Album srpna 2015

Album srpna 2015

Čtrnáctka hlasujících redaktorů tentokrát na trůn dosadila osvědčený death metal ve třech různých formách, k tomu jeden cyber metal a black metal. Lidé, čtěte!

Magická třináctka hlasujících redaktorů tentokrát na trůn dosadila osvědčený death metal ve třech různých formách a k tomu jeden cyber metal. Lidé, čtěte!

I v redakci je znát, že je po prázdninách a zejména po Brutalu, jelikož nejeden tip odkazoval na kapelu, která se zde představila. Vrchol žebříčku tentokrát zaujal spolek páně Rutana, následovaný kohortou Travise Ryana. S drobnými přískoky a škobrtáními se ale prosadila i dvojka Bell/Cazares a Sanders/Kollias a na poslední chvíli i black metal LYCHGATE.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(5) HATE ETERNAL – Infernus (08/2015)

- model Rutanovy muziky edice 2015. Konečně s pořádným drummerem a tlakem. Jako jo, baví mě to, Erik má rukopis a umí napsat nejen silný riff, ale věc mající atmosféru. A pokud tu někgorth má pocit, že death metal nemá vývoj, ono to v určitých ohledech není třeba. (bizzaro)

- zatím nevím, co si o tom myslet. Čekalo se na to dlouho, 4 roky, a výsledek? Výborný zvuk, po hudební stránce posun...ale kam vlastně? Erik se v rámci stylu, který chce hrát, moc vyvíjet nemůže. Tentokrát sází na epickou kartu, skladby jsou docela dlouhé, ale nápady jsou dost nevýrazné a slévají se jeden do druhého. Phoenix mi přišel mnohem barevnější. Na finální soud je ovšem ještě moc brzy. (onDRajs)

- no konečně…se taky letos něco vyrovná pražským Heaving Earth, kteří u mě letos jednoznačně dominují na poli (peklo) death metalu. Infernus oproti Phoenixovi opět trošku víc přitopil pod kotlem. Jednak neskutečným bubeníkem, ale hlavně, o Rutanovi se nemusíme bavit že ne, basa! Ta pne, pruží, řeže hodně bolestivě. Infernus na mě působí mnohem semknutěji než předchozí počin a atmosférou bych ho přiblížil k, pro mě nejlepším HE, Fury and Flames. Tak či tak, Rutan(ovci) jsou opět extra třída. (brutusáček)

- nový HE mi hneď po prvom vypočutí pripomenul ich starší album I Monarch. Super nabúchané a čitateľné bicie, parádny zvuk, s ktorým sa teraz naozaj vyhrali (ta basa je neskutočná) a k tomu všetkému typické Rutanove riffy. Album kruto sype od začiatku do konca. Nie je čas na nejaké spomalenie alebo vydýchnutie a umocnenie celej atmosféry. A možno to chýbajúce umocnenie atmosféry je aj jediné mínus celého albumu. Chcelo by to viac skladieb ako boli I Monarch alebo Phoenix Among The Ashes. Titulná Infernus a predposledná inštrumentálka Chaos Theory síce spomalia, ale nedajú nič viac. Ale to je v podstate aj jediná chybička inak vynikajúceho albumu. A úvodné dve skladby Locust SwarmThe Stygian Deep sú total peklo. (Cronic)

- nekompromisní Rutanovci dští oheň a síru s neutuchajícím zápalem. Hlavní otázkou je u této kapely - jaký zvuk zvolí protentokrát? Naštěstí pro mě zvuk je čitelný, s prominentní basou, takže člověk neposlouchá jen monolitní drone. Přesto nasazení je tak šílené, že budu potřebovat ještě hodně poslechů na to, abych začal rozlišovat jednotlivé skladby. (Leif)
 
(3) CATTLE DECAPITATION - The Antropocense Extinction (08/2015)

- ako ma predchádzajúca doska nejakým záhadným spôsobom minula, tak najnovší počin Cattle Decapitation ma totálne uzemnil. Strasny náklep, ktorému nie sú cudzie slušné melódie a pritom stále dáva zmysel. Budem musieť čeknúť ešte raz aj predchádzajúce albumy. (Cronic)

- všechny ingredience, které nadchly na Monolith of Inhumanity, jsou tady, avšak tentokrát se emoce jaksi nedostavují. Těžko říct, čím to je - povrchním poslechem, absencí překvapení nebo jasně patrnou nuceností a snad kalkulem. Deska není vyloženě špatná, ale neutkví v paměti. (Leif)

- výborný, opět dokázali spojit a propojit všechno, co já od "drsnometalu" chci a nacpat to na jedno CD tak, aby to uceleně fungovalo. (Kícr)

  
 
 
(2) FEAR FACTORY – Genexus (08/2015)

- z továrny strachu se nám stává taky taková rutina. (brutusáček)

- FF nikdy vyloženě nesjeli z industriální dálnice a kromě hrbolatého a neforemného úseku Transgression jim to pořád tak nějak funguje. O novém CD jsem se nijak dopředu nezajímal, ale předpokládám, že proběhly určitě klišé o návratu ke kořenům a pokud ano, tak jim to asi vyšlo. S Genexus se mi dostala příjemná dávka nostalgie nad léty náctiletými. (Kícr)

 
  
 
 
 

(2) LYCHGATE – An Antidote for the Glass Pill (08/2015)

- co debut naznačil, druhé album rozvíjí v plné síle. Dost dobrý a i poměrně osobitý black metal se silnými doomovými vlivy (s Chandlerem z Esoteric za mikrofonem) z Londýna, vyjít to o 10+ let dříve, tak by ho nazval avantgardním. Vyjma Skepticism mě nenapadá jiná metalová kapela, která by tak moc stavěla na zvuku kostelních varhan. Ty jsou tu často vůdčím nástrojem a varhaník na nich občas jede pořádná (do) pekla (hudbu skládal sice hlavní kapelník Vortigern, ale instrumentaci moudře přenechal profesionálnímu varhaníkovi). Ovšem kytary ani bicí též nezahálejí, disharmonie/onance se tu umně mísí s melodiemi, jsou tu sypačky i těžké, doomové pasáže, ponurá, dystopická atmosféra, šílenství i povznášející majestátní okamžiky. Jisté výhrady mám ke zvuku (hlavně bicí) a ne všechny skladby a pasáže jsou vyloženě skvělé, ale zvláště od 3.-4. skladby (vlastně stejně jako u debutu) mě to baví hodně. (Bandcamp) (AddSatan)

- za mě nejočekávanější album letoška na poli BM a je to opravdu neskutečný. Zlověstná mše znějící v obrovském prostoru s brutálním partem varhan a orchestrálními akcenty, takhle nějak by mohly znít okultní tenebraes či requiem (Schnittke by měl radost). Pokroucená rytmika a nemocné harmonie (někdy možná za každou cenu) cupují na kusy takřka až do posledních chvil, které jsou už poněkud „smířlivější“. (Hanz Strewer)
 
(2) NILE - What Should Not Be Unearthed (08/2015)

- popravdě jsem tomu zatím úplně moc nedal, takže se mi to zatím jeví jako klasický, další Nile. (brutusáček)

- po nie príliš kladne prijatom predchádzajúcom albume, teda aspoň čo sa zvuku týka, prichádza zasa príklon k väčšej deathmetalovosti a zvukovej mohutnosti. Čo je na jednej strane fajn, ale na druhej mám pocit, že sa práve tým snažia zakryť prázdnejší obsah. Nejak sa mi tam zatiaľ nepodarilo zachytiť viac zaujímavejších riffov i momentov. Najväčšiu škodu ale vidím vo vytratení sa celej starovekej egyptskej mystickosti. Áno, stále to je Nile, ale tie doby, keď som sa pri počúvaní Black Seeds of Vengeance až ježil, sú už preč. (Cronic)

 
 

 
 
 

bizzaro

RIVERS OF NIHIL – Monarchy (2015)
- tuhle kapelu vlastně tak ňák hned od začátku žeru. Poctivej ultramoderní death metaloš, ovšem s atmosférou a v řádně tech/prog pojetí, kde je/bylo snad možno směřovat až k určitým deathcore prvkům, ale na breakdowny rovnou zapomeňte. Co bych k nové desce? Zas o kus dál, ještě modernější, mnohem temnější a víc svá, jakoby Gojira hrála Whitechapel. Tohle je prostě něco - další adept do topu 2015! „They are taking my life again!“

LooMis

MENDEL - Oblivion (05/2015)
- pecka a divím se, že to tady ještě nikdo neprezentoval. One man projekt jednoho holandského chlapíka (Mendel bij de Leij) pohybující se na pomezí instrumentálně progresivního metalu, technického death metalu a djentu. Spojte MacAlpina a Wardinghama a dostanete zhruba představu.

SYNDER - Feared (05/2015)
- projekt, za kterým stojí skvělý Ola Englund (na Brutalu hrál s The Haunted), výborný Jocke Skog (za Clawfinger opět kane slza) a Kevin Talley (asi není třeba komentáře). Čtvrtým do party je Mario Ramos a výsledkem je skvěle vybalancovaný thrash/death.

LINDEMANN - Skills In Pills (06/2015)
- sám jsem byl překvapenej, jak mě tahle deska vtáhla hned napoprvé, nadšení stále přetrvává, ale samozřejmě tohle je zábava, takže vše nutno brát s nadhledem.

ONE MACHINE - The Final Cull (09/2015)
- druhá deska projektu Steva Smythe. Špatný zvuk, nevýrazné nápady. Tohle nebrat.

onDRajs

MARUTA - Remain Dystopian (06/2015)
- superextrém vynásobený schizofrenií, apokalypsou a sociální deprivací.

brutusáček

SOULFLY – Archangel (08/2015)
- špatný, zbytečný, k ničemu. Asi opravdu jen pro fanoušky samotné kapely a nemyslím to nikterak zle.

KRALLICE – Ygg Huur (07/2015)
- nová Krallice už není takový včelín, jaký to býval, lehce se zvolnilo tempo a místy mi to trochu míří/zní k Dysrhythmii.

ROSETTA – Quintessential Ephemera (06/2015)
- hodně jsem tuto desku vzal na milost, protože je to příjemný, odpočinkový poslech. Rosetta za to vděčí vystoupením na Brutal Assaultu, kde hráli z novinky, která na živo působila svěže.

PERFECITIZENCorten (07/2015)
- blast, blast, blast, kluci neslevují ze svých standardů a to je sakra dobře!

DR. LIVING DEAD! – Crush the Sublime Gods (02/2015)
- po naprosto skvělé show na Brutal Assaultu jsem se k této desce musel vrátit. Víc do Suicidal Tendencies, míň thrashe oproti předchozí desce, přesto to pořád valí jak cyp.

FUCK THE FACTS – Desire Will Rot (08/2015)
- nevím, jak to pořádně uchopit: ze začátku pořádná rubanice, trocha přetriggerovaná a poslední tři vály dobrá psychárna, každopádně pořád to má své kvality.

Kuba

THEORY IN PRACTICE - Evolving Transhumanism (2015)
- po dlouhých 13 letech jsou Theory in Practice zpět s novou hudbou a sestavou, kde největší změnou je post pěvce, kde se usadil novic Andreas Lyngmo. Obě skladby (The Amendment  of Germplasm, Pandemonium) jsou hodny jména TIP a dlouhá pauza se tak nikterak nepodepsala na kvalitě těchto Švédů. (YouTube)

GEORGE KOLLIAS - Invictus (2015)
- Kollias je bubenická extra třída a současně zručný skladatel, tudíž debut nemohl dopadnout špatně. Nahrávce by snad jen prospěla kratší stopáž a za instrumentální verzi bych se též nezlobil. (YouTube)

LOKYATA - A Concrete Wasteland (2015)
- tech death metal říznutý matikou. Mix takových Ion Dissonance, Hunab Ku, Dysrhythmia a Starring Janet Leigh. Celá deska volně ke stažení na Bandcampu.

Leif

VALBORG - Romantik (05/2015)
- děkuju kolegovi za tip v minulé desce měsíce. Gothic doom, který se dalece vymyká žánrovému mustru - asi proto tuto kapelu většina lidí označuje jako progressive doom a stydlivě obcházejí mlčením nezanedbatelné gotické prvky jejich hudby. Nicméně gothic rock nebo možná i darkwave je u VALBORG nepřeslechnutelný. Romantik je měkce konejšivý a zasněný, zejména díky cinematickým retro klávesám. Návyková záležitost.

LOW - Ones and Sixes (09/2015)
- první pokus o seznámení s LOW před lety nedopadl dobře. Tato kapela začala jako experiment - v době, kdy letěl rozervaný grunge, LOW se pokusili hrát rock tak potichu a pomalu, jak to jen jde. Jejich hudba zpomaluje čas, nutí k soustředění na zastaveném okamžiku. Na tomto albu jsou relativně přístupní, je tu dost zapamatovatelných popových melodiích, ale trademark rukopis stále zůstává neměnným. Stále stejně dojemní a přemýšliví. Vlastně mě Ones and Sixes přinutilo se opět mrknout na nejznámější desky této kapely, z nichž jsem si nejvíce oblíbil nádhernou Things We Lost in The tire z roku 2001.

Kotek

VINCE STAPLES - Summertime '06 (06/2015)
- po Earl Sweatshirt vydává album další člen OFWGKTA, Vince Staples. Ponurej hip hop je to taky, ale výrazně šťavnatější. Pozdní rozpálený léto, na konci kterýho už jsou lidi horkem podrážděný a vzduch je plnej zlověstnýho napětí. Jen vybuchnout...

ALVA NOTO - Xerox Vol. 3 (04/2015)
- příjemnej, do nejmenšího detailu dotaženej ambient, i odpočinout si člověk někdy musí.

JOBS - Killer Bob Sings (06/2015)
- ale po odpočinku je potřeba znovu hrotit. Třeba u tohohle US noise rocku, kterej i přesto, že má umělecký ambice (vkrádájí se elitistický označení jako avantgardní), tak nezapomíná poctivě drtit. Ani nevím proč, ale sem tam se mi při poslechu vybaví Capillary Action, ačkoliv tolik spojitostí tam není.

PYRRHON - Growth Without End (06/2015)
- hu, konečně nějaká Gorguts masírka, která má vlastní ksicht a energie na rozdávání.

Kícr

ENSLAVED - In Times (03/2015)
- Enslaved si po dlouhé době opět našli cestu k mým uším a jejich současná forma mi zatím velmi sedí a s dalším poslechem se vůbec nedrolí.

BETWEEN THE BURIED AND ME - Coma Ecliptic (07/2015)
- ještě je potřeba jim nějaký ten čas věnovat, aby člověk zjistil, jestli je to geniální žrádlo, nebo už jde o několikrát ohřívanou nejasnou večeři v mikrovlnce. 

MUSE - Drones (06/2015)
- The Handler je podle mě přesně to co by Bach produkoval, narodit se o nějaké to století později. Jako celek tu ještě panuje jistá nejistota, ale tohle můžu.

Hanz Strewer

ROOMFUL OF TEETH - Render (04/2015)
- vokální oktet se na další desce odpoutává od starých hudebních forem, které byly na předchozích počinech hojně užívané, a přibližuje se současným trendům ve vokální tvorbě, které kombinují dosavadní styly a techniky napříč stoletími. Barevně, technicky, rytmicky a zejména skladatelsky stále výjimečné a hravé.

TOM ROSENTHAL - Bolu (04/2015)
- nejcharizmatičtější anglický folkař současnosti. Famózní texty a koncepty, samozřejmě často tuctové melodie, ale prostě to dýchá čistotou a naivností.

KENDRICK LAMAR - To Pimp A Butterfly (03/2015)
- hip-hop s kolosální produkcí (klip k Alright absolutní top), letos se bude už těžko překonávat.

SHIT AND SHINE - Chakin' (02/2015)
- nevyzpytatelná hudební kolaborace vypustila tentokráte úsměvnou, avšak rozjímavou desku karikující a zároveň uctívající jazzové mistrovství.

JENNY HVAL - Apocalypse, Girl (06/2015)
- chlípná Jenny zase válí v ještě větším stylu.

LIFE COMPANIONS - Soft Curses (03/2015)
- atmosférický ambient se spoustou spletitých žánrových cestiček.

EL HUERVO - Worlds End (05/2015)
- osmdesátkovej chillwave jak z učebnice.

BATTLES - La Di Da Di (09/2015)
- Battles se nám začínají již pomalu okoukávat, forma i nápady jsou podobné, jen chybí nosné myšlenky a vypalovačky typu Tonto.

LOCRIAN - Infinite Dissolution (07/2015)
- Locrian s každou deskou vyspívají… přehlídka dark ambientu a post-blackové skladební zručnosti.

HUNDRED WATERS - The Moon Rang Like A Bell (05/2015)
- vcelku povedené remixy indie hipsteřinky.

KYKLOS GALAKTIKOS - Mezi lovci mezer (02/2015)
- Honza Burian valí dál tentokráte blíže k neurotické textovosti WWW nebo Postižené oblasti.

Martin Schuster

PSYCROPTIC - Psycroptic (03/2015)
VON HERTZEN BROTHERS - New Day Rising (03/2015) 

 
 

 
 

brutusáček

MUNICIPAL WASTE
– vše

IRON REAGAN
– vše (dvě desky, víc toho nemaj).

ANNIHILATOR – King of the Kill (1994)
- Annihilator mi na BA vytřeli zrak, takže zpětně objevuji, Král se zatím přehrává nejčastěji.

MODERN LIFE IS WAR – Witness (2005) a Fever Hunting (2013)
- z těchto desek se pomalu stává osobní záležitost.

TRIAL – Are These Our Lives? (1999)
- naprosto fenomenální vystoupení na Fluffu a naprosto nestárnoucí deska.

ZEALOTRY – The Charnel Expanse (2013)
- „Demilicho-Gorgutso-Immo paskvil“ mi bylo řečeno a já říkám dobrý.

AddSatan

ESOTERIC – Paragon of Dissonace (2011)
– tak neasi. Mj. jsou tu jedny z nejlepších (a asi i nejdelších) kytarových sól (pokud se to tak dá nazvat), co jsem kdy v metalu slyšel.

Cronic

MGLA - With Hearts Towards None (02/2012)
- jeseň sa blíži a nová hmla je tu čo nevidieť. Treba oprášiť staršie kusy, najme teda keď už oznámili turné, ktoré navštívi aj Prahu.

TEITANBLOOD – Death (03/2014)
- tento album ma stále neprestáva udivovať svojou chorou beštiálnosťou.

HATE ETERNAL - Phoenix Among The Ashes (05/2011)
- Rutan a jeho najpekelnejšia doska.

gába

SURREAL & DJ BALANCE - Future Classic (2006)
Jak je možný, že mi tohle album tak dlouho unikalo... 

UGLY HEROES - Ugly Heroes (2013)
Verbal Kent, Red Pill a hlavně Apollo Brown.

gorth

TARCAR - Mince Glace (2014)
- asi nejjednodušší bude odkázat k Agarttha, které jsem před nějakou dobou recenzoval, a to nejen kvůli podobnému ženskému hlasu. Nenápadné, špinavé, přesto strukturované - co vlastně? Kvasi-industriální písničkářství?

LAURENCE CRANE - Chamber Works 1992-2009 (2014)
- jeden z desek loňského roku pro sluničkového pana Malého. Klasika, ale hodně dronová a minimální. Tak trochu něco mezi vždycky nenápadně vyšinutým ne tak úplně minimalismem Mortona Feldmana a sakrálním ne tak úplně minimalismem Arvo Pärta. Výrazný klarinet. Krásná hudba.

BESTIAL MOUTHS - Hissing Veil (2011)
- post-punkové retro divoce a agresivně, tedy vlastně unikátně. Svěží nahrávka s pozoruhodným ženským vytím. Tuším, že jsem si je poslechl a nedocenil před jarním koncertem v Praze... 

EGYPT IS THE MAGICK # - How Many Pieces of the Puzzle Can the Mind Go Without (2000)
- lo-fi, špinavej, vyjetej psychedelic folk až rock až abstrakce. Ideální lék na "zklamání ze sterility ze současné produkce" nebo jak je ta fráze... 

HASH JAR TEMPO - Well Oiled (1997)
- prý jsou tam lidi z Bardo Pond, ale moc jsem to nezkoumal. Prostě psych rock, pěkně špinavý, neskutečně pohodový - nejvíc mi k tomu sedí fráze "laid back". 

BURZUM - Hvis Lysset Tar Oss (1993)
- popravdě jsem od Burzum vždycky poslouchal jen Filosofem a později Belus/Fallen. Ale neznámý dobrák mi pustil v jukeboxu čtrnáctiminutovou pecku Det Som Engang Var, tak jsem si musel doplnit vzdělání. Čím dál míň chápu tendenci dělat metal složitě, ty Vargovy primitivní riffovačky jsou neskutečné :) 

Kotek

OSSO - Osso (01/2015)
- italskej noise rock, okolo kterýho se motaj lidi z Morkobot. Takže pokroucená, hodně nabasovaná masírka.

Hanz Strewer

SEAN MCCANN - Ten Impressions for Piano & Strings (01/2015)
- zvukové skulptury, které nemají hranice. Intimní a katarzní deska.

Martin Schuster

KING CRIMSON - Power To Believe (2003)
ANTEMASQUE - Antemasque (2014)
PORCUPINE TREE - The Incident (2009)
LES MCCANN - Fish This Week (1973)
MARILLION - Happiness Is The Road (2008) 

aktuálně

diskuze