MASTODON - Live At Brixton
- Label: Reprise Records, 2013
- Žánr: live, progressive metal, stoner metal, alternative metal
Žádné dlouhé proslovy a zdržování, hlavně čtyřiadvacet vybraných položek diskografie a dobře ozvučený záznam ve vyhlášeném stánku Brixton Academy. Potřebujete od Mastodon více?
Není to zase tak dávno, co MASTODON vydali své první živé album Live at The Aragon. Konkrétně na něm zaznamenali hlavně svůj materiál z období koncertní propagace alba Crack the Skye. Letošní živák je však o něco obsáhlejším materiálem a představuje rovněž zejména poslední řadovku, a sice dva roky staré album The Hunter. A protože již na minulém záznamu došlo na důkladný průklep rasputinovského konceptu (Crack the Skye), je zde právě tohle vynikající, dle mého vlastně i stěžejní, dílo jejich diskografie zastoupeno poněkud sporadicky, tedy pouze dvěma songy, což je při výsledném počtu čtyřiadvaceti položek velmi málo. To celé vlastně ve výsledku značí jedinou slabinu na jinak povedeném a dobře ozvučeném záznamu. Nebudu se zde věnovat vizuální podobě koncertu, protože na rozdíl od audio verze jsem měl z té obrazové možnost shlédnout jen útržky.
Není třeba více připomínat, že MASTODON dnes patří k nejzářivějším zjevům na poli americké metalové hudby posledních deseti let, nejsou-li vůbec tím nejzářivějším. A je mým opravdu velkým přáním, zažít je koncertně u nás někdy v pozici headlinerů (osobně jsem je viděl dvakrát jako předskokany), jak odehrají svůj kompletní téměř dvojhodinový program. Vzhledem k délce zde recenzovaného záznamu je zřejmé, že takový koncert MASTODON stojí opravdu za to. Jde o oslavu poctivé a nanejvýš progresivní metalové hudby. Celá kapela do publika bez prodlev chrlí jednu vypalovačku za druhou, aniž by večer krájela dlouhými, přiblblými proslovy, nebo jinak zdržovala svůj hrací čas. V tomhle je rovněž síla MASTODON, ovšem i jiných, kteří netrpí potřebou se vykecávat. Z nahrávky je tedy jasné, že dotyčný únorový večer ve vyhlášeném londýnském stánku Brixton Academy musel vydatně nakopávat.
Podobě letošního živáku, ve kterém se jinak nachází hned devět položek z posledního alba The Hunter, velmi prospělo zpřehlednění a určité zjemnění, ke kterému došlo právě vlivem materiálu z poslední řadovky. Jsou to právě skladby z posledního díla, které vyznívají naživo silně a výrazně. Ať už mám na mysli stěžejní hitovku Black Tongue, nebo i kterýkoliv z rychlejších zářezů – zde uvedu např. famózní Spectrelight; je zřejmé, že právě tyto skladby vyznívají mnohem lépe než starý materiál kapely. V tomto ohledu se jim můžou rovnat snad jen některé přímočaré rubanice z alba Leviathan, kde se rozhodně nešetřilo na natlakovaných bagroidních riffech. Povedla se i epická Sleeping Giant - ostatně jako jedna z mála zde umístěných skladeb, příslušících jinak k poměrně chaotické nahrávce Blood Mountain, která se dá i poslouchat. Ze zpětného pohledu a při poslechu této koncertní směsky považuji právě období Blood Mountain za přešlap, skladatelský výpadek, úlet, jenž je, při srovnání s věcmi před i po, pouhým nesmyslným chaosem. Ve výsledku je tedy tahle živá nahrávka povedeným a velmi obšírným záznamem.