Články

přeposlat článek tisknout
ANATHEMA, A DOG CALLED EGO

ANATHEMA, A DOG CALLED EGO

  • kdy: 7.10.2012
  • kde: Praha, Futurum

Podzimní večer, ideální čas na Anathemu, nemyslíte?

V 19:00 se otevřou dveře klubu. V 19:45 začne předkapela. V 21:00 nastoupí Anathema. Tak bylo avizováno na webu pořádajících Obscure. Volím ideální příchod na půl osmou, osvěžit se a omrknout merchandise. Bohatému výběru vévodí starší nahrávky na vinylech, pamětníci doplňují do sbírky starší kusy, mladší ročníky podléhají artworku aktuální desky Weather Systems. Vinyl opravdu zažívá renesanci.

To už se schyluje ke startu předkapely. A DOG CALLED EGO se musí vejít před rozestavěnou aparaturu Anathemy a zároveň se poprat s technickými problémy hned v úvodu, kdy vlastně ani nestihla zhasnout světla. Naštěstí se mašinka na samply daří rozjet a polointro-poloskladba může večer odstartovat. Z pár ukázek mi bylo vcelku jasné, proč si je Britové vybrali. Studiově se hamburské trio tváří jako jemní písničkáři s občasnou rockovou razancí. Stejně tak zněli i ve Futuru. Skladba, která se náladou jemně přibližovala k japonským Mono, byla příjemným startem, leč to bylo asi tak vše. Zbytek setu už byla taková solidní, svižná kytarovka, která vesměs neurazí, ale ani nezaujme. Zvuk byl na pomezí přijatelnosti, lehce rozostřen, ale na poměry předkapely a zvukové pověsti samotného klubu ucházející. Nicméně tak jako několik let nazpět (v Praze 7 a v Brně již 8), bych volil českého zástupce. Určitě by se zde nějaká česká kapela, co by se k Britům hodila, našla.

Anathema, Vincent Cavanagh © Petr ŠrámekANATHEMA ale nenechává nic náhodě, takže se v devět hodin v poklidu zhasíná a kapela začíná set úvodní dvoj-písní, jenž dá jasně najevo, ke které desce je tato podzimní pouť. Untouchable, Part 1+2 jsou totiž stejně tak jako na desce ideálním startem i pro koncert. Zvuk si ještě lehce „sedá“, ale u Part 2 je už v mé velké pozornosti sledován duet Vincenta a Helen, nad kterým jsem se rozplýval už na desce. Živé provedení samozřejmě nezklamalo a sklidilo velký ohlas, fanoušků nové desky je v sále evidentně víc než dost. Helen už je stoprocentní (nejen pódiová) součást kapely a samozřejmě nechyběla při všech písních jak z novinky, tak i z předešlých desek, kde se objevil její hlas, byť to bylo velmi sporadicky. Druhá čtvrtina patřila trojlístku skladeb z dnes již 13 let staré desky Judgement. To muselo ocenit vesměs starší obecenstvo, které dle mého názoru bylo v mírné většině. Ano, posun je znatelný a skalní fanoušci rádi zavzpomínali na desku, která se bez nadsázky dá označit za přelom tvorby Ostrovanů. Prakticky dál než za Judgement se během koncertu nešlo, takže těmto fanouškům musel výlet do devětadevadesátého stačit. Koncert příjemně ubíhal, pohodová energie plynula z pódia a nazpět a v sále panovala fajn atmosféra, která jako by naléhavost a posmutnělost některých skladeb rušila. Za těch dvacet let, co Anathema hraje, z ní čišela posbíraná sehranost: bratrské kytary samozřejmě bez chyby, bicí rázné a Helen půvabná. A pozadu nezůstal ani Daniel Cardoso, portugalský dlouhán jako koncertní obsluha kláves. Že by měl prostor zahálet, se opravdu říct nedalo, ostatně taková The Storm Before the Calm vyžaduje mnoho pozornosti. S vokodérem při skladbě Closer si už Vincent poradil sám. Štafetu po něm převzala Helen v titulní A Natural Disaster a zaslouženě si tak užila potlesku, který byl adresován zcela jenom jí.

Anathema, Daniel Cavanagh © Petr ŠrámekDvě hodiny trvající koncert se pomalu chýlil ke konci. Po skladbě Are You There si Anathema dovolila odejít, ale publikum se jen tak odmítnout nedalo a nezbývalo než něco přidat. Na Weather Systems finální Internal Landscapes jako skladba nejnovější a třešnička v podobě Fragile Dreams – nakonec se v diskografii zapátralo přece jenom dál, než se po celý koncert hrálo. Anathema, která nemá problém naplnit nějakou tu menší sportovku, se tak jako před dvěma lety spokojila s naplněným malým klubem, který jí byl od první skladby zcela oddaný. Příjemný zážitek však nezkazily ani menší zvukové vrásky (smyčce byly sem tam utopené, Vincent mnohdy přezpívával Helen). Přesto byl zvuk stabilní a zejména písním z desky nové dodával, oproti jemné studiové práci, mnohem tvrdší výraz. I tak Britové odcházeli za bouřlivého potlesku. Pár škarohlídů, kteří za aktuálně popovějším směrem kapely definitivně zabouchly dveře, se samozřejmě našlo, ale u valné většiny publika Anathema opět uspěla. Svůj úkol splnila, a tak, jako většina, i já odcházím do studené podzimní noci zcela ukojen.

Hrálo se:

  1. Untouchable, Part 1
  2. Untouchable, Part 2
  3. Thin Air
  4. Dreaming Light
  5. Everything
  6. Deep
  7. Emotional Winter
  8. Wings of God
  9. A Simple Mistake
  10. Lightning Song
  11. The Storm Before the Calm
  12. The Beginning and the End
  13. Universal
  14. Closer
  15. A Natural Disaster
  16. Flying
  17. Are You There?
    --
  18. Internal Landscapes
  19. Fragile Dreams

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze