Představit pana Czrala značí trošku se pobrouzdat historií severské blackové scény. Tenhle chlapík má prsty v jedné z nejlepších blackových nahrávek všech dob, parádní Written in Waters od Ved Buens Ende. SpecifickáNěkdy užuž člověk v kostech nahrávky tuší špinavou kytarovku, nakonec však zvítězí duch psychiatrické léčebny.nadžánrová záležitost, kterou by bylo lepší probrat v samostatné recenzi. Dále spolupracuje s Dodheimsgard a v 21. století citelně ubírá na agresivitě a zakládá Virus.

Virus na své druhé desce hrají i nadále psychedelický rock, jenž je přitažlivý tím, že se brání jakémukoliv přesnějšímu zařazení. V profilu na stránkách Jester Records se lze dočíst o příměrech k Tortoise, působivosti The Residents, rifáži Slayer (?!?) – už jen představa celku fungujícím na těchto základech budí pochyby. Lze jen odkazovat na Ved Buens Ende, halucinogenní rock z přelomu 60. a 70. let a hlavně nepřeslechnutelný kytarový vliv Voivod. Eide ví, že v jednoduchosti tkví síla, písničky nejsou nijak komplikované, atmosférická síla rifů dílem čerpá ze své shoegaze rozplizlosti a halů, dílem z rozkládaných tritonů. Pod křupavou a nadýchanou kytarou proplouvá bublající baskytara, rockové obsazení doplňuje vcelku tradičně obsluhovaná bicí souprava. Zde žádné kudrliny nehledat. Duch alba vytváří hlas hlavního protagonisty zpívajícího v teskně bizarních stupnicích, jež na standardně naladěné klaviatuře nenaleznete (přiznaná inspirace Scottem Walkerem). Někdy užuž člověk v kostech nahrávky tuší špinavou kytarovku, nakonec však zvítězí duch psychiatrické léčebny. Tíže schizofrenních nálad se ale drží v mezích přijatelnosti a tak se nestane, že by z důvodu neúnosnosti musel posluchač zmáčknout tlačítko 'stop'. Spíš si vás tam Norové chtějí pěkně ponechat, pod nepříjemným stiskem ruky podržet, vymáchat ve vlastním potu.

Problémem může být jistá stereotypnost, protože Virus jedou po celé album v jednom jediném módu. Je to škoda, The Black Flux by mohl nabídnout více vrstev než tu čarodějnicky kouzelnou pasáž na samotném chvostu desky. Možná právě ona důsledná snaha zůstat syrově znějícím celkem je reliktem po nablacklých Ved Buens Ende. Ta nit držící pohromadě roky 1995 a 2008 je logická; Eide čerpá a vaří z téhož psychického kotle. Sousto nechutná hned, nutno převalovat dlouho na jazyku, pořádně přežvýkat a až posléze se dostaví chuť 'záclony', jež zakrývá rozdíly mezi normálností a bláznovstvím.