Autor: 75 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
The Black Mouth of Sepulchre

SULPHUROUS - The Black Mouth of Sepulchre

Dánský (Under)gang pokračuje v únosu death metalu a s albem The Black Mouth of Sepulchre se jeho hlavním městem pro rok 2021 definitivně stává Kopenhagen.

SulphurousSulphurous, to jsou Mathias Friborg (kytary, basa, vokál) a Paweł Tunkiewicz (bicí), které oba známe z Hyperdontie. Ještě ve mně doznívá nadšení z jejich alba, které jsem nedávno recenzoval, a mám co do činění s další peckou, která datem vydání Hyperdontii dokonce o čtrnáct dní předběhla.

Žánrově samozřejmě nemůže jít o nic jiného než death metal. Tentokrát je to o něco méně technické než Hyperdontia, trochu méně černé než Phrenelith a o hodně brutálnější než obě výše zmíněné kapely. Brutalitou nemíním jenom podladěné basy a směr Undergang. Sulphurous si berou spíš inspiraci z pořádných fofr brutal death metalů, z kterých by musel mít i Abro radost. Zejména eponymní song The Black Mouth of Sepulchre, který byl zařazen jako předposlední, je opravdu temná deathmetalová hymna, tlačí nekompromisně posluchače do kouta. Prosanctus Inferi nebo ještě spíš Dead Congregation na to šli zrovna takhle.

Ano, vedle téhle skvělé skladby a několika dalších špičkových míst (namátkově mě napadá hlavní riff ve druhé Dry Breath of the Tomb) je tu i několik trochu zbytečných pasáží a ne všechny riffy jsou vyloženě extratřída. Stejně tak předěly, které spojují pomalé a rychlé pasáže, nejsou dokonalost sama a nejsou vždy úplně elegantní. Na druhou stranu zase dramaturgicky bych otočil palce nahoru, protože deska mě přes jasnou žánrovou vyhraněnost od a do z nezačala nudit. Meziintra, kterými jsou ve dvou případech riffy předělané pro klasický klavír, nechají posluchače nadechnout jen proto, aby následný tlak byl ještě drtivější.

Pro koho je death metal nudný a mrtvý žánr a všechny OSDM revival kapely jsou zaměnitelné – a nemůžu říct, že by na téhle tezi nebylo hodně pravdy, ale ruku na srdce, deathmetalové kapely jsou pro i jen občasného posluchače hodně zaměnitelné odjakživa – tomu samozřejmě Sulphurous nemají co nabídnout. Nám ostatním milovníkům smrtícího kovu nabízí přesně tolik jako shora jmenované kapely. Máme totiž opět co do činění s výbornou deskou. Co na tom, že podobné vyšly loni (v roce 2021) tři, znamená to snad, že ta čtvrtá je proto horší? Jestli si na Sulphurous vzpomenu za rok, to teď říct nedokážu, jisté je, že po doznění klavírního riffu v poslední Gazing into the Patch of Darkness dávám desku na repeat, a co už může být lepší doporučení?

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

aktuálně

diskuze