Tak na Symbols jsem se těšil opravdu moc. Adon Nin Edeleth Ador Dorath byl v českých končinách na tolik ojedinělý debut, že jsem byl opravdu moc zvědavý, jak se tato sympatická kapela popere s tou pomyslnou laťkou, kterou si sami vyšvihli hodně vysoko. V to, že by snad Ador Dorath svůj debut ještě překonali, jsem ani nedoufal. To by bylo také docela složité. Už jen proto, že teď už zhruba víme, co od AD čekat a jsme připraveni, proto to nemůže být zdaleka takový šok (v pozitivním slova smyslu) jako u debutu, kdy se najednou z ničeho nic na českém trhu objevila deska kvalitou překonávající kdejakou zahraniční metalovou „celebritu“.
Ač se to možná nemusí každému zdát, Ador Dorath jsou dle mého jednou z nejoriginálnějších kapel na české scéně a dokázali již na debutu to, co většina

kapel zkouší marně – tedy najít si svou cestičku, svůj styl a neznít tuctově. Tohle myslím Českotěšínským upřít nelze. Těžko se jejich tvorba k něčemu přirovnává. Zkrátka mají svůj zvuk, svou atmosféru a i na Symbols je hned od prvních tónů poznat, že máte tu čest s Ador Dorath. To, co nám nejvíc splynulo s jejich tvorbou, jsou bezpochyby vokály v podání křehule Lenky, které jsou samy o sobě tak charismatické a pro AD tak typické, že by bez nich z hudby vyšumělo to kouzlo a jedinečná atmosféra. To samé se však dá říct i o Ivošovi. No což, oba jmenovaní protagonisti na Symblos předvádějí přesně to, na co jsme byli zvyklí a troufám si tvrdit, že přesně to, co se od nich ze strany posluchačstva očekává a vyžaduje. Celkovou atmosférou mi přijde Symbols více zasněné a mnohem víc laděné do gotiky. Pořád jsou v hojném počtu zastoupeny melo-blackové (i když blackové?) výlevy, ale oproti debutu je jich podstatně méně a celé album je na první poslech míň „hitové“. O tom svědčí i fakt, že po prvním poslechu Symbols jsem příliš nadšený nebyl a první, co mě napadlo, bylo, že Ador Dorath sice výrazněji neodbočili ze své cesty, ale došly jim nápady a proto nevydali tak nabitou desku jako ANEAD. To jsem se však mýlil a dobře, že jsem na svůj první letmý dojem nedal a věnoval se i nadále pilnému poslouchání. Deska Symbols je podobně nabitá jako její předchůdce, akorát vše nevyplouvá až tak zřetelně na povrch (alespoň ne při prvním poslechu) a člověk se musí víc do desky ponořit. Jak jsem již říkal, i když jsem ze začátku ten dojem neměl, nyní musím konstatovat, že i na Symbols AD uchvacují nepřeberným množstvím skvělých melodií a dobrých nápadů. Nápadité a originální klávesy, suverénně zvládnuté kytary, které skutečně chrlí jeden chytlavý riff za druhým a spolu s klávesami tvoří opravdu schopný melodický základ, který produkuje do hlavy se zarývající motivy jak na běžícím páse. K tomu si připočtěte jedinečné vokální linky a celkově originální projev a atmosféru a máte novou desku AD.
Úvodní Rosa je možná z celé desky starší tvorbě nejpodobnější a nese se spíš v rychlejším tempu. Vitriol pokračuje v daném směru a opět můžeme slyšet pro AD typické aranže a klávesy, a hlavně skladbě opět vévodí úžasný zpěv Lenky (oproti jiným „operním“ pěvkyním v metalu, které mě po půl hodině poslechu začnou spíše mučit, bych Lenku vydržel poslouchat celý den). Podobně je tomu i v následující Earth a první zvolnění přichází s River, která se alespoň ze začátku nese v pomaloučkém, zasněném tempu a její základ tvoří Lenčin zpěv doprovázený klavírkem. Skladba se pozvolna rozjede, ale jen do středních temp a prezentuje na Symbols tu více „zadoomanou“ tvář AD. Možná vrchol desky přichází s Desert, která je opět pomaloučká a má krásně zasněnou náladu. Myslím, že za takovýto ploužáček by se nemuseli stydět ani třeba takoví Within Temptation či Nightwish. Asi největší „překvapení“ a skok trošku jinam představuje Mountain začínajíc netypicky znějícími klávesami a i po rozjezdu skladby je cítit lehká cyber atmoška (i projev obou zpěváků je zde dost odlišný od toho, na co jsme zvyklí a musím říct, že takováto zpestření kvituji s povděkem). Další hitovka a koncertní šleha par excellance je Balance oplývající opět skvělými vokálními linkami a svěžími melodiemi. Už mě nebaví neustále se opakovat, ale i tady je

slyšet, že u Ador Dorath tvoří zpěvy 50% úspěchu. Limits a Nin E pokraču-jí v rych-lejším tempu a bonu-sovka Island je svou náladou a atmosférou (stejně jako u Mountain) trošku jinde než zbytek desky, ale každopádně vkusné outro a myslím, že příjemná tečka za téměř 45 minutami, které ve společnosti AD rozhodně promarněné nebyly.
P.S.: Na závěr tedy musím konstatovat, že AD si svůj vysoký standard udrželi a přestože ANEAD je mi asi přeci jen o trošku milejší, pořád je Symbols albem, které směle může konkurovat zahraničním kapelám a co se invence a nápadů týče, takovýchto nahrávek by bylo potřeba víc.