Autor: 91 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Grindstone

SHINING - Grindstone

Předně – Norsko je malá země, Oslo je malé město, všech 600.000 obyvatel vystudovalo hudební konzervatoř, zná se navzájem a zdálo by se, že snad každý s každým… hraje nebo hrál..:) Místní scéna je i proto plná zdatných muzikantů a to nejen blackových, jak by „drsný“ rocker mohl podlehnout matení, však i jazzových a porůznu všestranných.

Právě tady se dali dohromady Shining. Parta mladých lidí v čele s multiinstrumentalistou JØrgenem Munkebym. Ten byl už v roce 1996 členemJaga Jazzist (bylo mu tehdy 16!!) a pár let s nimi pobyl. Hraje nebo hostuje ještě v několika kapelách, píše hudbu pro film, divadlo a tanec. Hudební záběr nemá vyhraněný a to se projevuje i v tvorbě Shining. Bubeník Torstein Lofthus je jeden z nejvytíženějších Norských bubeníků na živá vystoupení. Morten StrØm hrál na basu s nespočtem hudebníků a Andreas Schei (jak jinak) stál u zrodu Jaga Jazist. Za sebou mají nyní již čtyři alba: Where the Ragged People Go (BP, 2001), Sweet Shanghai Devil (Jazzband, 2003), In the Kingdom of Kitsch You Will Be a Monster (Rune Grammofon, 2005) a Grindstone (Rune Grammofon, 2007). Na počátku inklinovali více k jazzu, poslední dvě alba však již ztratila otěže jedné hudební škatulky a osvícení tak konečně rozpínají křídla do proudů široké progrese.

Říkám si, nebylo náhodou Twin Peaks ne Kanadské, ale v Norsku? Neasi:)) Album Grindstone je proměnlivé. Ne kvalitou, ta se drží. S tvary se vyplatí pracovat! Nejdříve jsem sám sebe zmátl, přiznám se, že jsem doposud s tvorbou Shining neměl tu čest. Zmatení pramenilo z neznalosti. Prostě jsem nečekal cosi jako nedávno doposlouchanou Hellu nebo podivné Faith No More! O to milejší překvapení přinášely další tóny více a více. Jako mravenečci přináší jehličku k jehličce na stavbu mraveniště, Shining roste a roste s každým poslechem.

Hned první In the Kingdom of Kitsch You Will Be a Monster mě pomalinku začala vyvádět z omylu! Žádné intro. Břinčivá basa a zvuk evokující chvílemi opravdu Faith No More, se s ladností přenese do pozvolné pasáže s ničením španělky (ne ženy, ale kytary :) - basa sjíždí stupnice, epický motiv, příčná flétna, pouťové trilčení klávesek. Uhhh!! A najednou to dostane formu ala Rush! Troufalost! Ne ta po poměrně rozsáhlém úvodu (který je asi nutný, protože přesně vystihne všehomíra Shining) teprve přijde.. Úderka Winterreise klaunovitě naběhne do žil. To je mazec! Hezký výlet na heroinu, že?! Klauniáda, black, téma z Propasti, black… Bylo kakofonie málo? Trojka Stalemate Longan Runner se „trochu“ rozbila. Zdání ale (ne)klame :) Forma je perfektní a celkově navozuje chvilkový pocit dekadence. Tedy pokud jste citlivější jedinci neb alespoň trochu na drogách.. Antisólo, prog vyhrávka. Po gradujících eskapádách přijde ukolébavka se spinetem. Po chvilce usněme klidným spánkem (To Be Proud of Crystals is to Live Again)... ve snech se tu zjeví groteskní obrazy našich životů. Hlas se zkreslí a vyšumí.. Moonchild Mindgames. Ráno zazvoní budík a jen několik sekund máme na uvědomění si, opět začíná krize! Zaspal jsem… ohh… The Red Room mi asi nejvíc ze všeho připomíná právě takovéto pochody v mysli pracovně vytíženého člověka před zhroucením. Nádherně roztěkaná. Bručící saxík občas zakřičí. Asa Nisi Masa už je pohled přímo do bláznova mozku. (Poněkud volná forma – začátek trochu „free-jazzující“) A komu kape na maják? Nepřirozeně zkreslené hlasy doktorů a po chvilce si s Vaším tělem začnou povídat injekční stříkačky! Haha, byl to jen sen, vždyť jsem stále připoután na lůžku! Haha.. (Ta melodie ala hrací skříňka) Únava si opět sedá na víčka (To Be Proud of Crystals is to Live Again) a při tanci injekčních stříkaček se pomalinku dostávám do říše snů. Psalm si se mnou zase mile povídá :) Jeho zkreslený hlas se objevuje a ztrácí, aby znovu gradoval se zádumčivou basou, vyklidněnými klávesami a přenádherným ženským operním zpěvem. Tady už Osvícení vyloženě manipuluje! Jako každého člověka vždy dostihne jeho minulost, gradující střed písně děsí: „Co přijde?“ Vinyl se na chvilku zadrhne - hlavní motiv s ženou v čele dokoná dílo zkázy! „A co tu máme dále pane Morse,“ ptám se. „Inu dáme si bacha.“ (Tedy lépe řečeno Bacha) V morseovce -... .- -.-. .... Poté co odezní pitoreskní souzvučí, pátrejme v paměti. Odkud to znám? Sám bych na to nepřišel.. 1:4:9 = ohlášení nálezu černého monolitu v nepřekonaném sci-fi 2001: A Space Odyssey. Zdánlivě neslučitelné předchozí řádky dostávají tvarů antihmoty free jazzu. Poslední Fight Dusk with Dawn šamansky nastoupí. Z historie se stává současnost a Shining skládá poslední střípky dokonalé mozaiky. Saxofónek v palbě bicích. Vazbení kytar. Skreče. Efekty. Jazz (?). Připadám si jako rozbitej CD přehrávač na Voyageru, co si z přehrávání toho zatraceného jediného CD přivodil stav roztříštěné osobnosti (tříštící se dozvukování). Bláznivý letí osamělý vesmírem. Kdyby alespoň nejel na heroinu.. Může bojovat úsvit se svítáním?? Konec má zůstat nevyřčený. Odvádí pozornost od konstruktivních my….š..l.e.n…e..k…. [došel proud]

Nudíte se? Pořiďte si… ale vlastně to nechám na Vás..
Pořiďte si třeba Apollo13!

Album pracuje spíše na kvalitách, ne na vyloženě hitových ambicích. Soukolí šlape namazáno především skladatelským umem. Citlivostí a podivnou severskou niterností. Shining se občas pohybuje na samé hraně hudby a kakofonie - no, nechat si zajet tuhle jehlu hluboko do žíly vyžaduje celkem slušnou dávku trpělivosti.

Skladby nepostrádají tu pravou špetku nadsázky, klaunovitosti v jinak vyvážených ingrediencích avantgardy, progresivního cítění hudby, návraty (trochu destruktivní) ke klasice, moderní elektroniku, pompéznost, stín temného kovu, příklon k budoucnosti, nesou se nelimitovaným jazzem, mlživostí (otevřený konec) s citem mistra kuchaře. Převládá spíše instrumentální složka, vokálů je poskrovnu. Jednotlivé nástroje jsou zvládnuté bravurně, práce se zvukem zaslouží pochvalu. Prostě: moderní art/prog/jazz/metal/rockové album. Co se mělo zahrát se zahrálo (+ překvápka navíc), co se mělo napsat se napsalo..

Musím se omluvit asi ještě nedokážu jednotlivé fragmenty této desky poslepovat v pochopitelný celek, jistotu ale mám, stihl jsem si ji svým způsobem zamilovat (snad je to tou formou - tak nějak neurčitě).

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Shining, metal, jazz, progressive rock

aktuálně

diskuze