Články

přeposlat článek tisknout
SVARTIDAUÐI, ANTEDILUVIAN, EMPTINESS, OUTRE

SVARTIDAUÐI, ANTEDILUVIAN, EMPTINESS, OUTRE

  • kdy: 9. 5. 2015
  • kde: Polsko, Katowice, Prokultura

Aneb jak jsem jel do Katovic, abych neviděl Svartidauði.

An Unpleasant JourneyMůj loňský výlet na dvě zastávky Untamed & Unchained tour, na kterém hráli Mgła, Svartidauði a One Tail, One Head se speciálními hosty, byl pro mě vrcholem koncertní sezóny minulého roku. Když jsem tedy zjistil, že se na letošní rok chystala šňůra pod názvem An Unpleasant Journey, jíž se zúčastnily kapely Svartidauði, Antediluvian a Emptiness, okamžitě jsem zbystřil a začal zjišťovat, kde bude nejbližší zastávka. Na Českou republiku, kvůli tomu, že Svartidauði byli potvrzeni na letošní Brutal Assault, tentokrát nedošlo. Bylo tedy nezbytné vypravit se znovu za hranice. Díky mým velmi dobrým zkušenostem s koncerty v Polsku jsem se opět rozhodl jet k severním sousedům, jen oproti loňskému blackmetalovému výletu jsem se vydal místo do Krakova do Katovic.

Celý výlet jsme plánovali tak dlouho a tak důkladně, že se to satanužel na poslední chvíli samozřejmě muselo posrat (a to myslím doslova). Když jste ale pevně rozhodnutí, že na koncert, na který se těšíte téměř čtvrt roku, musíte jet a zbývá vám cca 48 hodin ke koupi lístků na vlak do zahraničí, je jasné, že to bude kurva drahé. Když mi slečna u přepážky na nádraží řekla, že mě zpáteční cesta z Prahy do Katovic i při využití všech možných studentských slev a in-karet bude stát skoro 1300 Kč, málem jsem dostal infarkt. Naštěstí aspoň vstupenka na koncert stála jen necelá čtyři kila. Rozbil jsem tedy prasátko, se slzami v očích tuto nekřesťanskou cenu zaplatil a za pár drobných, co mi zbyly, jsem nakoupil deset rohlíků, ať při té nekonečné cestě vlakem neumřu hlady.

kalba v parkuSobota 9. května, 8:00. Budík mě vyhání z postele s nemalou kocovinou po páteční noci, balím svých deset rohlíků s paštikou a vyrážím opět na nádraží. Do Hranic na Moravě byla cesta kvůli zpívajícím a megaožralým Finům, kteří do vlaku nastoupili rovnou z hokejového utkání, poměrně nesnesitelná. V Hranicích naštěstí nastoupila kamarádka s flaškou vína, a tak se cesta stala trochu příjemnější. Po pěti a půl hodinách dorážíme do Katovic s tím, že si během pár hodin prohlédneme okolí. Nutno říct, že tak hnusné město jsem už hodně dlouho neviděl. Oproti Krakovu, kde jsem se loni kochal pohledem na památky celý den, si zde šlo leda sednout mezi patnáctileté Polky do místního parčíku a stáhnout další flašku vína.

Blížila se šestá hodina, tudíž jsme se pomalu přesunuli ke Klubu Prokultura, abychom si stihli koupit lístky, jenž byly dostupné pouze w wersji kolekcjonerskiej. Koncert v Lizard Kingu byl loni vyprodán, a to se jednalo o velmi velký klub. V Katovicích přišlo na black metal do prostoru podobnému menší Akropoli bez balkónu asi jen 200 lidí. Obava z vyprodání byla tedy zbytečná. Horší to však bylo s obavami, abychom stíhali zpáteční vlak, který odjížděl deset minut po půlnoci. Uklidňoval mě naštěstí harmonogram večera, dle něhož měla poslední kapela dohrát ve 23:00, takže i kdyby se nabralo hodinové zpoždění, na nádraží, které je kousek od klubu, bych to tak tak stíhal. Ovšem až podezřele dlouho se nic nedělo, dokonce i dovnitř pouštěli pouze pár vybraných jedinců, kteří potřebovali močit. Kapely totiž měly zpoždění a přijely až po sedmé, kdy už měla hrát polská předkapela, která samozřejmě na hlavní hvězdy čekala. Teprve až všichni byli na místě, začala zvuková zkouška, která se také pěkně protáhla. Hodiny už ukazovaly půl deváté a na pódiu se stále nic moc nedělo. Myšlenka, že budu čekat do devíti ráno v Katovicích na další vlak, která mi tou dobou proběhla hlavou, byla přímo děsivá.

OutreNa zastávce v Katovicích se k Svartidauði, Antediluvian a Emptiness přidali ještě OUTRE. Ty jsem kdysi viděl na Asymmetry festivalu ve Vratislavi, kde jsem jim nevěnoval moc pozornost. Nedávno však vydali debutové album Ghost Chants, kterým mě přesvědčili o svých kvalitách. Jedná se o jednodušší, ale velmi dobře provedenou polskou odpověď na francouzské a islandské kapely. I naživo, když konečně někdy před devátou hodinou začali, zahráli precizně. Songy z debutu jsem poznal, dokonce je možné, že Ghost Chants odehráli celé. Vzhledem ke zvuku, který byl na polské poměry hodně špinavý, písně ovšem ztratily potřebnou hutnost a zněly více agresivně. Dokonce mi hodně evokovaly black/sludge/hc spolky á la Celeste, Hexis, Thaw, které mám sice hodně rád, jenomže tentokrát to bylo spíše na škodu. Mimo to, čím více skladeb hráli, tím více jsem začínal být nervózní.

EmptinessKdyž Outre zmizeli, nastoupili belgičtí EMPTINESS, na které jsem se těšil v onen večer asi nejvíce. Jejich loňské album Nothing but the Whole je dost originální temný metal s mocnou atmosférou. Naživo působili hodně přesvědčivě, plus jejich vystoupení doplňovala vhodná projekce, ve které se kromě chladných a temných výjevů objevily i psychedeličtější momenty a nějaké ty houbičky. Plusové body, které přidala projekce, však narušil zvuk. Ten nebyl úplně hrozný, například bicí, basa a vokály byly slyšet celkem dobře, ale odnesly to kytary, které se slévaly do jedné nečitelné linky, což jejich koncert docela pohřbilo. Klidnější atmosférické pasáže byly kvůli zvuku poměrně nudné, i když jsou na albu dosti zajímavé. Naopak ty zběsilejší a rázné momenty fungovaly velmi dobře. Bubeník Emptiness hraje střídmě a rozvážně, žádné bezhlavé palby, když se do toho ovšem opře, má to grády. Set byl zaměřený převážně na poslední desku, ze které zahráli například skladby Behind the Curtain a Tale of a Burning Man. Zvláště druze jmenovaná byla díky tepajícímu rytmu hodně silná.

AntediluvianTřetí kapelou byli ANTEDILUVIAN. Další velký tahák, se kterým jsem doposud neměl naživo tu čest. Kanaďané navazují na násilný black/death metal, se kterým v jejich končinách začali Blasphemy. Jejich tvorba je ale mnohem ohavnější, zlejší a také poměrně propracovanější. Riffáží a atmosférou připomenou například jednodušší Portal nebo Impetuous Ritual. Paradoxní je, že Antediluvian jako nejšpinavější a nejprasáčtější kapela měli nejlepší zvuk. Ano, byl místy až přehnaně nahlas a vazbící kytary trhaly uši, ale zřejmě díky prostší hudbě se v něm dalo nejlépe orientovat. Čtveřice ověšená prapodivnými lebkami začala hodně doomově, netrvalo však dlouho a nekompromisní likvidace mohla začít. Stejně jako loni v Krakově, i zde jsem se divil, že moc místních nešlo do kotle; je to zajímavé, protože když se s Poláky potkám na koncertě u nás, dělají různá zvěrstva, ale doma se asi bojí - nic naplat, do žeber jsem si dával asi s pěti dalšími jedinci, od kterých to stejně, díky jejich dvoumetrové výšce, hodně bolelo. Na to, abych poznal jednotlivé věci, nemám, setlist Antediluvian byl ovšem poměrně dlouhý. Písně dobře odsýpaly a modřiny přibývaly. Ženská za bicími sice nemá takovou sílu, aby do bubnů mlátila jako bubeník Archgoat, ale rychlou a agresivní hru zvládla obstojně.

Konec, hodiny jasně ukazovaly 23:30 a začalo dilema. Co teď? Vlak odjížděl za 40 minut, další až v devět ráno a SVARTIDAUÐI se ještě nezačali chystat. Vždycky jsem nadával na to, když má koncert zpoždění, jenže většinou mi to až tolik nevadilo. Buďto mi bylo jedno, v kolik odejdu, nebo to odnesla délka setu poslední kapely. Tentokrát jsem konečně pochopil, jak se asi cítí brněnští návštěvníci na pražských koncertech, když musí zdrhat na bus, který jim odjíždí po prvním songu jejich oblíbené kapely, kvůli které jedou na koncert, takže jsem byl na dvouhodinové zpoždění pěkně nasraný. Nedalo se ale nic dělat, jelikož jsem viděl Svartidauði už čtyřikrát, bylo mi místo setrvání a následně devítihodinového čekání příjemnější je vynechat . Krom toho, jejich loňský koncert v Krakově byl zvukově a po všech dalších stránkách naprosto perfektní a tentokrát, vzhledem k výkonu zvukaře během předchozích kapel, hrozilo, že budou nazvučení špatně (což následně na FB ostatní návštěvníci potvrdili), tudíž jsem se šel raději rozloučit s Magnúsem, který byl očividně také celkem naštvaný, ale řekl mi, že se aspoň uvidíme na Brutal Assaultu, kde snad také zahrají nové věci, které na letošním turné prezentují. Při odchodu jsem ještě v rychlosti koupil vinyl a zdrhal na vlak. Ten jel do Prahy místo pěti a půl hodiny kvůli dvouhodinovému čekání v Bohumíně téměř sedm hodin. Naštěstí poté, co jsem se natáhnul přes celé kupé, jsem téměř nerušeně mohl spát až do Pardubic.

Další výlet do Polska za mnou, tentokrát musím říct, že jsem zklamaný, ale co se dá dělat, ne všechny koncerty mohou proběhnout ideálně. Alespoň mám ponaučení pro příště, že je lepší si připlatit za hostel a jet raději až ranním vlakem, než abych kapely nestíhal. Svartidauði jsem tedy popáté neviděl, zvuk byl poměrně špatný, zabil jsem téměř celé dva dny a stálo mě to peněz jak cyp. Antediluvian a Emptiness ale zahráli poměrně dobrý koncert, takže i když ani zdaleka nemohu mluvit o nadšení, alespoň částečně uspokojen jsem byl. Příště to snad bude zase bez chyb.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.