaná esence předchozího. Možná trochu ubylo na hitovosti, o to více se přidalo na brutalitě. Zvuk mohl být trochu drsnější, ale mašinka bzučí fajnově. Atmosféry jsou vypjaté a nasazení nekompromisní a úctyhodné. (MXL)

(7) IMPETUOUS RITUAL - Iniquitous Barbarik Synthesis (05/2023)

- jakkoli mi zprvu materiál pod vousky nešel, teď se nemůžu desky nabažit. Přijde mi, že těch 50 minut uteče neskutečně rychle. Finále tohoto LP je po mém soudu nejlepší materiál kapely. (vaněna)

- Barbarian superiority vole! Sensible Aboriginals are back baby, navíc se svou doposud nejdelší deskou. A byť je to opět náhul jak hovado, který totálně ničí jakoukoliv snahu dalších kapel o to znít krutě a nepříčetně, i já zde slyším trochu nevydařený tah s přehnaně dlouhou předposlední skladbou. Úplně si dovedu představit, jak Psychic Necrosis rozmrdává na atomy na konci koncertu, ale tady, navíc když se ani nejedná o závěrečný track, jeho umístění úplně nechápu. (Bandcamp) (mIZZY)

- bordel na pomezí metalu, ambientu a noisu – tak to umí jen Impetuous Ritual. Na Iniquitous Barbarik Synthesis se na můj vkus všechno slévá možná už trochu moc – údernější rytmická linka by desce dala větší drive, přitom by nezabila gró kapely. Temného, dusivého a navýsost chaotického poslechu je ale spolehlivě dosaženo. (Dantez)

- kromaňonci vyvrhli další várku ohyzdného death/doom metalu. Většina stopáže mě baví, ale ani po 10+ posleších nevím, jestli je zrovna u nich ten navýškovanější, řezavější, dynamičtější zvuk dobrá volba, někdy až moc tichý virbl atd. V rychlejších skladbách mi to místy přijde takové „nijaké“, byť jsou tu i dost dobré (tzn. zlé) riffy/pasáže. Předchozí Blight… víc nakládala, víc psychedelie, i přes/díky (!?) naprasenému masteru se mi nazvučení a mix líbil/o víc (víc propasti, prostoru, O))) tlaku). Druhá, pomalejší cca polovina desky funguje lépe, souvisleji, v Psychic Necrosis se asi nejvíce přiblížili k funeral doomu (hlavně Fuoco Fatuo). (Bandcamp) (AddSatan) 

- šílené, pohanské rituálstvo v nejvyšší formě! (brutusáček)

- Protinožci přicházejí s trochu lepší produkcí, což oproti třeba debutu umožňuje lépe slyšet, co se kytarově vůbec děje. Haha, dobrý joke, ale jo, menší rozdíl znát je a pokud jste zvyklí na takové noise rubanice, není úplně nepodstatný. I ty riffy, které nejsou kompletní hluková stěna, se mi zamlouvají, zatímco growl by mohl být ještě mírně monstróznější. I tak se budu rád vracet, děkuji pěkně za ten sataňizmus. (vihkav)

- aktuální odporný bordel troglodytních protinožců se přetavil do dalšího chaotického opusu, který se neposlouchá o nic snadněji než jeho předchůdci. Ale možná se mi novinka jeví o trochu přístupnější. Malinko. Každopádně při volume doprava ideální kandidát na krutou pomstu sousedům. Bolí to, jde však o hluk promyšlený a dokonale prohnilý. (MXL)

(4) NIGHTMARER - Deformity Adrift (05/2023)

- hodně hutný disonatní death. Skřípe to solidně, sype taky, ale k tomu to je i podloženo pomalými sludge riffy s dobrou atmosférou. Za mě super, asi mě to baví i více než hodně opěvovaní Mithridatum. (Bandcamp) (mIZZY)

- math-disso-death metal tvrďárna. Třetí deska a opět neurazí/nenadchne, ovšem k topu pořád něco chybí. (sicky)

- nejhranější deska května a dost možná nejhranější deska letos vůbec. Pomalejší-spíš střední tempo dá vzpomenout na Minus the Herd. Nicméně tady větší kakofonie s mohutnější zvuk. Zase paradoxně mě nejvíc štěpí přímočará Taufbefehl. Každopádně po dlouhé době math, co mi sedl do noty. Aspirant do desky roku. (brutusáček)

- Nightmarer jsou logický vyústění toho, s čím část týhle sestavy kdysi přišla v Harlotech, jen v disso zvuku. Je to nagroovovaný, dá se říct, že to má i rozložený breakdowny, což muziku hází hodně do atmosférična. Disonantní deathcore? Blackened deathcore? Prostě disonantní metal a společným tourkem s Humanity’s Last Breath bych nepohrdl. (bizzaro)

(3) IMMORTAL - War Against All (05/2023)

- co to vzal do ruky Demonaz, tak se jede na jistotu, v dobrém i špatném významu. Trademark zachován, zároveň však dost klišé a rutina. (sicky)

- sever tak nějak standardně to své. (brutusáček)

- Demonazova verze Immortal léta Páně 2023 je plná metalového klišé a severské dravosti. Není to o nic horší než Abbathova verze téhož. Nahrávku přijímám bez velkého zamýšlení, má sympatie k tvorbě Nesmrtelných je odvěká a zásadní inovativní přínos od kapely už stejně nečekám. Takhle mi to stačí a účast enslavedského axemana Ice Dalea a bicmana od Gaahla sedí. (MXL)
 
 
 

(3) KHANATE - To Be Cruel (05/2023)

- nečekaný návrat drone doom legendy po 14 letech. Je to samozřejmě hustý a pomalý, drží se to ve starých kolejích, což je asi přesně to, co bychom od nových Khanate chtěli. Jen si tak trochu říkám, že po letech poslouchání podobného hnusu, kdy si člověk na podobný zhudebněný kekel tak nějak zvykl, tahle hudba už odpuzuje trochu méně než v minulosti. (Bandcamp) (mIZZY)

- nejpřekvapivější comeback roku? Adept na desku roku? Odstup i rostoucí věk členů Khanate prospěl: To be Cruel se vrací k původnímu mustru, starý template obohacují pouze nové ambientní ruchy a nějaké perkuse navrch. Z díla leze čistý existenční humus, který se příliš nesnaží šokovat, raději prostě jenom je. A právě díky odstupu při poslechu nejednou zatrne. I po několika posleších. (Dantez) 

- nečekaná, návratová deska jedné z nejpůsobivějších, možná i nejextrémnějších a nejoriginálnějších (drone) doommetalových kapel po hudební stránce překvapí jen málo, ale vlastně mi to moc nevadí. Takhle to zoufalství, nenávist, šílenství, sofistikovanou krutost i negativní kontemplaci/meditaci umí podat snad jen oni. Pro mě nejsilnější doom od posledních Esoteric. Více v recenzi. (Bandcamp) (AddSatan)

(3) RUÏM – Black Royal Spiritism – I. O Sino da Igreja (05/2023)

- Blasphemer se vrátil k black metalu a zní mi to hodně dobře. Snad se mi podaří vytěsnit obrázky zmalované paní v klobouku v taškařici jménem Vltimas. (vaněna)

- (staro)noví Mayhem! Blasphemer údajně vyhrabal nahrávku s nevyužitými riffy z 98/99 a na jejich základě složil album. Kromě kytar a basy celkem zdařile napodobuje Maniaca, místy i Attilu. Bicí našlehal CSR – mj. live bubeník Arkhon Infaustus. Zní to tak, jak bych čekal (+ místy i závany DsO, Morbid Angel aj. drobná zpestření), na starší desky to samozřejmě nemá, cover FoS je tu zbytečný (Proscriptor z Absu jako obvykle legrační), ale jinak mě to asi baví víc než poslední dvě desky „the true“ Mayhem (než Daemon určitě). (Bandcamp) (AddSatan)

- Rune Eriksen sice podle svých slov skládal tento materiál v dobách působení v Mayhem, ale v novém pojetí vyznívá dost odlišně, ačkoliv styčné body naleznout lze. Jak moc se odchyluje od soundu kultu z Osla lze plně vychutnat v coveru Fall of Seraphs právě od Mayhem. Více než OSBM se tady bavíme o moderním hávu, vystopovat lze polohy Deathspell Omega, ale třeba i mnohem thrashovější á la Voivod či Vektor. Vokál není daleko od Maniacova a co se týká kytarových riffů, užívám si tady Blasphemera víc než v Vltimas, jakkoliv i tam se mu zadařilo. (MXL)

(3) THE OCEAN - Holocene (05/2023)

- tak ta deska není špatná, ale trochu se obávám, že přes všechnu tu progresi a variabilitu se vytratila přirozenost a lehkost, které by dokázaly desku posunout z dobré do skvělé. Když se ohlédnu k lednovému koncertu před Karnivool, tak to mám přesně stejný dojem i z desky. Chybí tomu kulervoucí efekt. (LooMis)

- nepřestávají mne překvapovat, vždy když si myslím, že už nemají co říct, tak přijdou s albem, které mě dostane. (sicky)

- určitě nejpomalejší a nejspíš i nejměkčí album celé diskografie, což není nutně důvod, proč mi až na úvodku první polovina přijde dost nudná. Dříve vyfluslý song Preboreal, který svoje kvality jednoznačně má, přeci jen není z tvrdšího soudku. A kdo je ksakru Karin Park? Její společný song s kapelou je ultra hypnotický rozmrd a největší překvapení alba. Jako celek možná ne úplně nejlepší kus (příliš se táhnou i některé hlasité části), i tak pár songů baví neuvěřitelně. Ještě si to bude muset trochu sednout, ostatně jako každá lišící se novinka. (vihkav)

(2) BLOOD CEREMONY – The Old Ways Remain (05/2023)

- staré způsoby vskutku zůstávají. Po sedmileté odmlce prezentují Blood Ceremony novinku, která se v rámci kvality dotýká dosud nejsilnější The Eldritch Dark z roku 2013. Chytlavý okultní rock s ikonickou flétnou. Okultní mecheche jak Wicker Mana. (Dantez)

- torontský psychedelický okultní rock je opět příjemnou reminiscencí sedmdesátek a ideální tip na letní easy listening pod plážový deštník. Čtveřice včele s charismaticky pějící Aliou O´Brien a její příčnou flétnou je s každým poslechem zábavnější. A když se přidají housličky, je iluze zaprášené magie dokonalá. (MXL)
 
 
 

(2) CONCILIUM - Sky Burial (05/2023)

- brutální death/black trochu ve stylu Trance of the Undead, možná se dá i říct variace na Impetuous Ritual? Přímočařejší, horší zvuk, ale maká to. (vaněna)

- přístupnější alternativa ke zmiňovaným Impetuous Ritual. Monolitický a valivý death metal, který kýženou disonanci rozráží přístupnými – občas až moc stupidními – rytmy. Smrt ale jde cítit. A ne málo. (Dantez)
 
 
 
 
 
 

(2) ESOCTRILIHUM - Astraal Constellations of the Majickal Zodiac (05/2023)

- možná to přestalo být vtipný, a možná teprve začíná! Asthagul vydává alba rychleji, než je dokážu poslouchat, ztrácím přehled, co už jsem slyšel a co ne a do toho přichází oznámení dalšího nového alba! (vaněna) 

- prostě kurva cože? Tenhle člověk není z naší dimenze, protože jak rychle vyprsknul do naší sféry takový skvost po tom minulém, boří hranice logiky stejně jako album samotné. Jasně, jsou rychleji tvořící projekty, ale o to víc překvapuje vynalézavost zdejšího – není to pičovina na úkor kvantity! Je to geniální! (vihkav)
 
 
 

(2) KRALLICE - Porous Resonance Abyss (05/2023)

- deska se mi sice nelíbí, ale vnímám ji jako zajímavost, kterou stojí za to zmínit. (sicky)

- již pátá deska za poslední tři roky? Kapela personálně propojená s newyorkskou progresivní scénou a kapelami jako Gorguts, Behold the Octopus, či Nightmarer je zde mnohem přístupnější a notně prostoupená syntezátory. Zajímavé je úsporné využití vokálu na nízké zvukové hladině coby instrumentu, a chvílemi by se dalo hudebně mluvit i o prog fusion. Vzdálené není ani srovnání s obdobnými mentálními pochody u Blood Incantation nebo Nocturnus. Chlapi si stále udržují mou pozornost. (MXL)
 
 
 

(2) METALLICA - 72 Seasons (04/2023)

- o novince toho bylo napsáno již tolik, že nemá smysl dále nic rozebírat. Je to dlouhé, Ulrich nikdy nebude oslňovat svou brilantní technikou, ale vlastně je to všechno zbytečné řešit. Vždyť mluvíme o NEJVĚTŠÍ metalové kapele všech dob. Každopádně 72 Seasons funguje skvěle jako kulisa při práci. Víte, že tam s vámi Hetfield je, ale nemusíte se soustředěně věnovat poslechu. Jako u všech posledních alb :-) (Kuba)

- kdekdo už si flusnul, můžu teda taky. Trochu nechápu nadšená prohlášení, že se Metla vrátila ke kořenům. To fakt ne! To že je tam pár tvrdých riffů, není návrat! V porovnání s posledními mohykány z velké čtyřky, tedy Megadeth, je tohle jako když si objednáte smažák, ale dostanete obalenej plátek sýra. A to nemluvím o tom, jaké desky ze sebe dokáží (ve stejných letech) vymáčknout „druholigoví“ Testament, Overkill nebo Exodus! (LooMis)

(2) MOLESTED DIVINITY - The Primordial (04/2023)

- i zde souhlas s recenzí. Po dlouhé době fakt krutě nadrcený brutal death, který i mě pobízí k dalším a dalším poslechům, což se mi naposled stalo u spřízněných Cenotaph. Turecko jede! (Bandcamp) (mIZZY)

- díky za tip, Turci to BD umí tlačit. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 

(2) OMNEROD - The Amensal Rise (05/2023)

- dobře namíchaná djent – prog – death směska. Album je progresivní, zároveň mu nechybí tvrdost a živelnost. (sicky)

- Belgičan se rozkročili od jemných ambientních ploch až po avantgardní válce, od Devina Townsenda až po Rivers Of Nihil. Je to náklad, co je třeba chvilku kousat, ale už teď šmakuje. (Herelson)
 
 
 
 
 
 

(2) ÓREIÐA - The Eternal (05/2023)

- nevím proč, ale do nového materiálu se ne a nemůžu ponořit jako do osvěžujícího islandského vřídla. Repetitivní black metal na mě tentokrát tak úplně nezafungoval. Určitě slabší než debut, a i slabší než jemu předcházející nalezené záznamy, které vyšly vloni pod jménem Nóttin. (vaněna)

- jakýsi středobod mezi debutem a archivní deskou Nóttin: The Eternal kombinuje zvuk starého norského black metalu s chladnou islandskou psychedelií. Spojení funguje. Minimalismus, kde vokál nahrazují nenápadné melodické linky navozuje dostatečně mrazivou a svéráznou atmosféru, na které celý projekt stojí. (Dantez)
 
 
 

(2) VEIL OF MAYA - [m]other (05/2023)

- kombinace tvrdého deathcore a melodických refrénů, která mi sedla. (sicky)

- nové album po šesti letech. Instrumentálně baví dost (jak kytary, tak elektronika), čistý vokál pro mě na hraně snesitelnosti, poslech neznemožňuje, ale trošku kazí. (Baara)
 
 
 
 
 
 
 

(2) YAKUZA - Sutra (05/2023)

- tady souhlas s Kotkovou recenzí. Je to fakt takovej příjemnej metálek, který sice kdovíjak nepřekvapí a nedostane tě do kolen, ale jsou tam docela dost hezký momenty. První song je sice totálně děsnej, a třeba takový Burn Before Reading je fakt pěknej track. A celkově to cca od půlky až do konce hezky jede. (Bandcamp) (mIZZY)

- nebyl bych tak přísný jako kolega Kotek v recenzi, nečekal jsem totiž žádné nervy ságem trhající sludge opusy, jsou tam momenty, co umí, pak slabší, pak průměr. Mohlo to být intenzivnější, ale určitě těch 75/100 si to zaslouží. Snad už taky jednou dojedou do našich končin. (brutusáček)
 
 
 

 

vaněna

AUSTERE - Corrosion of Hearts (04/2023)
- když DSBM, tak Austere. Po 14 letech nové album, jehož čtyři písničky na desetkrát tolika minutách jsou dobrým soundtrackem k pižlání žilek.

OLKOTH - At the Eyes of Chaos (05/2023)
- zatím zklamání roku. Po předchozích zajímavých demech jsem čekal cosi lepšího.

SÓL ÁN VARMA - s/t (04/2023)
- eponymní debut Sól An Varma navazuje na Myšpirming. Místy nasypáno, místy tklivo. Zprvu se tahle deska jeví jako povedená věc, ale její trvanlivost není velká. Vnímám ji trochu jako labutí píseň islandské disonantní vlny.

Dantez

PRURIENT – Cain and Abel S/M (05/2023)
- Fernowův návrat k čistokrevnějšímu hluku: tentokrát v přímější a méně sofistikované podobě. Atmosférické nástavby a elektronické kudrlinky z let minulých nové desce chybí. I proto se Cain and Abel tolik nezarývá, v rámci agresivního power electronics výplachu si ale novinka ostudu nedělá.

ASCENDED DEAD - Evenfall of the Apocalypse (05/2023)
- další zlý a rdousivý death metal. Ascended Dead od debutu volí techničtější cestu a přístupnější zvuk. Čistší, profesionálnější způsoby trochu oklešťují fluidum, na dnešní poměry ale pořád jde o unikátnější a zhoubnější formu metalu smrti, která nemá daleko od jmen jako Teitanblood nebo Dead Congregation.

RITUAL HOWLS – Virtue Falters (05/2023)
- americká trojice kloubící odstíny gotického roku s atmosférou jižanského blues nadále drží standard. Temné hity, ze kterých lze cítit The Sisters of Mercy, The Birthday Party i Gun Club. Pátá deska nic nijak neaktualizuje, raději kultivuje představený template. A pořád to funguje – dokonce o něco líp než na minulé desce. 

BALMOG – Covenants of Salt (05/2023)
- v pořadí druhé jednotrackové EP od španělských blackmetalistů. Rozlehlejší forma Balmog sedí, osobně mě baví více než útlejší tvorba z řadovek. První krátká deska podobného řazení bavila více, Covenants of Salt však na předešlé Pillars of Salt i tak hezky navazuje. Umně podchycený majestát Ascension neztrácí na síle a poslech trvající více než 15 minut skoro vůbec nenudí.  

BAHRATAL – Kladivo Intolerance (05/2023)
- česká drtička na debutu dokázala vystřihnout solidní porci black-punku, který se dokáže vyjímat i světovým standardům. Nic nového pod sluncem, v nastavených mantinelech ale jde o více než kvalitní materiál.

EL MICHELS AFFAIR & BLACK THOUGHT - Glorious Game (04/2023)
- nepřímý následovník loňského Cheat Codes, kde si Black Thought střihl spolupráci s legendárním Danger Mousem. Glorious Game nenabídne příliš velký zvukový odklon, stále ale nabízí kvalitní beaty a dostatek prostoru pro rapperovo vytříbené řemeslo. 

Kuba

MANHACK - Welcome to Fyrestone (04/2023)
- pro mě zcela neznámá kapela, která po 12 letech fungování vydala svůj debut. Svižná deathmetalová nahrávka, která se vešla do 27 minut. Místy připomíná Anglány Dyscarnate.

LooMis

GHOST – Phantomime (05/2023)
- 5 coverů, včetně kultovky od zesnulé Tiny a ani jeden nedosahuje kvalit originálu. Sorry jako.

PRONOSTIC - Chaotic Upheaval (05/2023)
- druhá deska kanadského tria, které kombinuje technický a melodický death metal. Takto nic nového pod sluncem, ovšem byla by chyba jim nedat šanci! Zpívající dvojici kytaristů (čistý/deathový vokál) a basáka totiž doplnila řada špičkových hostů: předně bubeník Samuel Santiago (Gorod, First Fragment, Black Crown Initiate), Christian Donaldson (Cryptopsy) nebo třeba Francesco Ferrini (Fleshgod Apocalypse). A v podstatě z každé z této kapely se něco v hudbě Pronostic tu či onde objevuje. A zmínit bych určitě měl i Into Eternity a Augury. Je toho tady prostě spousta a neskutečně to baví. Doporučení a deska měsíce!

STORMHAVEN – Blindsight (04/2023)
- starý Opeth á la France!

METAL CHURCH - Congregation of Annihilation (05/2023)
- Kurdt Vanderhoof to nevzdává a po sebevraždě Mika Howea našel dalšího pěvce, který dokáže hlasivky vytáčet do nejvyšších pater. 13. deska občas tak i upomene na staré desky z přelomu 80. a 90. let, které i dnes tvoří podstatnou část setlistu. Den před vydáním desky navíc přišla ještě jedna smutná zpráva – na selhání srdce zemřel původní bubeník Kirk Arrington, který se svou „kovadlinou“ byl dalším poznávacím znamením kapely. 

KEEP OF KALESSIN - Katharsis (03/2023)
- pár hluchých míst se najde (ty lyrický cajdáčky příště vypustit), ale jinak velmi dobrá deska!

sicky

SLUT - Spirit of Brotherhood (05/2023)
- česká uderground HC parta se po dvaceti letech dokopala k nové desce, a ta je překvapivě výborná.

DOZER - Drifting In The Endless Void - (04/2023)
- stoner - grunge - heavy album, seriózní rock/metal hudba s ozvěnou sedmdesátek.

ALFA MIST - Variables (04/2023)
- jazz , kde se občas mihne hip hop nebo ženský zpěv, pohodová chillout muzika.

SLEEP TOKEN - Take Me Back To Eden (05/2023)
- gay-prog, který navzdory vyšší teplotě není marný, minimálně polovina desky je dobrá.

NEOLIA - Neolia (05/2023)
- Hravý, skotačivý mathrock/post-hardcore guláš. Album je zbytečně dlouhé, najdou se však fajn momenty, stejně tak ale i špatné chvilky. Každopádně zaujalo.

AMUN – Spectra And Obsession (05/2023)
- experimental black metal, doporučuji všem, co učůrávají z posledních DHG, páč toto je podobně rozmáchlá, bezmála dvouhodinová umělecko-avantgardní sága. Šílenost, ovšem nadmíru sympatická.

AddSatan

DAVE LOMBARDO – Rites of Percussion (05/2023)
- Lombardova sólovka, kterou ocení spíš fanoušci Fantômas než Slayer. Prim očekávatelně hrají různé (poly)rytmy - tribální, zvláštní i obyčejnější - na normální bicí a spoustu perkusí. Ty doplňují různé atmo/ambient zvuky, nebo i jednoduché motivy, ve dvou skladbách kytara, v další klavír (i hra na struny klavíru nebo cimbál?) atd. Převážně zábavné, nápadité, dynamické, místy i tajemně atmosférické (vliv klasiky, filmové hudby?), byť jsou tu i slabší místa a občas pocit „náčrtu/nedotaženosti“ (?). Tak trochu á la Andrea Belfi, ale pestřejší, metalovější atd., teoreticky to může oslovit i příznivce Svěcení jara od Stravinského (viz název alba)? (Bandcamp)

FORGOTTEN SILENCE – Vemork Konstrukt (03/2023)
- chváleno kolegy již minule, a jo, mám k tomu sice výhrady (viz diskuze), ale taky mě to celkem baví, chvíli víc, chvíli míň, ale spíš jo, nejvíc asi třetí a poslední „trip-hopovka“. (Bandcamp)

SCOTCH ROLEX AND SHACKLETON – Death by Tickling (03/2023)
- viz kotek minule. Tribal space psychedelie s ozvěnami dubu, divno/polyrytmy, zvukově zajímavá, atmosférická, barevná – spíše v tmavších odstínech, částečně až math-nervní, částečně ambientně vyklidněná, v různém poměru, pěkný, promakaný. Mj. FFO Muslimgauze, raní Popol Vuh, Steve Reich, ale v 1. vzdáleně i Dead Can Dance, nebo v 5. Secret Chiefs 3 (Perichoresis). (Bandcamp)

Baara

THEIR DOGS WERE ASTRONAUTS – Momentum (05/2023)
- prog/djentová, instrumentální, pestrá maličkost od dvou bráchů z Rakouska. Od věcí evokujících soundtrack k ztrátě zdravého rozumu až po feelgood tracky načichlé romantikou.

Herelson

VVON DOGMA I - The Kvlt of Glitch (05/2023)
- prog, djent, trocha elektroniky a o něco víc teatrálního experimentu. ChaotH se někde vyjádřil, že složit celou desku sám znamená velkou uměleckou svobodu, ale také zodpovědnost. Výsledek určitě nezklamal, tleskám.

brutusáček

ENFORCER – Nostalgia (05/2023)
- utahanější, mám raději, když Švédi ten svůj heavy/speed valí rychleji, snad to naživo pojede.

CORPSESSED - Skeletal Grotesquer (05/2023)
- v našich končinách nastřelený finský death metal je hodně známý, umí to i z desky, ale kouzlo bude pořád naživo.

vihkav

BELL WITCH – Future’s Shadow Part 1: The Clandestine Gate (04/2023)
- sóloví Bell Witch se mi opět po době velice líbí. Udržují si smutek Stygian Bough či Longing, ovšem s trochu rituálně zaříkávající atmosférou čistého zpěvu, velice mírně odbočující do uncanny uličky. I bez Erika Moggridge si dvojice poradí s magickým zpěvem, který vás chytne za duši. Deprese je opět hmatatelná i v pohřebních growlech a Dylan svádí neskutečné pomalé harmonie. Velice vydařené dílo o jediné skladbě. Navíc si všímám, že má úplně stejnou délku jako Mirror Reaper – 1:23:15, což se u ostatních dřívějších alb neopakuje. Musím přijít na důvod.

HENGET – Beyond North Star (05/2023)
- jen z prvních dvou skladeb jsem slyšel Ensiferum, Oranssi Pazuzu, The Ocean, Immortal, Pyrrhon a určitě ještě něco dalšího. Je třeba si na takovou všehochuť trochu zvykat, ale bylo by nefér o tomto zajímavém finském debutu nešířit povědomí.

bizzaro

HYPNOS – Deathbirth (04/2023)
- Bruno po bílý a černý vráně vyhazuje novej matroš s několika i vlastními předělávkami a představují nového bicmana. Hudebně se pokračuje v nastoleném směru nablacklého smrtě a já vlastně nemám výhrad.

NEO INFERNO 262 – Pleonectic (03/2023)
- industrial black, tucka, sypec se členy Arkhon Infaustus, Hell Militia, Decline of the I, Merrimack ad. Druhá deska po 15 letech a rozhodně zajímavá deska.

Gába

CADAVORACITY - Cadavoracity (05/2023)
- nejpřehrocenější z přehrocených vydávají svou druhou deku, a to u slovenských Earsturbation records. Za poslech na jeden zátah bych uděloval bobříka sonického mučení.

NEFARIOUS CRYPT - Inhumanity EP (02/2023)
- v roce 1999 vydali borci ze Západní Jávy čtyři skladby na demu a o rok později jednu skladbu na 3-way splitku. Teď bylo vše vydáno v lepším zvukovém hávu jako EP. Skvělej old skůlovej trů BDM pro fajnšmekry!

MXL

OLA ENGLUND - The Chug project Volume 1 (04/2023)
- instrumentální sólovka jůtubové star a masterminda Feared a The Haunted ukazuje Olu tradičně ve světle kytarového řemeslníka par excellence a solidního skladatele. Progresivní melodeathová riffáž je předkládaná s naprostou samozřejmostí a lehkostí, poslouchá se to samo a k práci nebo do auta skvělý stimulátor výkonu.

LUMSK - Fremmede Toner (05/2023)
- po šestnácti letech se norská folkmetalová a progrock parádička přihlásila o své místo na slunci a mě to zase baví. Je tam jazz, feeling jakéhosi severského blues a všudypřítomná zavátá melancholie. Poetický a tradičně v norštině podaný projev nové zpěvačky Mari Klingen je příjemným překvapením, stejně jako obohacení o dříve nebývalý stálý post violoncella a samozřejmě Espenovy hrátky na piáno, hammondky a kýho víra jaké klapky ještě. V sedmi lidech jde udělat spoustu účelné parády, aniž by výsledek upadal do patetické pompéznosti.

APHONIC THRENODY - When Death Comes Again (05/2023)
- z práchnivějící Anglie k nám zavanul zápach z katafalku funeral doom a death metalového jednočlenného projektu vzývajícího tesknotu, chmury a propast zkázy. Zaujal mě již deset let starým splitem s Frowning a sympatie přetrvávají. Nic převratného se tu neděje (je to funus), ale na druhou stranu pro milovníky žánru se jedná o nadmíru uspokojující pohřební poslech.

vaněna

NILE - Amongst The Catacombs Of Nephren-Ka (1998)
- 25 let, vidím to jako dnes... Od prvních tónů naprosté uctívání. Modla. Ikona. Jedno z nejlepších a nadčasových alb death metalu. 

INCANTATION – Diabolical Conquest (1998)
- ve stejný den jako Nile vydali i Incantation nezapomenutelnou a svou nejlepší desku. Pošťák už už aby zvonil s LP reedicí v brašně.

Kuba

SCEPTIC - Internal Complexity (2005)
- 18 let stará práce, ale stejně zní pořád svěže. Záruka jménem Sceptic.

DEATH - Individual Thought Patterns (1993)
- 11 z 10.

onDRajs

ANAL STABWOUND - Reality Drips into the Mouth of Indifference (2022)
- parádní technický a řádně schizo BDM zcela v duchu poslední desky Defeated Sanity. Je fakt neuvěřitelné, že všechno má na svědomí 18letý mladíček Nikhil Talwalkar.

AddSatan

VELDUNE – s/t (09/2022)
- tohle mi loni úplně uniklo – Jamie Myers, Kevin Hufnagel, Johnny DeBlase = 3/4 Sabbath Assembly + bubeník Jeff Eber. Částečně to zní/navazuje na rock/folk polohy SA, ale jsou tu i jiné vlivy. Psych, prog, desert, noir rock, dream pop, goth, post-punk, country, folk, jazzy míchanice s lehce lynchovskou atmosférou. Je to místy trochu přímočařejší, „normálnější“, než bych rád, ale jo, to kouzlo tam pořád je a mám radost, že SA svým způsobem pokračují. (Bandcamp)

BENEDICTE MAURSETH – Hárr (2022)
- norská hardanger houslistka + hráči na vibrafon, kontrabas, perkuse, elektroniku, saxofon (Rolf-Erik Nystrøm)… a další + field recordings (ptáci – často dost zvláštní zvuky a mluvené slovo). Folk, někdy klidnější, ambientnější, divnější, jindy svižnější, seversky melodický (bez kýče/„překrásnělosti“), s vlivy jazzu, improvizace atd., zkrátka Hubro (label). Hodně pěkný, na podzim tu bude hrát. (Bandcamp)

SYLVIE COURVOISIER & MARY HALVORSON  - Searching for the Disappeared Hour (2021)
- avant-jazz klavíristka & kytaristka, obě tu hrály v rámci Zornova Marathonu. Jazzové „pidlikání“ – někdy sice nezajímavé („standardní“), většinou ale spíš jo, disharmonické, nervní, využívající různé rozšířené techniky, zvukové deformace – zvláště kytara zní místy správně vyjetě, divně. Jsou tu i klidnější, atmosféričtější až ambientní polohy, ty se mi líbí víc, v úvodní skladbě si pohrávají se Sonátou měsíčního svitu od Beethovena. A taky tu na podzim budou hrát. (Bandcamp)

vihkav

MAMALEEK – Come & See (2020)
- další krásná WTF tvorba pro mě již ikonického dua. 

BLACKFIELD – Welcome To My DNA (2011)
- pokud bych měl vyslovit poslední přání na koncertní zážitek, byla by to bez přemýšlení právě tahle kapela. Skoro všechny kolaborační alba Wilsona a Geffena ukazují naprostý nadprůměr art rocku a jeho magie. Tahle deska mezitím zvládá troufale proplouvat žánry, a to paradoxně s nejvyšší uměleckou lehkostí.

bizzaro

DYSGNOSTIC – Scar Echoes (11/2022)
- Dysgnostic mě rozsekali na pražským Transcending Obscurity festu a bavěj i z desky. Disso death, kterej rozkladem tónů neztrácí atak, valí a rozumně sype.

ORPHALIS – The Approaching Darkness (2019)
- další kapela, co mě na Transcending Obscurity festu rozbila. Orphalis sice na desce nemaj tak dobrej zvuk a ani tolik nevyznívají, ale live Němčouři nakládali technickej brutal death amerického střihu, z nějž lezli Suffo a Deeds a snad trochu Aborted. Nová deska na spadnutí!

KILLER BE KILLED - Killer Be Killed (2014)
- jedna ze smysluplných desek všemožných supergroup.

ROOT – Temple in the Underworld (1992)
- měl jsem slabou chvilku a projel si starý Růty od Templu dál a co mám říkat, tohle je deska s velkým D!