Ačkoliv je Deformity Adrift pro Nightmarer dlouhohrající debut, hudební kořeny tu sahají hluboko do německé půdy. Jsou tu totiž lidi z War From a Harlots Mouth a The Ocean, ale nenech se mýlit – nejde o žádnou hardcoŕovou matiku nebo sludgeový bahno, mastí se zatěžkanej, disharmonickej death metal. Možná si říkáš ‚ach, to se zase nějaký alternativci snaží ukázat pravověrnejm uctívačům smrti, jak by se ten jejich žánr měl hrát.‘ Obavy chápu, taky jsem je měl, ale v tomhle případě jsou naštěstí lichý. Nightmarer k žánru přistupujou s láskou a pokorou a sází hlavně na prověřený ingredience – zatěžkaný riffy, budování atmosféry někde mezi Deathspell Omega a Gorguts a dusavou rytmiku. Ty jen výjimečně doplní nějaká ta zběsilejší rytmická rozhazovačka.

Víra v kov smrti a ohýbání harmonií budiž prokázána, paroháč je pozvednut, koutky rtů jdou dolů. A tak zůstává otázka, zda Nightmarer v rámci pravověrnějšího pojetí žánru mají čím zaujmout. Znovu odpovídám ano, ale tady už jsem trochu opatrnější. Deformity Adrift sází na postupy, který už jsi určitě slyšel, ale zasazuje je do novýho kontextu. Atmosférický riffy Gorguts a disharmo rozklady Deathspell Omega tu dostávaj až překvapivě přímočarou, dusavou podobu. Rytmika sází hlavně na industriální marše, přiráží se na každou těžkou dobu, struny jsou hutně podlazený, leze z toho zlověstnej pochod armády pod taktovkou diktátora. Rouhání je fajn, odlištěná zloba lepší, ale hlavní je posluchače zadupat do země.

A to se Nightmarer daří, ačkoliv za cenu určitý monotónnosti – jede se výhradně ve středním tempu, tlak po většinu času nepolevuje (ale ani negraduje, tedy s výjimkou Taufbefehl, kde je to pochodový tempo krásně přehrocený), a tak se věci občas začnou trochu slévat. To je určitě uměleckej záměr, ale ten nemusí být každýmu po chuti. Já Deformity Adrift beru hlavně jako možnost si udělat pěknou díru do hlavy a v tomhle případě určitou jednotvárnost, stejně jako třeba u Meshuggah, aktivně vyžaduju. Navíc se to celý vejde do půlhodinky, takže na nudu vlastně ani čas není.

Další názory redakce

mIZZY > hodně hutný disonatní death. Skřípe to solidně, sype taky, ale k tomu to je i podloženo pomalými sludge riffy s dobrou atmosférou. Za mě super, asi mě to baví i více než hodně opěvovaní Mithridatum.

sicky > math-disso-death metal tvrďárna. Třetí deska a opět neurazí/nenadchne, ovšem k topu pořád něco chybí.

brutusáček > nejhranější deska května a dost možná nejhranější deska letos vůbec. Pomalejší-spíš střední tempo dá vzpomenout na Minus the Herd. Nicméně tady větší kakofonie s mohutnější zvuk. Zase paradoxně mě nejvíc štěpí přímočará Taufbefehl. Každopádně po dlouhé době math, co mi sedl do noty. Aspirant do desky roku.

bizzaro > Nightmarer jsou logický vyústění toho, s čím část týhle sestavy kdysi přišla v Harlotech, jen v disso zvuku. Je to nagroovovaný, dá se říct, že to má i rozložený breakdowny, což muziku hází hodně do atmosférična. Disonantní deathcore? Blackened deathcore? Prostě disonantní metal a společným tourkem s Humanity’s Last Breath bych nepohrdl.

MXL > Allstars band činovníků z Conquering Dystopia, Krallice, The Ocean Collective či bývalého zpěváka Gigan je i napodruhé něco jako génius průměrnosti. Všechno je naprosto v pořádku a nemám výtek - sound, instrumentace, songwriting. Ale jak to zapnu, tak to skončí. Chybí mi ještě malý krůček navíc a bylo by to eňo-ňuňo.