Wanderer se s tím na svý první dlouhohrající desce neserou, odsypáno je za něco málo přes dvacet minut, písničky kolem dvou minut, míchá se pomalejší těžkotonážní hardcore, nervnější výjezdy až někam do grindovejch rychlostí a trocha tý primitivní crustový špíny. Uši by měli nastražit asi zejména příznivci ranejch The Chariot, nebo trochu obhroublejších věcí jako Trap Them.  

Nebudu chodit kolem horký kaše, stejně každýho u těhle nahrávek zajímá, hlavně jestli to kope. Tady se nemaj Wanderer za co stydět, Liberation from a Brutalist Existence šlape (možná v tomhle případě spíš hrne), a díky kratší stopáži nestíhá nudit. Cestu ke světlu si rozhodně sami neprosekali, to už před nima udělali jiný podobný kapely, ale pozorný uši přece jen pár rozpoznávácích znaků najdou.

Liberation from a Brutalist Existence je totiž i na poměry žánru dost hrubozrnná nahrávka, která se krom výbušnejch partů nebojí ventilovat vztek i primitivnější formou. A to zejména v pomalejších pasážích, který sázej tu na jednoduchou crustovou špínu, tu na přímočarý, těžký kila. Sám vlastně nevím, jestli to cenit nebo shodit – na jednu stranu je příjemný slyšet trochu jinej přístup, než na kterej jsem u žánru zvyklej, na druhou stranu je to na mě občas moc lopata.

Co bych ale určitě vypíchl, je vokál, kterej místo typickýho HC vzteklounství sází na sytou hloubku. Tohle blití by se neztratilo ani v nějakým hnusným pomalým death metalu, a překvapivě dobře neotesanost nahrávky umocňuje.