Články

přeposlat článek tisknout
ISIS, DÄLEK, MAMIFFER

ISIS, DÄLEK, MAMIFFER

  • kdy: 12.11.2009
  • kde: Praha, Palác Akropolis

Nebezpečná kombinace tohleto. Odvážná. Tvrdej americkej hiphop spojenej se zamyšleným ambientním Mamiffer a postmetalovou ikonou Isis. A protože takovýhle odvážný kombinace já rád, tak i přes mojí nepřílišnou náklonnost k Isis a neznalost Mamiffer a po určitých peripetiích vyrážím využít večera poněkud aktivněji než doma nad počítačem nebo v hospodě nad pivem (i když nakonec s hrošíma následkama).

Začíná se ale, jak jinak, pivem hned vedle Akropole, pěkně se naladit před půl sedmou a pak honem do sálu. Půl sedmá je prudkej začátek a tak ještě na úvodní Mamiffer moc lidí v sále není, ale i během setu postupně prořídlej břízkovej hájek houstne. Hudba je to vyklidněná, soustředí se hlavně na malování atmosféry, někdy zamyšlenější, jindy utíkající k tajemně magickejm plochám, ale po celou dobu poměrně nudná. Chybí gradace, nosnej motiv, něco, čeho by se člověk chytil, když se topí. Rozpláclá hudba, která sice není nepříjemná, ale taky tě nijak nevtáhne. Půl hodiny trvající kulisa.

Po počátečním vyklidněném zevlu přichází potrápit intelektuály muzika z trochu jinýho soudku. Vepředu už hledám Vladimíra 518, Oriona, Hugo Toxxxe, ale kde nic, tu nic. Rovný kšilty nakřivo se nekonaj, ono by ten hodinu a půl dlouhej trest Isis snášeli špatně. Škoda, protože koncert pak byl díky maximálně tak jemnýmu pokyvování hlavou ze strany publika dost statickej, což zrovna u týhle muziky, kde oba protagonisti tlačej ze všech sil, vadí. Co se dalo, jsme se samozřejmě jali napravit s Brutem, hoods up a trénovat hiphopový gesta, ale samotinký dva, i když publikum už výrazně zhoustlo.

Dälek se naštěstí pro žádnou zamyšlenější, poklidnější notu zapadající do programu večera nerozhodli. Naopak, takhle tvrdě jsem je sázet ještě neslyšel, sázka na kontrast proti zbytku vystupujících. Hodně hlukové, hrocené, noise, a to tak, že i pecky z Abandoned Language byly řežba a trápení sluchu. Celkově byly vybraný hlavně tvrdý písničky, sazba, disharmonie, nenadálý chirurgicky přesný odpalování hlukovejch stěn, k tomu maximálně intenzivní přednes MCho doplňovanej zanícenejma hecovačkama a proslovama plus stylový klácení Oktopuse za notebookem (samozřejmě zase v tílku a s vizáží kriminálníka z Pankráce). Jedinej pořádnej výdech přinesla Paragraphs Relentless, kterou bych společně s Eyes to Form the Shadows viděl jako zásadní body setu. Jak jsem si postěžoval na atmosféru, tak hudebně nemůžu vytknout zhola nic, Dälek v top formě, je vidět, že si užívaj hraní před hodně lidma (a že si to uměj zařídit, aby před hodně lidma hráli, stačí jen vytipovat kapely, ke kterejm se přidat). Hrací doba padesát minut.

U Isis se pozitivita z pera jednoznačně vytrácí, dochází  inkoust, pofoukat špičku propisky, aby se ještě na chvíli vzmohla. Pravda je, že novější desky Isis mě nijak moc neberou, podobnej případ jako Pelican, takovej postmetalovej hybrid, kterej má sice spoustu vlivů, ale k nějakýmu rozumnýmu konci a výsledku nedokáže dotáhnout ani jeden. Atmosféra už se dávno ztratila v šablonovitých formulkách a gradacích, ale říkal jsem si, že přece jen naživo tyhle kapely dokážou občas i z vody uvařit dobrou polívku (A Storm Of Light). Ne tak Isis.

Sál narvanej až k prasknutí, Isis přicházej na pódium a spouštěj… unylou, nudnou, stadiónovou show. Na nějakou intimnost, atmosféru rovnou zapomeň, ztrácí se s humpolácky metalovým vyzněním, nebo v neosobních, mockrát omletejch brnkačkách. A ztráta atmosféry a emocí je u hudby kapel jako Isis jako kšandy v cele smrti. Konec. Vydržím půlku a pak si jdu milerád sednout s Péťou Frintou, hrdinou večera, na pivo. Víc asi s k Isis nedodám, inkoustu už moc není a vyprávět je ještě co, Isis mě prostě zklamali na plný čáře. Myslím, že hráli tak hodinu dvacet.

Jak si tak sedíme na pivu, skončí Isis, chvíli je klid a pak se začne valit přísnej hiphop. Nic nám nedochází, až když jdu pro pivo, tak se náhodou otočím a všimnu si, kdo dělá diskotéku. Dälek. Oktopus. Hlavní cíl večera je hned jasnej. Položit se s nima pod stůl. Takže se začínaj válet panáky, stoupáme si před gramofony a samozřejmě hoods up. Pecky se pomalu začínaj přitvrzovat, na vyžádání se jede Mf DOOM a Immortal Technique, paňáky lezou do nohou a do hlavy, ale americký páni pořád držej, ačkoliv už se značně skelným pohledem. Zlatej hřeb se pomalu blíží, alkoholová atmosféra kulminuje, Péťovi už se zlomyslně lesknou očka. A pak to přijde. Pivní otočka na gramofonu. Cvak. Jedu domů autobusem a říkám si, jakej mi Dälek udělali příjemnej večer.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

No, za mě asi takhle. Mamiffer – souhlas s Kotkem, krásně se to poslouchá, akorát do konce již nevydržím a kráčím k čerpačce. Není to špatné, ale víc než jindy bych řekl, že tohle je otázka toho jednoho okamžiku, kdy to zafunguje a pak už nic. A u mě ten večer spíš nic. Je tu jistá paralela s Dälek na filmáči v Uherském Hradišti. Těm předskakují podobně ‘ve zvuku se topící‘ Pavilon M2 a na dálku v tomhle minisouboji vyhrávají káó.

Dälek jsou jistota a ani na čtvrtý pokus mne nezklamali. Co jejich vystoupení trochu degraduje, je pasivní publikum a možná právě proto krapet chladnější přednes obou bratří. Když to porovnám s tím výletem do Hradiště, byli Dälek o padesát procent chladnější a méně emotivní. Čekal jsem trochu větší show, možná taky trochu drsnější zpracování oblíbených hitovek, ale na nic víc nebyl čas.

ISIS. No, to je opravdu otázka. ISIS mě onehdá s Boris a letním projektem Oxbow bavili nejméně z celého večera, tiše jsem se modlil, aby mě dnes sejmuli na podlahu a já ještě rok pamatoval na tuhle akci. Bohužel, i když se banda fakt snaží a dává do toho bezpochyby maximum, především díky značně meditativnímu setlistu neodcházím ohlušen/ohromen. Někdo přijde, odehraje to téměř profesorsky s poklidným výrazem ve tváři (Neurosis) a ještě týden to rozdýchávám, někdo jiný se snaží, snaží a ráno si na jejich akci téměř nevzpomenu. Někdy je méně více. 

aktuálně

diskuze