Autor: 83 Uživatelé: 84 Tvé hodnocení: hodnoť
w^w^^w^w

CAR BOMB - w^w^^w^w

Posun je od Centralia citelnej, ale bohužel spíš do konvenčnějších směrů. Od sevřenejch skladeb o několika nápadech zaměřenejch na tlak a experiment se přesouváme k módnějším mathcorovejm trendům. Co ale dělá z w^w^^w^w víc než obyčejnou desku, je právě hravá, nekorektní dekonstrukce zavedenejch žánrovejch postupů, kdy konvence systematicky rozebírá na šroubky.

Car Bomb - w^w^^w^w bannerCar Bomb se do hudebního podvědomí zapsali se svým debutem v roce 2007. Zamotaný rytmy, neurotický kytarový výboje, hysterickej vokál, to měla společný většina mathcorovejch kapel nejen tý doby a většina u toho taky končila bez větší přidaný hodnoty. Centralia ale nabízela o hodně víc – na mathcore netypicky sevřený skladby, pár motivů postupně změněnejch k nepoznání krz drobný rytmický a harmonický změny. Masivní groove nabourávanej výjezdama kytar po zohejbaný vertikále. Pattonovský vokální šapitó s perfektním frázováním (do detailů zachází Ondrajs v recenzi).

Car Bomb

Výstřel do tmy a pak dlouhý ticho. Až nedávno se ke mně donesla zpráva, že se chystá novinka, pak název, pak obal. w^w^^w^w a psychedelickej kaleidoskop rozehranej do zářivě zvracivejch barev. Experiment, neznámo, nečekám nic míň a právě proto přichází lehký zklamání – posun je od minulý desky citelnej, ale bohužel spíš do konvenčnějších směrů. Od sevřenejch skladeb o několika nápadech zaměřenejch na tlak a experiment se přesouváme k módnějším mathcorovejm trendům. To znamená k větší komplexitě a rozmanitosti, anebo ošklivěji, k většímu honění hmatníků a rozbředlosti. Moc nepřidá ani tuctová zvuková práce Duplantiera z Gojiry – oproti Centralii zvuk ztratil řezavost, vzteklost na úkor bombasticky otupenejch hran. A nakonec, vypadly bohužel i drobný detaily, který sem si na Centralii zamiloval – nenadálý elektronický vsuvky, vycinkáváný bicí a kreativní využití stoptimů.

Ale abych se v tom zklamání moc neutápěl. w^w^^w^w je pořád o třídu lepší než mathcorový desky, který jsem poslední dobou měl možnost slyšet (Tony Danza, Rolo Tomassi). Ačkoliv písničky jsou tentokrát trošku rozbředlejší (s výjimkou přímočarýho úvodního nakopáváku The Sentinel, ze kterýho cejtím třeba starý Textures), Car Bomb pořád nejsou, co se skladatelskýho umu týče, žádný břídilové – k náhodně poskládanejm patlanicím maj i ty nejdelší, nejepičtější skladby daleko. Ani tradiční rukopis Car Bomb se neztrácí – celá deska je pořád těžká zkouška nervový soustavy, ať už díky rytmickejm hádankám, typicky nepříjemnejm kytarovejm pískačkám nebo psychopatickýmu vokálu nafrázovanýmu s milisekundovou přesností.

Car BombAle to co dělá z w^w^^w^w víc než obyčejnou desku, je hlavně hravá, nekorektní dekonstrukce zavedenejch žánrovejch postupů. Ta je ještě dotaženější než na Centralii – začíná se poměrně obyčejným „džn džn“ riffem, ve kterým matně cejtíš lichost, předrážku. Postupně se ale riff ohejbá přes struny až někam za hlavy kytar, místo vyvrcholení leptaj paličky breakdown do amorfních tvarů, jako když přefoukneš žvejkačku do nádorovitý bubliny, aby pak praskla v grindovým útěku nebo skřípavejch kytarovejch pavučinách. Anebo celej tenhle proces vydávit, obrátit naruby – bublina proti-praská, vyfukuje se, aby ti v puse zůstal poměrně jednoduchej, stravitelnej nápad slepenej z nestravitelnejch, komplexních částí.

S celkovým hodnocením týhle desky je to pro mě zatím dost těžký. Pořád ještě převládá lehký zklamání, ale to jde ruku v ruce s vysokýma očekáváníma. Je potřeba ocenit, že Car Bomb nestojej na místě a zvládli vytvořit novej funkční koncept desky. Ten sice není tak originální jako na Centralii, ale konvenčnější je jenom proto, že konvence systematicky rozebírá na šroubky.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 8 out of 10.

Car BombNewyorští psychopati CAR BOMB jsou po pěti letech zpět a opět přinášejí dávku hudebním zvyklostem se vymykajícího mathcoru. Oproti předchozí desce Centralia, které byla mj. opravdu úlet par excellence, je novinka možná o něco usazenější, pomalejší a klade větší důraz na riff a kompozici, ovšem, a to je třeba zdůraznit, CAR BOMB stále operují v místech, kam se většina průměrných nikdy nedostane.

Kombinace metalové „meshu“ matematiky a hardcorové zběsilosti je v jejich podání stále jaksepatří brutální a divoká, ale zároveň tentokrát i více technicky náročná. Mám-li být konkrétnější, tak album w^w^^w^w má spíše blíž k přesnosti a technice THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA či MESHUGGAH, než k dravé zběsilosti CONVERGE. Ovšem ledacos napoví i hostování J. Duplantiera z francouzských GOJIRA, jejichž inspirace je vzadu také občas slyšet.

Předností CAR BOMB bezesporu je, že dokáží do svých skladeb promítnout skutečné šílenství, ovšem stále přitom zůstávají dostatečně „hudební“. Dle mého jim nejde ani tak o to, ač to na první dojem tak nemusí vypadat, vyprodukovat prvoplánově chaos, jako spíš vystavět z nestandardních riffů a rytmů nestandardní skladby. To se jim skutečně daří, a jestli si myslíte, že v disciplíně zvané „math-meshu“ riffování již bylo vymyšleno vše, tak po slechnutí této fošny nejspíš zjistíte, že je stále ještě kam jít. Větří-li však v souvislosti s „meshu“ riffy někdo djent, tak ať na něj rychle zapomene. CAR BOMB jsou jednak jinde zvukem a ani stavba skladeb a jejich provedení není tolik djentově chladné. Kapela má v sobě stále žhavou hardcore jiskru, díky které působí album živelným a nespoutaným dojmem.

Můžete samozřejmě namítnout, že sekanému, mimorytmickému riffování se v současnosti věnují stovky kapel, málokterá z nich má ovšem takovou invenci a instrumentální schopnosti, aby dokázala věci dotáhnout do takovéto krajnosti. Osobitost CAR BOMB ale nespočívá jen v kytarách. Je pravda, že ty jsou luxusní a třeba riffy v Lower the Blade či Garrucha jsou opravdová podivuhodnost, ale bez daného vokálu a bicích by celkové dílo zdaleka nebylo takto „jiné“. Bicí jsou totiž stejný úlet jako kytary a frontmanovo úsečné frázování občas proložené nečekaným výletem do výšek je taktéž jedinečné.

Car Bomb

Jak již bylo řečeno v úvodu, novinka je proti minulému albu usazenější, valivější, což dle mého určitě není na škodu, ale je i výrazně delší, což už je trochu problematické. Kapela tentokrát namísto krátkého a úderného útoku, přináší 55 minut těžkého masakru, jehož tíhu není jednoduché vydržet. Při takovéto stopáži by to však chtělo nějaké výkyvy v intenzitě, zklidnění, gradaci, změnu, aby dílo bylo lépe stravitelné. Těch pár vteřin zvolnění v Magic Bullet je prostě málo.

Z hlediska daného a spřízněných žánrů se jedná stále o nadprůměrný matroš, nicméně, jak se říká, méně bývá někdy více. První půlhodina je bezesporu super, svěží, neokoukaná, ale po čtyřiceti, padesáti minutách tohoto druhu arytmické sekanice, kdy kapela tlačí neustále do plných, se díky nízké rozmanitosti alba cítím vyčerpaný a nadšení chtě nechtě upadá. Být tak album o patnáct minut kratší, bylo by hodnocení určitě vyšší.

Celé w^w^^w^w zde k poslechu.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Car Bomb, mathcore, math metal, progressive, experimental

aktuálně

diskuze