GOJIRA - L'Enfant Sauvage

recenze
GIANNI
Hodnocení:
9

Gojira sice nepřišla s žádným experimentem, ale oproti předcházejícím opět nahrála trochu odlišnou desku, která nese všechno: agresi, sílu, údernost, emoce i skvělý zpěv. Řveme nadšením.

GojiraGojira je po čtyřech letech zpět a asi nebudu jedinej, kdo je z toho tak trochu úplně mimo. Vydání tohohle kotouče považuju za svojí velkou událost, při který všechny ostatní záležitosti házím za hlavu a soustřeďuju se jen a jen na hudbu těchto Francouzů. S velkým očekáváním přichází ale také velké obavy, protože nic není jistota, což v hudební branži v poslední době je snad i pravidlo. A od Gojiry očekávám něco víc než jen průměr. Nechci bejt spokojenej. Já chci řvát radostí. A zatím jsem u každý fošny od téhle bandy radostí přímo ječel. Jak je na tom novinka, která nese název L'Enfant Sauvage?

Deska startuje energickou náloží jménem Explosia, která okamžitě ukazuje Gojiru v tom světle, ve kterém jí spousta z nás zná. Typický rukopis a riffy, ale žádná průměrnost či nějaké opakování. Takhle výborně chytlavou písničku pánové dlouho nenapsali a zvlášť chci vyzdvihnout druhou půlku skladby, která je napěchovaná nádhernou atmosférou, která celá hezky graduje. Deska dál plyne krásně svižně tak, jak je u Gojiry zvykem, a u tohohle počinu, řekl bych, víc přímočaře než u předchozí The Way of All Flesh. Jemnou kytarovou syrovostí a strukturou skladeb se trochu podobá nepřekonatelnému opusu From Mars to Sirius, ale to malinko předbíhám dopředu, takže se trochu vrátím k samotným skladbám.

Gojira - Mario DuplantierThe Axe ukazuje cit Francouzů pro melodii a zpěvné refrény, což vlastně není ani tak nějak nic nového, ale přijde mi, že tuhle složku domákli a vypilovali zase o něco víc. A najde se toho mnohem víc, co se podařilo vyparádit. Především riffy a celkový kytarový feeling, což člověka trkne už po čtyřech skladbách. Gojira je stále agresivní, ale na téhle desce se snaží, podle mě, trochu brnkat na tu emotivnější strunu. Jakoby nám chtěli prostřednictvím samotných instrumentů převyprávět nějaký příběh. A myslím, že tohle se jim daří sakra výborně! Po intermezzu The Wild Healer nám pánové z Bayonne ve skladbě Planned Obsolescence připomínají, že taky umí vcelku obstojně sypat a že rytmická složka je jejich silnou stránkou. Mario Duplantier je výborný technický hráč, který se zbytečně nepředvádí a jeho styl hraní je přímočarý, leč úderný, přesný a nejeden Čech by řekl „že to sedí jak prdel na hrnec.“

S Mouth of Kala jsme se už přehoupli do druhý půlky dílka a právě zde se odehrává to nejhezčí a nejzajímavější z celé desky. Zde se na onu emotivní strunu brnká, hladí… ale taky mocně řeže! Melodie a cit pro určitou atmosféru a tajemno je u Gojiry desku od desky zásadnější a tady to je setsakramentsky znát, přitom slova vkus a jednoduchost nejsou u týhle bandy sprostá slova. Song Pain is a Master je díky svému začátku výletem do post-rockových sfér s patřičným nádechem...no dejme tomu...intimity, aby následně mohlo propuknout riffové a bubenické běsnění, které přerušuje zpěvný refrén podobný začátku. Vše dohromady to funguje náramně, stejně tak jako následující Born in Winter, melancholicky naladěná skladba. Stejně tak jako kdysi rockoví a metaloví velikáni skládali balady, i Gojira složila svou, jen hodně po svém a se svým pohledem na hudbu. Celé dílo uzavírá The Fall, která se valí jako balvan - sice pomalu, ale s mohutnou energií. S energií, která je na tomhle albu všudypřítomná a nejde jí necítit. Od začátku, až do konce.

GojiraMyslím, že rozepisovat se o zvuku nahrávky nemá moc cenu. Svojí laťku kvality si Gojira udržela, možná zase malinko posunula nahoru, takže čekejte hlavně mohutné bicí, basu a super zvuk kytary, který se mně osobně hrozně líbí a myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co lze slyšet.

Závěrečné hodnocení? Když to tak po sobě čtu, chválím opravdu hodně a nejsem sám, kdo si myslí, že je za co. Malinko mě mrzí, že Gojira nepřišla s nějakým lehčím experimentem, nějakou zajímavostí, která by tuhle fošnu posunula ještě o kus výš, nicméně Gojira oproti předcházejícím opět nahrála trochu odlišnou desku a já doufám, že v tohle trendu bude pokračovat i v budoucnu. Jsem velice spokojenej a hlavně nadšenej! Řvu radostí!

Vložit komentář

bizzaro - 10.07.13 16:26:12
slyseli jste ty dve bonusovy skladby? u This Emptiness nechapu, ze se nedostala na desku - fantasticka vec, a My Last Creation taky neni zadnej prebytek - ma docela takovej panterovskej feel v tom hutnym riffu a rozhodne je to vec, ktera na Sauvage "chybi". poctivy songy, zadny zbytecny bonusy a k tomu jeste dývko, zejo. mnam.
DW - 27.07.12 19:36:42
ty vole sou to Frantíci, co chcete..
GIANNI - 27.07.12 19:26:43
www.gojira-music.com/news/item/82-free-randy-blythe olol
a já si myslel, že zrovna k tomuhle se nějakym způsobem vyjadřovat nebudou...a oni rovnou takhle
Stana - 01.07.12 23:08:08
Píšu to s těžkým srdcem, ale prvních pár poslechů zatím nic moc:(
bros - 29.06.12 00:09:14
Já většinou desky Gojira vstřebávám celkem dlouho, tohle zatím dobrý, ale osobně tomu musím dát víc času.
LordSnape - 28.06.12 12:45:11
Mně tam chybí moment překvapení a celkově nějaké zásadnější zamotané rify. Je to dobré, ale starší alba byly lepší.
D. - 28.06.12 12:10:25
kotek: .-DD ja myslim ze ve svym zanru je to dobry a chapu to hodnoceni. me se tam libi par momentu, ale osobne me to taky nedostava.
kotek - 28.06.12 00:33:07
tak definitivne, nuda, sucho, umelotina, fakt neberu
shogun - 27.06.12 12:48:51
Doma ať si každej dělá co chce :D
Střap - 27.06.12 11:31:55
Ale já nechci, aby Gožirka vyprodávala stadiony! Ta kapela patří do klubů.
Ve Francii není úplně pravda.
shogun - 27.06.12 11:26:54
Ale já nechci, aby Gožirka vyprodávala stadiony! Ta kapela patří do klubů.
Crust - 27.06.12 00:29:59
stadiony dneska nevyprodaj ani mnohem pristupnejsi kapely...nerikam, ze by na to nemeli, treba riffy jsou celkem dost silny, ale na postup do dalsi ligy by museli dost pozmenit aranze a styl skladani. zkratka letni open airy a support Metallice z nich jeste nedela stadionovku
shogun - 26.06.12 23:48:06
Naznačuješ tím nějakou konspiraci pánů z Bilderbergu? Nebo snad další z jamajských proroctví? :D
GIANNI - 26.06.12 20:13:55
jak se bizz zmiňuje o budoucnosti monstr kapely, tak mě napadla jistá podoba Gojiry se Sepulturou...možná to je píčovina, ale obě kapely začínali žánrově na tom, na čem vyrostli a postupně si utvářeli svůj vlastní xicht, kterej nikdo jinej nemá...a Sepultura v době největší slávy stadiony vyprodávala s přehledem a taky se přiklánim k tomu, že tohle Gojiru čeká...mimoto ta podobnost je víc než do očí bijící...kytarista Joe a bicmen Mario bráchové, stejně tak jako Cavalerovci...ale to už asi moc kecám :D
shogun - 26.06.12 10:58:36
Já na recku potřebuju ještě čas, je to venku až moc krátce, abych to stihl řádně naposlouchat :) takže pak přečtu :)
brutusáček - 26.06.12 10:38:02
má to věší tah na branku než předtím, a obsahuje to přesně veškeré ingredience které psal bizz a skvěle to funguje s třešničkou na dortě v podobě super zvuku..zatím plno :)
Evilmolit - 26.06.12 10:08:31
úúúúplně jsem novinku Gojiry zaspal... Jak jsem Way of Flesh ze začátku tolik nemusel, vyvinulo se to v lásku, fakt se už těším, až si novou placku pustím.. trochu jsem se bál, aby třeba frantíci nešli cestou Textures, ale po přečtení desky už tolik strach nemám. Prostě metal pro nás nemetaláky:-)
kotek - 26.06.12 01:20:39
me to zatim moc neoslovilo....
LordSnape - 26.06.12 00:13:57
basa opravdu každou fošnou leze víc ven...což mě jako basáka hrozně těší :D
Já si jí taky všímám hned po zpěvu nejvíc, jakožto bývalý basák. :-D
GIANNI - 26.06.12 00:11:07
basa opravdu každou fošnou leze víc ven...což mě jako basáka hrozně těší :D
LordSnape - 26.06.12 00:05:56
Já vstřebávám zatím, ale je to prostě Gojira se vším všudy. Btw: Skvělý zvuk podtrhuji, hlavně vynikající basu, která nezapadá, ale je čitelná a dobře tvrdí. Jsem už léta neslyšel.

Zkus tohle