Autor: 85 Uživatelé: 86 Tvé hodnocení: hodnoť
Vermis

ULCERATE - Vermis

V kontextu diskografie Ulcerate více expresivní, neuchopitelné a post-metalově laděné album, které je spíš o atmosféře, než technice. Do jisté míry očekávaný vývoj. Zklamání? V žádném případě.

Takže tedy, pojďme rychle, než se šéf vrátí z dovolený a deathmetalová klika se probere z letargie. Ulcerate nenatočili v žádném případě špatnou desku! Ani se na své novince nijak nezpronevěřili svému renomé, které si vybudovali na předchozích dvou albech. Ano, proti The Destroyers of All a Everything is Fire jsou na Vermis patrné jisté změny v dynamice, zvuku a atmosféře skladeb, ale nejedná se o žádnou radikální změnu nebo zklamání, ale spíše o logický evoluční krok.

Kapela si to prostě namířila o něco hlouběji do depresivního post-metalového teritoria. Na albu je sice opět ke slyšení typická „ulcerate“ kombinace pomalých kytar s netradičně pojatými blast beaty, tentokrát ovšem působí ty jejich táhlé a neuroticky pulsující vlny jako ještě více natažené, rozevláté a více nepředvídatelné. Ulcerate své snažení navíc tentokrát podpořili i o něco syrovějším (chrastivým) zvukem a novinka tak zní celkově více expresivně, podivně, místy až strašidelně. Naproti tomu ale kytary, ač stále nehrají riffy v tom pravém slova smyslu (k tomu má kapela pořád daleko), se na nové desce neomezují jen na bzučivé disonantní plochy a skřípající rozklad akordů a působí o něco konkrétněji než dříve.

Pravdou ovšem je, že (přestože je na Vermis dvojšlapky i klepaček dostatečné množství) z death metalu zbyly už jen cáry. A to od kapely, která se dosud hřála v přízni techdeath fans, je vpravdě riskantní krok. Na druhou stranu se ale nejedná o zjednodušení á la Morbid Angel nebo The Faceless a termín „technical“ stále platí, i když ne v tom klasickém (honícím) slova smyslu, jako spíše ve výkladu „náročné na poslech, netradičně poskládano“. Vermis je z tohoto pohledu dle mého skutečně těžké sousto, a to i pro otrlého metalového posluchače. Skutečná výzva, do které je třeba se zpočátku trochu nutit. Pokud se vám však podaří proniknout přes počáteční odpor, budete na albu nacházet i s odstupem času stále nové a nové prapodivné hudební finesy a donekonečna se kochat velmi specifickou atmosférou.

Je jasné, že Ulcerate se sotva kdy asi stanou leadery nějaké scény či masovou záležitostí, na to je jejich hudba příliš zvláštní a podivná, oprávněně jsou však kultem a tím, že jdou dál za svoji vizí, směrem k větší neuchopitelnosti, svůj status jen podtrhávají. Marná snaha, i na svém čtvrtém albu je tento spolek novozélandských démonů opět dokonale osobitý, nenapodobitelný a svoji produkcí dodává slovům jako brutální nebo temný skutečně nevídaný rozměr.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   brutusáček: mě ulcerate na každé desce dávají něco jinýho což hodně cením a Vermis je taková schovaná v tý diskografii, je dost taková "sevřená". Mam to na cd, kde to hraje solidně (už to můžu poslouchat leda tak v autě tohle médium) ale co jsou všude ripy v do mp3 tak je to takový divně potichu...pomůže flac :) ?  
Mně to "potichu" nepřijde, možná spíš takový zastřený/rozostřený? Počítám, že to byl určitě záměr. Někde jsem i četl rozhovor s bubeníkem, kde hodnotil zpětně jejich desky a říkal, že po Destroyers cítili, že ta deska byla hodně "čistá", skladatelsky, hráčsky i produkčně, a že Vermis vznikal do velké míry jako protiváha k tomu - víc rozlámaný struktury skladeb, hrubší riffy, špinavější zvuk. Což mi celkem dává smysl.

mě ulcerate na každé desce dávají něco jinýho což hodně cením a Vermis je taková schovaná v tý diskografii, je dost taková "sevřená". Mam to na cd, kde to hraje solidně (už to můžu poslouchat leda tak v autě tohle médium) ale co jsou všude ripy v do mp3 tak je to takový divně potichu...pomůže flac :) ?

   Leif: Atmosféričtější desky ulcek jako Destroyers jsou na mě trochu vlezlé svými melodiemi  
Mám to úplně stejně. The Destroyers of All je deska, co má dost silné momenty, ale bohužel taky dost pasáží, pro něž bych přesně použil to slovo "vlezlé", kterým jsi to popsal. Je tam dost jakože dojímavých až ubrečených míst, které na mě vůbec nefungují, a navíc se celkem tlučou s death metalovým základem. Navzdory tomu, že ta deska v době vydání dostávala přívlastky jako "disonantní", "zlá", "neuchopitelná", je vlastně docela konvenční a v některých pasážích minimálně na poměry kapely i melodická. Není špatná, ale z jejich diskografie ji řadím asi nejníž.

   Franta N.: S časovým odstupem za mě určitě nejlepší deska Ulcerate.   
Naprostý souhlas. Atmosféričtější desky ulcek jako Destroyers jsou na mě trochu vlezlé svými melodiemi, poslední dvě desky mi trochu splývají, starší věci jsou malinko víc do klasického death, zatímco Vermis je přímý zásah do srdíčka, ta hudba je jako živá bytost. Jedině tuto desku mám u nich na nosiči.

S časovým odstupem za mě určitě nejlepší deska Ulcerate. Zároveň jednoznačně a dalece nejtěžší na proniknutí, což je patrný i z toho, jak rozporuplně byla přijata a jak ji dodnes řada lidí považuje za černou ovci v jejich diskografii a skoro všude má společně s Of Fracture and Failure nejnižší hodnocení. Everything is Fire je proti tomu v zásadě dobře přístupný temnější tech death metal a Destroyers of All (místy až zbytečně) uslzený post-metal. Tohle je sevřená zloba smíchaná s beznadějí, navíc se oproti předchozím nahrávkám konečně naučili psát skladby se zajímavou kompozicí, nejen jako seřazení zajímavých motivů za sebe. Na dalších deskách pak začali zapojovat víc melodiky a šlo to už trochu jiným směrem.

Na podzim to vypukne - Shrines of Paralysis!!

https://www.facebook.com/Ulcerate/

Palba to je dost solidní, jen mi tam teda naprosto chybí jakákoliv atmosféra. Chce to zlo!

jj hodně solidní

Tvé hodnocení:

Tagy:

Vermis, experimental death metal, post-metal, Ulcerate, neurotic, progressive

aktuálně

diskuze