Nahrávku Sumerian Tombs mi zcela adresně a na sobě nezávisle doporučily dva zdroje asi ve stylu „je to blbost, ale tobě se to bude líbit.“ A měli v podstatě pravdu.

Sumerian Tombs vsadili na moderní komprimovaný zvuk, s ničím se moc nepárali a nasypali riffy jeden za druhým. Vyšlo z toho album jako z učebnice, které ovšem na svou šablonovitost a docela umělý zvuk taky dojíždí.

V různých poměrech staví svůj melodický a silný black metal z těchto materiálů: epické melodie s podkresy samplů, blasty, zatěžkané pasáže s rituálními („tribal“) bicími a hypnotické včelíny zhruba na půl cesty mezi Hate Forest a Darkthrone. Všechny tyto stavební jednotky mají svou kvalitu. Úplně nemůžu pochválit vokál, který zní hodně genericky, je (zase) zbytečně nahlas a i ty útržky textů, kterým rozumím, působí jako přehlídka klišé.

Už první dva songy nám ve zkratce ukážou všechno, co se z těchto cihliček dá postavit, a po jejich poslechu taky budete mít jasno, jestli se vám tenhle domek líbí, nebo jako chatrná kůlnička padá s první větříkem. Zbytek alba je už v podstatě jen to samé s malými obměnami. Tu se (v The Key) objeví zajímavější orientální riff, jinde (poslední) zase gradace nabídne drobný, ale důležitý posun ke kvalitě.

Z mého pohledu je to celé až příliš odtažité a akademické. Kdyby zahrozil nějaký pořádně agresivní výjezd, nebylo by to ke škodě. Zkrátka chybí nějaký výrazný poznávací prvek.

Překvapuje mě, že tento materiál vydali Ván Records, ale ruku na srdce, s tím, jak německé vydavatelství vyrostlo a rozšířilo rastr svých edičních aktivit, nějakou velkou zárukou kvality už není. Nebo to řeknu ještě přesněji – rozumná míra kvality a po všech stránkách poctivé zpracování je zaručeno. Originalita naopak úpí skrčená někde v rohu.