Autor: 100 Uživatelé: 86 Tvé hodnocení: hodnoť
Baromantika

LENKA DUSILOVÁ - Baromantika

Muzika Dusilové je dávno jinde. Vlastně vše při novém, ostatně jak jsme si u jejích alb již zvykli. Album na první poslech působí jako indie-folk, ale zcela jistě jím není. Něžné závany elektroniky a maximální využití akustických nástrojů dodávají desce jiný rozměr. Lehká, stravitelná a přitom neskutečně úžasná na chuť. Jediný problém bude mít Lenka v tom, jak tuhle nádheru v budoucnu překonat.

Lenka DusilováMožná budu nařčen (a nebude to poprvé), že na víceméně rock/metal webzine tahám dříví poněkud z jiného lesa, ale nemohu jinak. Novinka Lenky Dusilové je totiž událost, na kterou musím upozornit. A nejde jen o to, že Baromantika je album, které boří hranice stylů. Jeho hlavní kouzlo je v podání samotné interpretky.

Když u nás naříkáme, že nemáme vlastní Amy Winehouse, PJ Harvey a další osobnosti, stačí se dobře rozhlédnout. Ono nestačí slintat nad zrůdnostmi, které vyprodukuje každý rok ohavnost typu Superstar, nebo Česko hledá (anti)talent... Zlato máme doma, stačí se rozhlédnout.

Určitě se ale mnozí budou ptát, PROČ dávám ve finále tomuto albu tak vysoké hodnocení. Budu oponovat tím, že Baromantika je jako skvělá večeře v luxusním podniku. Připravená z těch nejlepších ingrediencí. Lehká, stravitelná a přitom neskutečně úžasná na chuť. A na talíři vypadá jako umělecké dílo. Nerozumíte?

Lenka DusilováTotiž. Sestava, kterou Lenka léty budovala, tvoří jedno muzikantské eso vedle druhého. A to jsou ingredience, které je potřeba pro přípravu každé delikatesy. Luxusním podnikem pak není nic menšího než studio SONO s Pavlem Karlíkem a Milanem Cimfem. Průzračně křišťálový zvuk, kde je slyšet každý špendlík, ten chtěně i nechtěně upadlý - práce zvukařů byla odvedena precizně, bez ní by byla Baromantika poloviční zážitek.

Muzika samotné Dusilové je dávno jinde než v jejích počátcích lemovaných třeba spoluprácí s Davidem Kollerem. Už neuslyšíte ani náznak z dob Sluníčka, možná lehce „zavoní“ odér z alba Pusy. Jinak ale vše při novém, ostatně jak jsme si u jejích alb již zvykli.

Mám za to, že rozhodně nejvíce Lence prospěla spolupráce s Čechomorem. Alespoň co se týká pěvecké techniky. Když budeme vnímat čistě její projev (např. závěrečná a zcela bezkonkurenční Kontrapunk), v dokonalé symbióze s úžasnou muzikou jsme jednoznačně u jejího nejlepšího počinu. Baromantika je ale kouzelná i v dalších aspektech. Neméně důležitý je i fakt, že album působí na první poslech jako indie-folk, ale zcela jistě jím není. Něžné závany elektroniky a maximální využití akustických nástrojů dodávají desce další rozměr. To je příklad titulní skladby, která by se neztratila na obou scénách. Právě úvodní song vás ohromí svou jednoduchostí a silou zároveň…běhá z něj skutečně mráz po zádech! Ale to by se vám mělo stávat i dále, neboť druhá věc se jmenuje Mrazy, které mi asi nejvíce evokují předchozí kolekci Mezi světy. Originální, dotažená do posledního šroubku. Zde vidno, jak málo stačí k tomu, udělat perfektní atmosféru. Bicí, klavír a zpěv…čistá studánka plná emocí.
Texty jsou pak kapitola sama pro sebe.
 
„Moje milá má všechny přednosti vody,
průzračný úsměv, plynulý pohyb.
Hlas čistý a krůpějově zpěvný.“
(Ukázka ze songu Moje milá má všechny přednosti vody jakoby dokládal, jak celé album zní.) 
 
Samotní hosté pak nahrávku doslova ošperkují výkony, jaké se slýchají jen párkrát do roka. Ať už je to Dorota Bárová z Tara Fuki (Wspomnienie), Ema Ditrichová (Mrazy), Václav Bartoš z FruFru (Luna), nebo Justin Lavash v Brother. Každý z nich pomohl Lenka Dusilovánahrávce vyrůst do krásy a dotvořit tohle dílo k dokonalosti.

Neodpustím si však poznámku k mé nejoblíbenější skladbě z celého alba, Valerie. Ta nejlépe dokazuje, jak moc se od dob, kdy zpěvačku někdo „táhl“, změnilo. Dávno tomu. Dokázala kolem sebe vytvořit tým, jenž dokáže hravě splnit její nároky a nahrát TO, co ona sama vyžaduje. A to je případ výše uvedeného songu. Chcete dubstep? Chcete Portishead po česku, s Lenkou za mikrofonem? Prosím, máte je mít. A není to jen Valerie, jsou to Ptáci a vlastně každá věc sama o sobě. Najdete tady od každého něco a přitom všechno.
 
„Kdosi se nad tebou smiluje,
a dá ti pistoli k hlavě.
Kdosi se s tebou miluje,
na struny nervózně hraje.

Připouštíš hluboké omyly,
je to tak cítit z tvých boků.
Cestou z květiny na květinu,
Svezu tě divokou řekou.

V soumraku divoké krajiny,
otevři minulost svoji.
V nečisté kalné hlubině,
objevíš povahu dvojí.“
(píseň Smiluje)
 
Lenka DusilováJe úplně jedno, komu je novinka Lenky Dusilové určena. Ve své podstatě se jedná o desku, která bude mít posluchače od 16 do 60 let. Ale bude to rozhodně posluchač vnímavý, možná lehce romanticky založený, každopádně milovník muziky jako takové. Jako třešničku na dortu pak dostane čistý, nezkažený hlas, nenásilně propojený s krásnou muzikou.

Celá Baromantika je navíc stylově zabalena, doplněna pěkným bookletem a fotkami, jež neruší a spojují vše dohromady. A samotná Lenka? Z malého, ošklivého káčátka vyrostla krásná, sebevědomá a osobitá dáma české muziky. A pokud zde hovořím o muzice, jedná se zde o muziku s velkým „em“. Jediný problém bude mít Lenka v tom, jak tuhle nádheru v budoucnu překonat.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Lenka Dusilová, alternative, alternative rock, acoustic, experimental, electronic, baroque

aktuálně

diskuze