Přechozí album (rádoby) tajuplné entity jménem Chthonic Cult se jmenovalo Am the Scourge of Eternity a před sedmi lety nabídlo posluchači čtyři monstrózně dlouhé a nudné skladby. Věru nic, co bych si chtěl připomínat. Novinka jich s jinou, ale stále polsko-německou sestavou nabídne hned dvakrát tolik v prakticky stejné celkové stopáži. Naštěstí jsou skladby alespoň trochu rozumněji složené, a ačkoli se od doom metalu vzdálili o něco dále, výsledek není o moc lepší.

Nesmím, a to pod trestem, zapomenout zmínit, že členem Chthonic Cult (kytary a vokál pod přezdívkou Hyperborean) je Njord z Dark Fury – a nechci a nebudu se teď detailně zaplétat do toho, kde je ještě v této době aktivní a kde už ne, – takže tady velký alert pro inkvizici, aby se neumazala poslechem. Pro nás ostatní o jeden malý důvod proč o trošku snížit vstřícný předběžný postoj k materiálu. Navíc mám dojem, že NS orientace bude ten hlavní důvod, proč kapela vydává na Iron Bonehead. Na rozdíl od mnoha stájových souputníků, umí členové CC trochu víc hrát, a právě to je vlastně možná úplně pohřbívá. Místo roztomilé a svébytné neohrabanosti a maximálního nasazení jsou jejich riffy sice poměrně slušné, dobře zahrané, ale taky impotentní.

Asi nejvíc mi sound kapely připomíná vykastrované Blephegor. Těch několik silnějších momentů, kdy se jim podaří z anonymního zvuku vytřískat (In the Seventh Hour, The Hunt of the Light-Bearer) jakousi nadstavbu, už album nevytrhne. Vokál je tu zase jednou neúměrně nahoře, ale budiž, pochopím to, protože kromě něj už toho vlastně není moc k poslechu. Jedna z nejsmutnějších nahrávek letošního roku. Není ani tak technicky slabá, jako spíš skladatelsky impotentní.