Maskáče! Honem, maskáče!Původně měla takhle recenze začít i skončit, protože v tomto výkřiku se zhmotňuje všechno, o čem Bad Victims jsou. Nakonec ale po smršti nesouhlasu s výstižnou (rozuměj krátkou) recenzí Deathvastator přeci rozvedu, oč na Bad Victims běží.
Rozhodně bych řekl, že BV jsou v první řadě kapela vhodná k poslechu pod pódii letních festivalů. Podlít je devíti pívečky a hudebně je všechno v pořádku. Jenže za střízliva, v obyváku u věže, která zvuk pobere dost nelichotivě, to zrovna dvakrát nefunguje. Ne že by bylo všechno špatně, v některých písničkách se dokonce dá říct, že zabaví. Schází ale důvod, proč poslouchat doma album třetiřadé kopírky Slipknot? Snad jedině, že by lokalizace úchvatných textů?
Zařvat si pěkně „Terorista, terorista, traktorista, terorista“ (traktoristu jsem přidal já, aby ten text byl trochu zábavnější a s pointou.) Achjo, už ani

posmívat se těmhle hloupým klišovitým textům se mi nechce. I když vím, že tím kapelu popudím, tyhle texty jsou opravdu hovadina toho nejhoršího druhu. Doporučil bych do budoucna raději jen tak pochrochtávat, nebo snad zpívat třeba v nějakém neznámém jazyce.
Nerad bych končil nějak chmurně, protože tuším, že mladí pánové se soustředí na oslovování svých posluchačů živě a tohle CD slouží spíš jako prezentace u manželek/přítelkyň/hospodyň/maminek a kamarádů z hospody. Ale lepší konec než „Maskáče! Honem, maskáče!“ mě nenapadá.