Články

přeposlat článek tisknout
KARNIVOOL, THE OCEAN

KARNIVOOL, THE OCEAN

  • kdy: 29. leden 2023
  • kde: Praha, Roxy

V nedělní večer nám svatá dvojice progy kapel předvedla v rámci možností klubu své naprosté maximum.

Ve změti koncertů na konci měsíce jsem se zúčastnil i zdejšího a upřímně to byl jeden z nejanticipovanějších tohoto už na začátku vyšinutého roku. V Roxy to holt být muselo, protože shnilou díru v kapacitě mezi Akropolis a Fórem Karlín asi nemůže vyplnit nic jiného než shnilá díra samotná. Popravdě moc nemusím ani Akropolis se svým odfláknutým ozvěnovým neobrutalismem, ale aspoň to není přefouklá diskotéka, kde se točí Staráč za sedm pětek.

A abych takové vydřidušství podporoval co nejméně, po svém včasném příchodu na The Doors ve vstupní frontě exuju svý dvoje Svijany z Hlaváku, a to sotva tak rychle, aby mě s nima neposlali na její konec. Šatna, pokec při čekačce před pódiem. Všechno naplánováno na včasný start.

The OceanKarnivool si skutečně vhodnější doprovod vybrat nemohli. Je to lepší dvojka než Barry a Sally a spolu zrovna objíždějí Evropu. Německé, i když teď už spíš mezinárodní The Ocean jsme u nás sice poslední dobou párkrát potkat mohli, ale aspoň já, když je vidím, si je chci dát vždycky další den znova, takže jen ať jezdí. Naposled jsem bohužel místo nich upřednostnil White Ward a to byl teda kiks jako prase. Bez urážky, Mallephyr a Inferno, jste fakt nejlepší, po vás jsem Underdogs’ ještě moh’ stihnout. Bohužel jsem zůstal a zažil ukousanou nudu (plnou zkoumání, jestli to někde v klubu bude znít líp - nebude), místo které byla možnost výjimečně zažít headlining tour oceánů, kde měli podobný hrací čas, jako tehdy na Brutalu, navíc v klubu s perfektním zvukem. Své hříchy tedy velice kulhavě a nedostatečně napravuji zde.

Začíná Triassic, první věc z posledního alba, stejně jako na Czech Death Festu. Pro úvod je to libovka, ale jak jim to tu zní? Zvuk se po jejich set nemění a je asi nejlepší, jaký Roxy na tenhle žánr zvládne, ale já jsem u kotle a dozadu už se cpe blbě, takže zažívám větší nápor basů, než bych si přál a doufám, že se z těch subwooferů neozve nějaká hnědá nota, protože odsud vážně není úniku. Jak se tak zdá, v klubu bohužel nízké frekvence nemá co pohlcovat, takže se akorát odráží od stěn a nejsou přes ně slyšet některé vyšší, které jsou žádoucí. Druhá možnost je, že jsou prostě basy vohulené nad přijatelný limit, každopádně na metal to tu asi stavěné není. Než budu hodnotit celkový zvuk koncertu, počkám si na Australany, abych byl objektivní. Dá se předpokládat, že vlastního zvukaře mají oba akty.

The OceanSkoroněmci dostali 50 minut a je vidět, že je využívají naplno, protože podle setlistů z minulých zastávek turné nezazní všude to samé a pěkně se to prostřídává. Ovšem jsem zdrcen závistí z toho, že na zastávce den předtím přidávali čtyři tracky!!! To jsem ještě u supportující kapely neviděl. No jo, tady se končí v deset, nebo se to aspoň podle konce, i toho předchozího sobotního, zdá, a stejně bychom ten bonus spíš nedostali ani tak.

Jsem rád, že nehrají starší věci než Heliocentric (což je asi mimo jiné proto, že Loïc ještě nebyl za majkem, ale důležitých změn v sestavě bylo více). Je to jedna z mála takových kapel, jejíž novější tvorba je podle mě znatelně lepší a radši slyším, s čím přicházejí v druhé půlce kariéry. Všechno má ale své výjimky a místo Miocene | Pliocene a Holocene (kde se bubeník s vokalistou vystřídali, takže zajímavé, no hate) bych slyšel radši Eocene, úplně nově vydané Preboreal (chápu, bude příště) nebo The Almightiness Contradiction. Ten poslední zmíněný je jemný klenot začátku jejich nové éry a já si říkám, proč z toho přelomového roku 2010 skoro nic naživo neslyšíme (tady konkrétně vůbec nic, ale na loňském podzimním turné byla aspoň jedna věc). Místo toho jsou ty věci z toho nejnovějšího soudku a příliš se na pódiích opakují. Zase neříkám, že to je nuda, mám ty songy rád, ale klidně bych si dal i nějakou tu změnu.

The OceanNeva, stejně je to nadupané jak zmrd. Pořád hrají povětšinou ty nejlepší klasiky a já chválím přítomnost Pleistocene (kvůli tomu, že ji nehrají tak často) a Bathyalpelagic I: Impasses (kvůli tomu, že mohli z časového pressu zvolit dvojku, která je větší „hitovka“ a místo toho máme tu lepší). Loïc je po svém držkopádu, kvůli kterému ještě hrozil na CDF o berlích, očividně opět v kondici a spolu s kapelou do nás tlačí kolotoč plný matematiky a lyrických pouček o historii lidstva spojené s jeho současnými problémy. Zbožňuju ty texty, riffy, všechno na téhle bandě je pro mě naprosto nadstandardní a do top pěti moderních kapel, které se neflákají a tvoří, bych je zařadil bez přemýšlení. Poprvé jsem je viděl na BA a od té doby se snažím nevynechávat. Zvukově to tu není žádná sláva, ale energie a zpěvákovo tradiční pódiové řádění se koná. V kotli jsme si všichni hezky zazpívali. Na koncertech jsou The Ocean stejně výborní jako z desek a kdo je zná, užil si to zde kvůli trochu rozházenému zvuku bezpochyby víc, protože některé tóny jsem si fakt musel domýšlet, obzvlášť synťáky. Nepolituji ale ani na chvilku, že jsem se přišel znovu podívat a těším se zas.

Setlist:
1. Triassic
2. Miocene | Pliocene
3. Mesopelagic: Into the Uncanny
4. Bathyalpelagic I: Impasses
5. Pleistocene
6. Holocene
7. Jurassic | Cretaceous

Mám chuť na pivo. Pivo, ne blitku. No tak dobře, jednu blitku… Ahá, ona už je jen z třídecový flaše za stejnou cenu? Chápu, chápu, nashle. Tady se musí abstinentům závidět. Plácám se po zádech, že jsem to přežil bez ethanolu až ven, protože všechno má své hranice. Být střízlivý je na prd, takže doufám, že sem zase dlouho nebudu muset. Až na to, že zanedlouho přijede Cult of Luna, takže smůlička. Zatnout zuby a šup na odvykací kúru.

KarnivoolKarnivool, hlavní hřeb večera. Kapela má takovou zdlouhavou historii, kde šly alba na svět celkem pomalu, ale během své kariéry se jí povedlo vytvořit decentní množství poctivého kultovního materiálu. Loni navíc překvapivě vyšel pěkný nový song All It Takes, který zazněl hned jako druhý. Snad se brzy dočkáme i toho alba.

Už je dost plno a já se teda tlačím na start trochu dopředu až po bod, kde to dál nejde a ve finální pozici jsem geniálně slisován, že mi lezou oči z důlků. Tento face je ospravedlněn začátkem C.O.T.E., opět dobrá volba na rozproudění krve a show může začít. Zvuk je lepší, než když jsem stál předtím v čele, ale pořád nic moc. Aspoň je to víceméně čitelné, i když stále cítím pachuť takového toho odporného dance-clubového až arénovitého zvuku, kde se nadmíra ozvěny i dobrým zvukařem blbě maskuje. Něco takového jsem popisoval, když jsem byl loni v Polsku na Porcupine Tree, tam to bylo ale furt o něco horší. Pořád teda dost ok a není to zas takový problém.

Jejich vystoupení je průřezem studiových alb, z EP nezaznělo nic. Je to sice trochu škoda, protože bychom okusili víc tvrdších věcí, ale kvalitního materiálu není během koncíku málo. Co se týče mě, tvrdší rozhodně neznamená lepší, ale na co asi nejsem stavěn, jsou jejich dlouhé ploužáky typu Change a Alpha Omega. Možná aby tohle vyznělo, to chtělo prostě lepší klub. Jsou tu ale i takové jemnější, které už mají trochu spád a to mě přivádí na myšlenku, že i kdyby nebyla častá tendence kapel postupně svou hudbu změkčovat jen strawman, tahle to dělá asi nejvkusněji. Přestože Sound Awake je album trochu více o feelingu a méně o házení řepy, s Themata bych jej srovnal na stejnou (vysokou) úroveň. Asymmetry pak o dost níž, takže mi vůbec nevadí, že z tohoto zazněl jen jeden song. Ze Sound Awake jsme mohli zažít věcí nejvíc.

KarnivoolKapelní show byla vlastně jen o hraní. Nekonalo se moc povídání a představování, za což jsem i rád, je fajn hudbu nechat mluvit samu za sebe. I na hecování si vystačil dav sám (tak neasi, kdy tu naposledy byli Karnivool?). Představoval bych si i tak třeba aspoň nějakou mindfuck-promítačku nebo jančení ve stylu Loïca. Takhle to celé vypadalo trochu suše, ale ve výsledku je úplně fuk, jak to vypadalo, hudba totiž nahrazovala úplně cokoliv, co by se vám nemuselo pozdávat a vydávala za všechnu energii, která chyběla jinde. Hrálo to skvěle a bez problémů, všichni vyřvávali do éteru známé texty a byli rádi, že přišli, včetně mě. Bylo to velkolepé, jedinečné, skvěle odehrané i odzpívané a naplno užité.

A nejlepší závěr koncertu ever - skladba New Day. Až naživo jsem si uvědomil, že je to tak dopiči nádherná písnička, že to snad není možný. Kolem mě se odrážel zpěv všech zúčastněných a já si do toho předčítal text z telefonu, protože jsem guma a pořádně si ho nepamatuju. To vůbec nebránilo tomu, že jsem se dostal do naprosté katarze se svým okolím, opíraje se o zeď v opojení. Lidi, jestli jste někdo z mé generace místo debilit jako Slipknot vyrůstali na tomhle, tak jste někde dál a závidím vám.

Setlist:
1. C.O.T.E.
2. All It Takes
3. Shutterspeed
4. Goliath
5. Simple Boy
6. Umbra
7. All I Know
8. Deadman
9. Themata
10. Change
11. Alpha Omega
12. New Day

V šatně jsem dostal místo batohu extra bundu zdarma, tak jsem aspoň v tý pocitový teplotě -8°C netrpěl omrzlinama. Cestou dom mi v uších nehrálo nic jinýho než New Day. Dobře, kecám, místo pátýho kolečka jsem to kousek od baráku přepnul na Themata - popáté a pošesté a posedmé jsem to slyšel zase až doma.

Šlo o koncert naprosto profi kapel a obě se předvedly v rámci možností klubu v nejlepším světle. Jak jsem uváděl, duo to dle mého bylo vytříbené a neumím si představit, že by člověk, jenž přišel na jednu, mohl říct o druhé, že se mu nelíbila. A i kdyby ano, každý si přišel na své. Snad nejen já budu na večer dlouho vzpomínat. Rozhodně se tedy dá konstatovat, že každý, kdo dorazil, má vkus a není ani kár, ni vůl. Vyprovodím se sám.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.