Tumba de Carne je pětičlenná kapela z Argentiny, která se na českém labelu Lavadome v září představila dlouhohrající novinkou.

Pět členů v jedné kapele? Cože? Z toho by na blackové scéně bylo 6-7 solidních projektů! Tumba de Carne ale nehrají black metal, pohybují se někde na hranicích grindu a death metalu a o obtížnosti jejich žánrového vymezení ještě bude řeč. To podstatné je, že jejich deska je velice živá, živelná, dynamická a na poměrně malé ploše půlhodinky umí několikrát překvapit.

Tak proč trvalo nekonečné čtyři měsíce vypotit recenzi? Nota bene, když často ztrácím čas se srágorami ani z poloviny tak zajímavými jako Tumba de Carne?

Je to proto, že Argentinci se pustili úplně mimo komfortní zónu žánrové vyhraněnosti a vypořádat se s jejich tvorbou chce víc, než pohodlně konstatovat solidní ta-a-ta škatule a vymalováno. Najdeme tu prvky brutálního death metalu, disonantního metalu, staré školy, kapky math/coru, to vše opřené o prvotřídní hru bicích, ze které cítím hodně death/grindu, tohoto kdysi slavného, dnes již mrtvého hybridu.

Eklektický přístup k extrémnímu metalu mi bývá cizí. S věkem jsem dokráčel k uznávání žánrové čistoty, často konzervativně lpím na pravidlech a dokážu ocenit konvenci, která se má dodržovat. Takový konzervativní posluchač bude s TdC mít nejspíš problém. Jenže oni nejsou bořiči žánrových pravidel, naopak, všechny žánry, ze kterých svou desku postavili, dokázali zahrát s přehledem a dostát požadavkům poučeného posluchače. Zbývá otázka, jestli sestavení prvků do výsledné mozaiky je smysluplné a není právě jen pověstným dortem z dílny pejska a kočičky.

Nenabídnu na tuhle otázku jasnou odpověď, protože sám se pořád ještě s celkem peru. Někdy mám chuť na některou písničku (nejvíc mě oslovila nejdelší a nejvíce atmosférická poslední Ciego), ale zřídka si ji pustím od začátku do konce. Druhý problém, který s deskou mám, je, že Argentinci ji nahráli s poměrně nezvyklým zvukem, což se týká hlavně bicích. Je to něco nového, takže do ucha nejde lehce. Pokud máte rádi, na rozdíl ode mne, pestré desky, které překvapí a neohrají se nijak rychle (a ještě k tomu máte slabost pro technický grindcore), Tumba de Carne jsou trefa.